Ceny za svobodu projevu

Letos se poprvé udělovaly ceny za svobodu projevu. Jde o velmi potřebný projekt, protože málokteré ze základních občanských práv je dnes pod tak silným tlakem.

Ve středu 20. listopadu byli vyhlášeni vítězové prvního ročníku cen za svobodu projevu. Cílem tohoto projektu, který iniciovala Společnost pro obranu svobody projevu, bylo vyzdvihnout příklady odvážných jednotlivců i organizací, kteří se dlouhodobě staví na podporu ubývající svobody slova proti umlčování nepohodlných názorů.

Kandidáty mohla nominovat od března do října široká veřejnost. Vítěze pak vybírala porota složená ze známých osobností, a to zejména z oblasti mediálního prostředí; mezi členy byl ale také třeba veřejný ochránce práv Stanislav Křeček.

Vítězi v kategorii jednotlivci byli vyhlášeni:

• Petr Drulák;
• Lukáš Pollert;
• Cecílie Jílková;
• Jiří Beran.

V kategorii organizace zabodovaly:

• Institut Václava Klause;
• Echo24.cz;
• SMIS – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.

Zvláštní poděkování se dostalo Oldřichu Kužílkovi za spoluautorství zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a zásluhy o větší otevřenost veřejné správy.

Celou tuto iniciativu považuji za velmi potřebnou a Společnosti pro obranu svobody projevu za ni patří velké díky. Pokud bych totiž měl vybrat jedno ze základních občanských práv, o kterém si myslím, že je v současné době nejvíce ohroženo, pak by to byla jednoznačně svoboda projevu (neboli svoboda slova). Nápor na ni přichází z více stran, ať už jde o boj proti dezinformacím, potírání nenávistných projevů, cancel culture nebo obecně politickou korektnost. Jsme svědky snah o vytěsňování nepohodlných názorů z veřejné diskuse, o umlčování ideových protivníků a o jejich skandalizaci, zastrašování, převýchovu. Právě proto se svobody projevu musíme důrazně a nesmlouvavě zastat a musíme být vnímaví, pokud jde o probíhající útoky na ni, respektive všechny pokusy přistřihávat ji křídla. Ambice novodobých cenzorů je třeba zarazit, dokud je čas.