Boj proti dezinformacím – další metla na nepohodlné názory

Potlačování „nenávistných projevů“ už Bruselu nestačí. Svobodu slova na internetu je třeba ještě více usměrnit pod hlavičkou „boje proti dezinformacím“. Je třeba zakročit proti „zavádějícím“ zprávám o EU, migraci, klimatu apod.

Evropská komise 26. dubna vydala sdělení Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup. Volá v něm po komplexní reakci Unie na hrozbu „falešných zpráv“ („fake news“) šířených po internetu.

Dezinformace podle Komise představují pro Evropu velkou výzvu, neboť „nahlodávají důvěru v instituce a v digitální i tradiční média a poškozují naše demokratická zřízení, protože snižují schopnost občanů rozhodovat se na základě pravdivých informací“, „často podporují radikální a extremistické názory a činnosti“, mohou být využívány „k manipulaci politických a společenských debat a chování v oblastech jako změna klimatu, migrace, veřejná bezpečnost, zdravotnictví a finance“, mohou také „snižovat důvěru ve vědecký výzkum a empirické důkazy“. Masové online dezinformační kampaně prý „hojně využívá řada domácích i zahraničních aktérů, aby zaseli nedůvěru a vytvořili napětí ve společnosti, což může mít vážné důsledky pro naši bezpečnost“. Konečně, „častým cílem dezinformačních kampaní cílených na podkopávání jejích institucí, politik, projektů a hodnot“ je podle Komise Evropská unie.

Komise je přesvědčena, že přeshraniční rozměr online dezinformací „si vyžaduje společný evropský přístup, pokud má být zajištěna účinná a koordinovaná akce a ochrana EU, jejích občanů, politik a institucí“. Ve svém sdělení proto míní nastínit „komplexní přístup zaměřený na reakci na tyto vážné hrozby, jenž spočívá v podpoře digitálních ekosystémů založených na transparentnosti a upřednostňujících kvalitní informace, které vybavují občany proti dezinformacím a chrání naše demokracie a procesy politického rozhodování“.

První přišly na řadu „nenávistné projevy“

Nejde o první případ snah o usměrňování svobody slova na internetu. Jako první se dostaly do hledáčku unijních institucí tzv. „nenávistné projevy“ („hate speech“).

Před necelými dvěma lety Komise dojednala se společnostmi Facebook, Microsoft, Twitter a YouTube Kodex chování proti nezákonným nenávistným projevům online (31. 5. 2016). Tomuto velice spornému nástroji se věnuji v článku Bruselský náhubek kritikům migrace a v knize Unie ve víru migrační krize. Na tomto místě postačí připomenout, že dotčené IT společnosti se především zavázaly zavést postupy pro přijímání oznámení o „nenávistných projevech“, v zásadě do 24 hodin je prověřit a v případě, že jsou opodstatněné, odstranit nebo deaktivovat přístup k dotčenému obsahu. Vznikl propracovaný systém honu na čarodějnice založený na mazání nevhodných názorů, blokování uživatelů, na síti udavačů, indoktrinaci a zapojení aktivistických NGO. Soukromé společnosti jsou v rozsáhlých oblastech on-line prostředí, které mají pod kontrolou, fakticky postaveny do role policistů, respektive arbitrů přípustnosti názorů a argumentace ve veřejné diskusi.

Dezinformace jako větší a šťavnatější sousto

Už definice „nenávistných projevů“ v unijním právu je dosti široká a vágní. Podle rámcového rozhodnutí Rady o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (č. 2008/913/SVV) jde o „veřejné podněcování k násilí nebo nenávisti namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu“. Určení toho, co je a co není nenávistný projev, představuje oříšek pro soudy i pro úřady, a rozhodování je v každém jednotlivém případě velmi subjektivní. A co teprve, má-li takové posouzení provádět zaměstnanec (cenzor) Facebooku nebo YouTube?

Pojem dezinformace je ještě mnohem mlhavější a otevřenější rozmanitým interpretacím. V komentovaném sdělení Komise je vymezen jako „prokazatelně falešná nebo zavádějící informace, která vzniká, prezentuje se a šíří za účelem ekonomického prospěchu nebo úmyslného podvádění veřejnosti a může působit škody. Mezi veřejné škody patří ohrožení demokratických politických a rozhodovacích procesů a veřejných statků, jako např. ochrany zdraví občanů EU, životního prostředí nebo bezpečnosti. Mezi dezinformace nepatří chyby ve zpravodajství, satira a parodie ani předpojaté zprávy a komentáře, které se jako vyhraněné jasně identifikují.“

Co je zásadní, zatímco „nenávistné projevy“ jsou nezákonné, u dezinformací tomu tak bez dalšího není. Unijním právem regulovány nejsou, a ve vnitrostátním právu bývají podchyceny jen určité krajní situace (u nás např. šíření poplašné zprávy či pomluvy). Komise si je tohoto rozdílu vědoma, nijak ji však od záměru zakročit proti dezinformacím neodrazuje. Existuje totiž prý „stále rozšířenější názor, že online platformy by nejen měly dodržovat zákonné povinnosti vyplývající z předpisů EU i jednotlivých států, ale také jednat odpovědně s ohledem na jejich ústřední roli a zajišťovat bezpečnost online prostředí, chránit uživatele před dezinformacemi a nabízet uživatelům přístup k různým politickým názorům.“

Opatření nastíněná ve sdělení

Komise se domnívá, že opatření proti dezinformacím by měla sledovat tyto zastřešující cíle:

• zlepšit transparentnost procesu, ve kterém informace vznikají, jsou financovány, šířeny a zaměřovány, aby občané mohli vyhodnotit online obsah a odhalit možné pokusy o manipulaci s jejich názory;
• podporovat diverzitu informací, aby se občané mohli informovaně rozhodovat na základě kritického myšlení, prostřednictvím podpory kvalitní žurnalistiky, mediální gramotnosti a obnovení rovnováhy mezi tvůrci a distributory informací;
• posilovat věrohodnost informací uváděním údajů o jejich spolehlivosti, zejména s pomocí důvěryhodných partnerů označujících informace příznaky;
• prosazovat inkluzivní řešení. Účinná dlouhodobá řešení vyžadují osvětovou činnost, vyšší mediální gramotnost, široké zapojení zainteresovaných subjektů a spolupráci veřejných orgánů, online platforem, reklamních agentur, důvěryhodných oznamovatelů škodlivého obsahu, novinářů a mediálních skupin.

Pokud jde o konkrétní kroky, Komise se především hodlá zaměřit na online platformy (sociální sítě, vyhledávače, apod.) a přimět je ke spolupráci podobně jako v případě „nenávistných projevů“. Komise platformy vyzývá, „aby významně zintenzivnily svoje snahy v boji proti dezinformacím na internetu. Má za to, že tomuto úsilí může pomoci samoregulace, bude-li účinně prováděna a monitorována.“ V tomto smyslu bude opět „podporovat vypracování ambiciózního kodexu chování“.

Nový kodex by měl sledovat mimo jiné tyto – dosti neurčitě a šroubovaně formulované – cíle:

• významně zlepšit kontrolu zveřejňované reklamy;
• zajistit transparentnost sponzorovaného obsahu, zejména politické a tematické reklamy zaměřené na aktuální problémy;
• umožnit hodnocení obsahu uživateli s pomocí indikátorů věrohodnosti zdrojů obsahu, na základě objektivních kritérií, s pomocí mediálních zpravodajských sdružení, v souladu s principy a postupy novinářské práce, transparentnosti ohledně majitelů médií a ověřování identity;
• snížit viditelnost dezinformací zlepšením dohledatelnosti věrohodného obsahu;
• dát uživatelům nástroje, které jim umožní interaktivní používání internetu podle vlastních představ tak, aby mohli objevovat obsah a mít přístup k různým zdrojům zpráv prezentujícím alternativní názory;
• poskytnout uživatelům snadno přístupné nástroje hlášení případů dezinformací;
• poskytovat důvěryhodným organizacím ověřujícím fakta a akademické obci přístup k datům platformy.Z dalších opatření, která Komise předpokládá, uveďme:
• pumpování financí do veřejnoprávních a dalších mainstreamových médií pod hlavičkou „podpory kvalitní žurnalistiky“ – Komise míní ještě letos zveřejnit výzvu k podávání nabídek na „produkci a šíření kvalitního zpravodajského obsahu ohledně záležitostí EU prostřednictvím datových zpravodajských médií“;
• indoktrinační akce (pod hlavičkou osvětové činnosti a zvyšování mediální gramotnosti);
• vytvoření evropské sítě „ověřovatelů faktů“, kteří budou posuzovat věrohodnost obsahu „na základě faktů a důkazů“ – „hustá síť spolehlivých a nezávislých ověřovatelů faktů“ je podle Komise „zásadním požadavkem pro zdravý digitální ekosystém“.

Svoboda projevu čím dál více na obtíž

Nová iniciativa Komise potvrzuje vzrůstající tendenci Bruselu a obecně evropského politického mainstreamu přistřihnout křídla svobodě projevu, respektive nepřipustit svobodnou soutěž myšlenek. To vše ve chvíli, kdy – na pozadí migrační krize a nejrůznějších dalších neduhů EU a evropských států – ve společnosti sílí nekonformní, politicky nekorektní názory.

Paradoxně – a jaksi po orwellovsku – je přitom boj proti „fake news“ vydáván za opatření, které má svobodu slova chránit. Komise ve sdělení uvádí, že dezinformace „narušují svobodu projevu, což je jedno ze základních práv podle Listiny základních práv Evropské unie“. Podobný přístup už jsme mohli zaznamenat v souvislosti s potíráním „nenávistných projevů“. Komisařka Jourová se např. na kolokviu o základních právech v říjnu 2015 nechala slyšet: „Pokud je svoboda projevu jedním ze stavebních kamenů demokratické společnosti, projevy nenávisti jsou na druhou stranu jejím do očí bijícím porušováním. Musí být přísně postihovány.“ Kodex chování proti nezákonným nenávistným projevům online je uveden tvrzením, že signatářské IT společnosti nesou „společnou odpovědnost za propagaci a podporu svobody projevu v celém světě online, na což jsou dostatečně hrdé“.

Těmito tvrzeními, a celým mnohomluvným odvoláváním se na ušlechtilé pohnutky, jimiž je unijní boj proti „hate speech“ a „fake news“ obalen, se nenechme zmást. Všechny tyto snahy směřují pouze a jen k umlčení nepohodlných názorů, k vytěsnění ideových protivníků z veřejné diskuse, k jejich převýchově a zastrašení.

Evropský levicově-liberální mainstream má ambici budovat „nového člověka“ a definovat novou „pravdu“ – pravdu o evropské integraci, o změnách klimatu, o migraci, multikulturalismu, „genderu“, LGBTI(…) apod. Kdo tuto novou pravdu zpochybňuje, musí být jako „hater“ nebo „dezinformátor“ nahlášen, diskvalifikován, zablokován, smazán, korigován „správným“ („pravdivým“) názorem.

Na tuto hru přistoupit nikdy nesmíme. Nenechme si vnutit progresivistické „pravdy“, jako ty jediné správné, o nichž se nediskutuje. Nepřestávejme pod nánosem líbivých frází ostře vidět snahy o prachobyčejnou cenzuru.