Evropský klimatický zákon

Letošní mimořádně studené jaro nijak neochladilo zápal unijních klimatických alarmistů pro jejich věc. Zelený úděl dále triumfuje. Čeká nás politicky velmi „horké“ léto. Přichází Evropský klimatický zákon a balíček Fit for 55. 

Europoslanec Alexandr Vondra v souvislosti s letošním chladným jarem nedávno trefně poznamenal: „Každý teplotní rekord směrem nahoru je mohutně propagován médii i opinion makery jako důkaz, jak se na Zemi brzy usmažíme. Zatímco o rekordech směrem dolů se decentně mlčí. Nehodí se dominantní propagandě.“ 

European Green Deal v každém případě přežil nízké teploty bez újmy a připsal si několik dalších bodů. V nadcházejícím období můžeme očekávat kolem této agendy velmi prudký vývoj, který zajistí, že toto léto bude „horké“ přinejmenším v přeneseném slova smyslu.  

V nejbližších týdnech bude Evropským parlamentem a Radou definitivně přijat tzv. Evropský klimatický zákon neboli Evropský právní rámec pro klima, jehož obsah byl předběžně dohodnut již v druhé polovině dubna. Půjde o unijní nařízení, které stanoví obecný rámec pro dosažení tzv. klimatické neutrality k roku 2050.

Klimatický zákon má být ústředním prvkem Zeleného údělu, od kterého se bude vše ostatní odvíjet. Portugalské předsednictví ho nikoli náhodou označilo jako „zákon zákonů“. (A místopředseda Komise Frans Timmermans jej měl podle Alexandra Vondry titulovat dokonce jako „Bibli všech Biblí“.)

Komise takový předpis avizovala hned v úvodním sdělení Zelená dohoda pro Evropu v prosinci 2019 (ještě předtím se o něm letmo zmínila Ursula von der Leyenováve svém kandidátském projevu v červenci 2019) a uvedla, že bude mít za cíl jasně stanovit podmínky pro účinnou a spravedlivou transformaci, garantovat předvídatelnost pro investory a zajistit, že transformace bude nezvratná. Klimatický zákon má rovněž zaručit, že veškeré politiky EU budou přispívat k cíli klimatické neutrality a že veškerá odvětví budou mít svou úlohu.

1) Nařízení předně zakotví do práva EU závazné klimatické cíle:

• Jednak jde o cíl k roku 2050. Nejpozději do té doby má být v Unii (jako celku) dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů neboli stavu, kdy jsou emise a jejich pohlcování vyrovnané. To odpovídá závěrům Evropské rady z prosince 2019. Nad rámec toho je z popudu Evropského parlamentu doplněno, že po roce 2050 má Unie usilovat o negativní emise, tj. o stav, kdy pohlcování skleníkových plynů přesahuje zbývající emise.  
• Dále jde o mezitímní cíl k roku 2030, do kdy má dojít ke snížení čistých emisí skleníkových plynů v EU (= emisí po odečtení pohlcení) alespoň o 55 % v porovnání s rokem 1990. To odpovídá závěrům Evropské rady z prosince 2020 a původnímu návrhu Komise. Evropský parlament si nicméně vymohl upřesnění v tom smyslu, že prioritou má být skutečné snižování emisí, zatímco pohlcování lze započítat pouze do výše 225 MtCO2Eq.
• Mezitímní cíl k roku 2040 bude stanoven teprve dodatečně, a to na základě řádné novely nařízení. Komise má předložit příslušný návrh po prvním globálním hodnocení Pařížské dohody, které je plánováno na rok 2023. (Komise původně předpokládala, že mezitímní cíle po roce 2030 bude určovat sama formou aktů v přenesené pravomoci, což bylo ovšem pro členské státy i pro EP nepřijatelné.)

2) Bude ustavena patnáctičlenná Evropská vědecká poradní rada pro změnu klimatu, což je další ústupek vůči europarlamentu. Toto expertní těleso má být mimo jiné pověřeno poskytováním vědeckého poradenství při uplatňování tohoto nařízení a v rámci klimatické politiky EU obecně.

3) Nařízení bude dále obsahovat ustanovení o přizpůsobení se změnám klimatu (adaptace). Orgány Unie i členské státy mají zajistit trvalý pokrok v této věci a mají za tím účelem přijmout adaptační strategie a plány. (Tato oblast činnosti EU není nijak nová – už v roce 2009 Komise vydala k tomuto tématu Bílou knihu a v roce 2013 nastínila strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu a takové strategie přijímají i jednotlivé členské státy včetně ČR. Komise v únoru 2021 představila novou strategii EU – v ní označila adaptaci na změnu klimatu za nedílnou součást Zeleného údělu a uvedla, že v roce 2050 by měla být EU společností odolnou vůči změně klimatu, která bude plně přizpůsobena nevyhnutelným dopadům změny klimatu.) 

4) Nařízení bude dále upravovat postupy pro sledování a hodnocení plnění klimatických cílů i pokroku v oblasti adaptace. Tyto postupy se zaměří a) na Unii, respektive společný pokrok členských států, b) na opatření jednotlivých členských států. Obojí bude v rukou Evropská komise. Hodnocení by mělo proběhnout poprvé do 30. září 2023 a poté každých pět let.

5) Konečně pod hlavičkou Účast veřejnosti se předpokládá, že Komise bude usilovat o zapojení občanů do boje proti změnám klimatu. Komise má spolupracovat se všemi složkami společnosti, aby jim umožnila podnikat příslušné kroky k dosažení klimaticky neutrální společnosti odolné vůči změně klimatu. Prostředkem k tomu má být mimo jiné evropský klimatický pakt, což je nová platforma pro takové angažované jedince (v této souvislosti se Komise vyjádřila, že „vítá každého, kdo se chce připojit k cestě za lepší a zelenější Evropou. Razíme cestu, po které jdeme společně a s jednotným cílem. Jednat mohou všichni. Každý může přispět. Žádný krok není tak malý, aby nemohl přinést změnu.“)  

Evropský klimatický zákon, utopený v procentech, datech, právnických formulkách a odkazech na vědecké poznatky, by se na první pohled mohl jevit jako nenápadný technický předpis. Pod bruselsky sterilní, šedivě byrokratickou slupkou se ale skrývá politicky mimořádně citlivá materie, která má potenciál zásadně ovlivnit život celých generací.

Představuje vtělení Zeleného údělu do právního řádu (a jeho zabetonování). Ač je sám abstraktním aktem, jehož důsledky nejsou na první pohled zřejmé, otevírá dveře velmi konkrétním opatřením, která pocítíme všichni velmi silně. Vše bude jasnější už 14. července, kdy se Komise chystá předložit balíček opatření Fit for 55. Tím míní připravit půdu pro dosažení veleambiciózního mezitímního klimatického cíle k roku 2030. Znovu se vracím k textu Alexandra Vondry, který si všimnul, že se tak má stát na výročí dobytí Bastily. „Francouzská revoluce jako předobraz revoluce zelené.“

Občany zemí EU čeká v nejbližších letech zdražování (elektřiny, topení, pohonných hmot, dopravy, zboží z dovozu), nové příkazy a zákazy. Musí se připravit na astronomické výdaje veřejných rozpočtů, společné zadlužení se zemí EU a s ním i jejich větší vzájemnou závislost a podřízenost bruselskému centru a velmi pravděpodobně také na krachy podniků či jejich únik mimo Unii, růst nezaměstnanosti, zelenou indoktrinaci a všudypřítomné sledování našeho chování.