Se Zeleným údělem jako kůl v plotě

Konference OSN o změně klimatu v Šarm aš-Šajchu (COP 27) ukázala, že EU stojí se svými přepjatými klimatickými ambicemi ve světě osamocená. Radikální Green Deal jako příklad netáhne. Potáhne ovšem Unii ve světové konkurenci dolů.

V neděli skončila v egyptském Šarm aš-Šajchu další z každoročních konferencí OSN o změně klimatu, pořádaných od roku 1995. Jejím hlavním výsledkem je dohoda o tom, že bude vytvořen fond pro kompenzace škod způsobených změnou klimatu nejchudším zemím. Jinak ale mnoho nepřinesla a pro zastánce alarmistické linie byla zklamáním. To platí i pro EU a její členské státy, jejichž reprezentace jela na konferenci s velmi ambiciózními plány.

Rada EU přijala před konferencí závěry, ve kterých vymezila obecný vyjednávací postoj EU. Apelovala zde v první řadě na zostření závazků (tzv. vnitrostátně stanovených příspěvků) jednotlivých smluvních stran, zvláště těch ekonomicky nejsilnějších, ohledně snižování emisí skleníkových plynů a tlačila na odbourávání fosilních paliv.

Sama Unie se mohla pochlubit pokrokem v prosazování Zeleného údělu, respektive balíčku Fit for 55, pomocí kterého chce do roku 2030 dosáhnout čistého snížení emisí o nejméně 55 % v porovnání s rokem 1990. Tento záměr byl už také OSN nahlášen před dvěma lety jako nový vnitrostátně stanovený příspěvek EU, čímž byl nahrazen předešlý, podstatně nižší závazek směřující ke snížení o 40 %. Aby toho nebylo málo, Frans Timmermans pak v Šarm aš-Šajchu oznámil záměr Unie před příští konferencí navýšit svůj závazek o další dva procentní body, tedy na nejméně 57 % (!).

K novým závazkům ohledně snižování emisí a odbourávání fosilních paliv ale Unie nakonec zbytek světa nestrhla. Během složitých vyjednávání musela dokonce z mnoha stran čelit tlakům na uvolnění dříve dojednaných pravidel.

Nespokojenost unijních představitelů odhaluje jednak závěrečný projev Franse Timmermanse na konferenci. Muž číslo 1 Zeleného údělu si stěžoval, že výstup není dostatečný, že se v něm nezračí dostatek nového úsilí hlavních původců emisí, že neřeší zející propast mezi klimatickou vědou a klimatickou politikou. Evropská unie se podle něj snažila překlenout tuto propast a celý svět dostat na dráhu k udržení oteplení do 1,5° C. Příliš mnoho států ale není připraveno v boji s klimatickou krizí učinit větší pokroky. Snahy o minimalizaci škod selhaly. Od minulé konference v Glasgow jsme prý ztratili mnoho z rychlosti.

Podobně předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová ve svém prohlášení po skončení konference uvedla: „COP27 znamená malý krok směrem ke klimatické spravedlnosti, ale planeta potřebuje mnohem víc. Vyléčili jsme některé příznaky, ale nevyléčili jsme pacienta z horečky. … COP27 udržela při životě cíl 1,5° C. Bohužel však nepřinesla závazek hlavních světových původců emisí postupně omezovat fosilní paliva ani nové závazky týkající se mitigace (pozn. = snižování emisí skleníkových plynů a posilování jejich propadů). EU se však bude držet kurzu, zejména prostřednictvím Evropského zeleného údělua REPowerEU, protože je nezbytné udržet ambice Pařížské dohody na dosah.“

Konference v Šarm aš-Šajchu ukázala, že EU (s hrstkou nejvěrnějších souputníků, jako je Norsko nebo Kanada) stojí se svými přepjatými klimatickými ambicemi ve světě v podstatě osamocená. Ostatní ji mohou plácat po ramenou a nešetřit souhlasnými slovy a vágními sliby, svoje vlastní hospodářství ale neobětují. Radikální Green Deal jako příklad netáhne. Jestli něco potáhne, pak leda Unii ve světové konkurenci dolů.