Když je víno kyselé, vyleje se

Že si s přípravou doporučení Konference o budoucnosti Evropy dal někdo hodně práce? Žádný argument pro to, abychom je bezmyšlenkovitě přijali za své. 

V poslední době opakovaně narážíme na dozvuky Konference o budoucnosti Evropy (CoFE), respektive na úvahy o využití závěrečných doporučení vzešlých z této akce. Že jde o téma ožehavé, jsem se snažil ukázat např. v nedávných článcích Konference o budoucnosti Evropy skončila a Evropský parlament chce změnu smluv.

Tento týden jsme se dozvěděli, že CoFE je zahrnuta do priorit českého předsednictví, a to v rámci posledního pátého okruhu Odolnost demokratických institucí. Uvádí se zde: „Konference o budoucnosti Evropy vytvořila unikátní prostor pro občany a zejména mladé lidi debatovat o budoucnosti Evropy a přinášet podněty pro budoucí politiky Unie. České předsednictví se bude soustředit na využití těchto podnětů a vytvoření prostoru pro pokračování debaty.“

Vůli české vlády věnovat se naplňování doporučení Konference už před tím naznačil kulatý stůl Národního konventu o EU věnovaný tématu „Závěry a implementace výstupů Konference o budoucnosti Evropy“, který se konal 3. června. Akce se zúčastnili zástupci státní správy, obou komor parlamentu, hospodářské, akademické a sociální sféry, společně s odborovými svazy a zástupci unijních institucí. Diskutovalo se zde o otázkách: 1. Jak docílit toho, aby byla závěrům Konference přikládána vetší pozornost občanů a médií? 2. Jak zajistit úspěšnou implementaci výstupů [CoFE]? 3. Je vhodné využívat některé aspekty Konference i po jejím ukončení? A jakou roli v tomto může Česká republika hrát?

V textu, který se objevil na stránkách Národního konventu bezprostředně před akcí, stálo: „Základem úspěšné implementace výstupů Konference je nalezení politické shody napříč členskými státy i evropskými institucemi ohledně konečných výsledků celé této iniciativy, přičemž klíčovou částí bude implementace doporučení občanů a výkonné rady Konference. Z občanských výstupů totiž jasně vyplývá, že minimálně jistá část občanů si přeje být zahrnuta do rozhodovacích procesů, přičemž případné nevyvození závěrů z výstupů by mohlo vést k ohrožení reputace celé EU.“

Ve vládním týdenním monitoringu událostí v EU (č. 476) se dočteme, že kulatý stůl zahájil Štěpán Černý, náměstek pro řízení sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR, který zdůraznil, že pokud by se ČR na proces implementace závěrů z CoFE nesoustředila, tak snaha lidí, kteří těmto aktivitám věnovali svůj čas, by přišla vniveč, což je nepřijatelné a nežádoucí.

Přístup, podle kterého jsou doporučení Konference považována za něco málem posvátného, protože se na nich podíleli občané, mladí lidé a nevím kdo další, že tito lidé měli s přípravou toho všeho hodně práce, a že jejich podněty je třeba za každou cenu využít, protože by se jinak mohl někdo urazit, protože by něčí úsilí přišlo vniveč apod., považuji za hloupý a nebezpečný.

Práce na něčem, věnování času něčemu – to není hodnota sama o sobě. Musíme se ptát, k čemu toto úsilí směřuje, jaký je jeho výsledek. Třeba s přípravou znárodnění a politických procesů v 50. letech měl asi někdo také hodně práce. A právě tak lupič před přepadením banky nebo agresor před invazí do cizího státu věnuje jistě spoustu drahocenného času vypracování plánu.

Ne, netetelme se nad úsilím angažovaných občanů a nenasazujme si růžové brýle při zkoumání jejich výstupu. Jednak víme, jak to s tou účastí veřejnosti, totiž ve skutečnosti vyvolených ale nevolených, bylo – k tomu více v článku Unijní demokracie naruby. Jednak víme jakou nevalnou patlaninu, kterou Petr Kaniok výstižně označil za dort pejska a kočičky, Konference dala dohromady.

Opravdu se chceme vrhnout do implementace centralisticko-levicovo-zeleného eintopfu, který zahrnuje třeba další bujení pravomocí Unie, odstraňování zbytků jednomyslného rozhodování, opětovné zahájení diskuse o euroústavě, uplatnění Listiny základních práv EU i v čistě vnitrostátním kontextu, vytvoření unijní charty životního prostředí, protokol o sociálním pokroku, podporu vegetariánství, harmonizaci daní, další rozpínání antidiskriminační legislativy, pohlavní kvóty na vyšších pozicích, přerozdělování migrantů mezi členské státy, zdanění nezdravých potravin apod. 

Pokud jde o to, jak naložit s doporučeními konference, vidím jedinou vhodnou cestu. Tu nám ukazuje filmový Michelangelo Buonarroti ve skvostném klasickém snímku Ve službách papeže (1965). Umělec se dlouho trápí s výzdobou Sixtinské kaple a stále je nespokojen. Potom je jednou přítomen scéně, kdy hostinský vyleje sud s kyselým vínem. Svitne mu, že jeho původní pojetí bylo špatné a prohlásí „Když je víno kyselé, vyleje se!“. Následně pojme své dílo od základu jinak. 

Výstupy Konference o budoucnosti Evropy jsou také takovým kyselým vínem, které dává smysl jedině vylít, protože k ničemu jinému dobré není. Přiznejme si to a začněme s diskusí o budoucnosti evropské integrace znovu a lépe.