- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Někdy mi to přijde podobné s pálením mostů. Leckdy při tom zklamete, ublížíte a přitom ani netušíte, co vás čeká při stavbě nového. Stává se pak, že necháváte ten starý třebas jen ze zvyku, z obav, ze soucitu, s pocitem, že je to jen vaše chyba.
A při tom všem, máte v tajné skřínce uschován klíček.
Mělo by v jiném článku
Mám jednu kamarádku, která říká, že miluje objímání a objímáme se už skoro 10 let. samozřejmě je to skvělé, jen Češi na to zatím nepřišli.
Jirko to máte pravdu...jaké si to udělám....jdu na to Čech, nebo ne Čech
Tady ten blog by si zasloužil, více než jednu karmu. Krasné
Nerad bych, aby to vypadalo jako zlehčování, ale okamžitě mi naskočila scéna z filmu Ostravak Ostravski, kdy Jarek nesměle pokládá ruku na zadek spolucestující v autobuse,....ta se nebrání, naopak se mírně pootočí, aby na něj lépe dosáhl. Stane se z toho takový rituál. Krásná, decentní chvilka...... bez pohoršení.
A jasně, že můžete....
No, můžete...ale vždyť jste to už vlastně, Brigito, udělala. Tím, co jste napsala. Tak teď už jen od slov k činům...a nejen v buse:-))) Jistě na to někdo (nějaký) čeká...
Marusko díky...hezky se mi s Vámi objímá A co mě čeká, nebo kdo, to ví jen ti nahoře
...dotek může vyléčit, když je na správném místě ve správný čas.
Dotek je kouzlo... Krásně jste to popsala. Někdy i ten letmý dokáže víc, než vyřčených slov tisíc. Díky za virtuální ranní pohlazení.
Ivanka já děkuji za návštěvu a písmenka