Zírám

Dnešní ráno jsem dostala pěkně velkou fackovací lekci reality.Jen letmo jsem přejela titulky na svém monitoru, protože už delší dobu televize nemaje, nesleduji zprávy, abych tedy byla trochu v obraze.  

Další vykolejený vlak, absolutní odhalení slovenského premiéra (a já mu tak věřila), že je lhář, podvodník a plagiátor, jako všichni ostatní, k těm rouškovým a jiným trapnostem a komediím se nemá cenu vyjadřovat. My na severní Moravě máme proto jen výrazy, které jsou zveřejnitelné pouze po 22 hodině.

Co mě úplně položilo na lopatky, byla poslední informace o legalizaci a založení sdružení pedofilů, které má své oficiální stránky, název a naprostou svobodu.

https://www.pedofilie-info.cz/cepek-ceskoslovenska-pedofilni-komunita/?fbclid=IwAR0BG_uAaTTO5InqwHiuDN2xb32SG6uQQaeeVFClksnDt5BoidVKtxYQdi0

Už dávno nejsem ezoterickou vílou běhající jen po loukách vytěsňující realitu ze svého života. Jasně rovnováha musí být, ale to, co se děje v posledních měsících i mě, velmi optimistickou osobu uvádí, do ne moc příjemných stavů.

Mnohokrát jsem prožila smrt svých klientů, často si říkám, když nejde o život, jde o hovínko, není tady přece válka, ale pro mě ta válka dnešním dnem zřejmě začala. Jsem znechucená, zdrcená, smutná v jaké společnosti to žiji, kam až jsme ochotni na jednu stranu ve svých nárocích na svobodu zajít a na stranu druhou, jaká omezení, která postrádají smyslu, musíme respektovat, protože to nějaký panáček nahoře řekne. Klidně dovolíme nemocným lidem, což pro mě pedofilové jsou, aby se veřejně sdružovali a ještě nás o tom informovali a na druhou stranu přihlížíme ekonomické devastaci naší země, která nemá absolutní opodstatnění. 

Nepletu se do politiky, žiji obyčejný život matky, která se sama stará o dva syny a snažím se z nich vychovat správné, samostatné a čestné chlapy. Zoufale hledám kolem sebe vzory, které bych svým dětem mohla poskytnout jako příklad života, který bych jim ráda předala. Za hranice vlastní rodiny a přátel jsem se nedostala. Chvála Bohu za to, můžu si říct. Aleeeeeee!!!!!

Dnes jsem s hrůzou zjistila, že vlastně vedu už dávno svou osobní válku proti této zvrácené společnosti a pokřiveným hodnotám, které vylézají na povrch u těch nejvyšších autorit, ke kterým bychom měli s důvěrou a úctou vzhlížet a obracet se k nim jako ke vzorům.

Veřejně se přiznávám, že tuhle života špínu ještě úplně přijímat nedokážu. 

Co to dělá s vámi, drazí přátelé?

Uf. Opravdu velká lekce sebereflexe. Jdu si tedy opakovat:Každopádně vše, co se nám v životě děje a přichází k nám, můžeme vzít jako výzvu, takže se chce opětovný absolutní návrat k sobě, ke svým hodnotám, nastavením a činům, protože jedině tak můžu vytvořit realitu, která je pro mě a moje děti žitelná.

Opravdu mravenčí práce, když vám do toho vašeho mraveniště pořád někdo šlape s botami plnými hoven. Ale takový je život. Krásnou neděli všem. Jdu upéct chleba a zalít kytky, ať mám alespoň na chvíli pocit, že je náš svět v pořádku.