Svícení ve dne? Blbost!

O zavedení celoročního svícení vozidel.

     Jistě, tedy pokud jste řidiči, jste se setkali s tím, že si pěkně pohodově jedete svým, jistě nablýskaným, miláčkem a nejednou vás něco oslní. Je to většinou slunce, proti kterému zabočíte nebo které na vás vyjukne za horizontem, bohužel to ale často bývá i protijedoucí vozidlo, né vždy ho řídí postarší řidič s čepicí na hlavě, nebo světlovlasá mladá dáma. Prostě se před námi objeví vozidlo se zapnutými dálkovými světly. Nejsem zrovna každodenní jezdec, ale stává se mi to poměrně často. Opravdu nejzajímavější je, když nás oslní život dávající sluníčko i dálkově rozsvícená světla vozidla před námi současně, to se řidič může už jen křižovat.

     Povinnost svícení ve dne se u nás objevila poměrně nedávno. Začalo to postupnými krůčky, nejdříve se svícení týkalo pouze zimního času a postupně se povinnost svítit rozšířila na celý rok. Vzorem pro zavedení celoročního svícení nám byly skandinávské státy. Důsledkem mělo být snížení nehodovosti. Bohužel k žádnému reálnému snížení nehod vlivem zavedení celoročního svícení nedošlo, ba naopak, myslím si, že špatné přepnutí přepínače potkávacích a dálkových světel, které se může stát každému z nás a taky se stává, má spíš opačný účinek a nehody naopak vyvolává.

     Ve Skandinávii má samozřejmě tato norma opodstatnění, Švédsko, Finsko atd. se nachází vysoko na severu a zima tam trvá de-facto devět měsíců v roce. Na vrcholu zimy tam slunce vychází sotva na 3 hodiny, zbytek dne je tma. Skutečně se dá pochopit proč v zemi tisíce jezer přikročili k tomuto roku. Co však nechápu je proč jsme k tomu přikračovali u nás. V okolních evropských státech už od celoročního svícení ustupují.

     Jsem zvědavý jak dlouho bude trvat nám než pochopíme, že svítit ve dne je nesmysl a je to k ničemu. Výsledkem je pouze opotřebení žárovek víc než je nutné a zvyšuje se, sice minimálně i spotřeba vozidla. Hlavně se ale vinou špatně přepnutých potkávacích a dálkových světel a tendencí lidských očí dívat se do světla zvyšuje riziko dopravní nehody. 

                                                                         Roman Březina