- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
O tom, že Evropský parlament by si přál po proběhlé Konferenci o budoucnosti Evropy změnu zakládacích smluv, jsem psal na blogu už v červnu 2022. Tehdy EP formálně zahájil proces, který by k takové reformě mohl vést. Odezva mezi členskými státy, jejichž postoj je v této věci rozhodující, nebyla zatím příliš nadšená. Europoslanci se přesto nenechali odradit a v uplynulých měsících připravovali konkrétní návrh. Ten byl 25. října schválen příslušným výborem (výbor pro ústavní záležitosti) a přibližně za měsíc o něm bude hlasovat plénum.
Z navržených změn stojí za pozornost hlavně následující:
Důležité je říci, že kromě některých prvků – jako je například výlučná pravomoc pro EU v oblasti ochrany životního prostředí – nejde o nic zásadně nového. Podobné návrhy přicházejí od europoslanců či obecně unijních federalistů (centralistů) dlouhodobě a opakují se znovu při každé příležitosti. Snad se jen postupně stávají krok za krokem odvážnějšími.
V knize Unie ve stínu brexitu (2020) jsem podrobně rozebíral nápadně podobnou iniciativu EP z února 2017 – konkrétně šlo o rezoluce a) k možnému vývoji a změnám současného institucionálního uspořádání Evropské unie, b) o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy a c) o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro. Všímal jsem si zde, že vyhraněný postoj Evropského parlamentu – tehdy v kontextu diskuse o pobrexitové budoucnosti EU-27– nebyl překvapením. Z unijních institucí je to dlouhodobě právě tato, která nejotevřeněji zastává a prosazuje federalistické vize, respektive přístup více Unie.
V souvislosti s loňským projevem německého kancléře Olofa Scholze v Praze jsem na blogu poznamenal, ať už se vnější okolnosti vyvíjejí jakkoli, problémy přicházejí a odcházejí, unijní centralisté jsou jako flašinetáři s repertoárem omezeným na jedno číslo. Utahaný popěvek na téma ever closer union je vždy znovu nasazován, ať o to někdo žádal, nebo ne. Centralizace je vydávána za univerzální řešení všech skutečných či domnělých obtíží, kterým EU a její členské státy čelí. Jednou je to dluhová krize, podruhé ta migrační, jindy koronavirus, naposledy válka na Ukrajině a energetická krize. Kritickou úvahu o tom, do jaké míry některé z těchto problémů sama centralizace vytvořila či k nim přispěla, nečekejme.
Dnes, ve světle Zeleného údělu, energetické krize, pokračujících problémů s migrací a všech děsivých iniciativ, které se na nás z Bruselu týden po týdnu valí (viz seriál Tento týden v EU na tomto blogu), si jasně uvědomujeme, jak pomýlený tento přístup je, a jaká rizika s sebou nese svěřit rozsáhlé a nejasně ohraničené pravomoci nadnárodním institucím mimo demokratickou kontrolu. Různé příměry pro naši dnešní situaci, kdy se integrace se vylila z břehů a začala vytvářet více problémů než užitku, jsem se snažil nabídnout v nedávných článcích Evropská integrace v zrcadle našich pohádek a EU jako společenství vyvlastněných vlastníků.
Návrhy federalistických snílků v europarlamentu – nenapravitelných, nepoučitelných a neustále se radikalizujících – je proto třeba jednoznačně odmítnout. Nic dobrého nepřinášejí a jejich realizace by jen prohloubila stávající problémy.
Další články autora |
Brčkov, Olovnice, okres Mělník
3 200 000 Kč