Mstít se na mrtvých je hanebnost

Válku s nimi prohráli, teď účtují s jejich ostatky. Španělští socialisté vykopávají svoje někdejší protivníky z hrobů. Po generálech Sanjurjovi a Molovi je teď na řadě sám Francisco Franco.

Nenávist až za hrob! – Málokde nabírá toto okřídlené spojení tak doslovné podoby jako v dnešním Španělsku. Bezmála 80 let od konce občanské války a 43 roky po smrti generála Franciska Franka španělská levice dnes a denně žije plamenným revanšismem.

Dlouhá léta po přechodu k demokracii Španělsko bylo na cestě smíření a hledění do budoucna. Socialisté za časů Felipe Gonzálese byli, celkem vzato, konstruktivní státotvornou silou. Za Zapaterových vlád (2004–2011) se ovšem roztočila spirála oživování nenávisti a rozdrásávání starých ran, kterou už nezastavil ani konec Zapaterovy éry. Došlo na oficiální výklad minulosti zakotvený formou zákona (Ley de Memoria Histórica), boření pomníků, masivní přejmenovávání veřejných prostranství a nakonec i na vykopávání mrtvých z hrobů! Po nenadálém návratu levice k moci v podobě vlády Pedra Sáncheze dostupuje toto řádění vrcholu.  

Před dvěma lety nařídily úřady v Pamploně odstranění ostatků generálů Sanjurja a Moly - dvou čelných iniciátorů povstání proti chaosu a rozvratu rudé republiky v roce 1936 - z tamního památníku padlým. Došlo nebo má dojít na řadu dalších čelných postav pravicového tábora, jako např. na generála Queipo de Llano. Tento týden Sánchezova vláda „konečně“ rozhodla o vykopání svého arcinepřítele generála Franciska Franka z katedrály v Údolí padlých (Valle de los Caídos).

Mstít se na mrtvých je hanebnost. Jde o projev nejnižších pudů - nechce se říkat „zvířecích“, neboť by šlo o urážku zvířat -, hysterie a vlastní malosti. Jde o ryzí příklad snah o uplatňování orwellovského „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“ v praxi. Jde o kaskadérsky nebezpečný politický akt, který může narušit rovnováhu a soudržnost ve španělské společnosti právě v době, kdy je země - s ohledem na hrozbu separatismu v Katalánsku (i dalších regionech) a nápor migrantů na jihu - v bezprostředním ohrožení.  

S ďábelskou pomstychtivostí pohrobků někdejších „rudých“ kontrastují důstojná slova generála Franka, který ve své politické závěti mimo jiné uvedl: „Žádám všechny z celého srdce o odpuštění. Odpouštím těm, kteří se prohlašovali mými nepřáteli, aniž bych je já měl za takové. Věřím a přeji si, abych nebyl míval jiné [nepřátele] než ty, kteří byli nepřáteli Španělska, kteréžto miluji do posledního okamžiku a jemuž jsem slíbil sloužit do posledního vydechnutí svého života...“ („Pido perdón a todos de todo corazón, perdono a cuantos se declararon mis enemigos sin que yo los tuviera como tales. Creo y deseo no haber tenido otros que aquellos que lo fueron de Espana, a la que amo hasta el último momento y a la que prometí servir hasta el último aliento de mi vida ...“)