Nechci být loven jako zvěř

Již jsem se neudržel a musel jsem se vyjádřit k danému tématu. Procházky lesem mi už někdy připomínají  divoký západ.

      Jako nepříčetní mi někdy připadají myslivci. Jako lidé, kteří chtějí za každou cenu ukojit touhu po krvi, dokázat si aspoň na okamžik jaké to je být pánem tvorstva. Bohužel touha po úlovku bývá větší než smysl pro zodpovědnost, bezpečnost a nadhled. 

     Muž je lovec, lovec už od samotného počátku lidské civilizace. Muž má v genech lovit zvěř za účelem potravy. Lov byl nástroj na přežití lidského „plemene“ .Člověk byl schopen ulovit od zajíců, ryb, srn až třeba po mamuty.  Musím říct, že někteří jedinci lovecký pud nezapřou ani dnes. Bohužel dnes se nejedná o to,  lovem obstarat si potravu a zajistit tak přežití druhu, ale pouze ukojit pocit pána tvorstva. Jedna z nejdostupnějších možností legálně uplatňit tento pud a beztrestně pošpinit své ruce krví je vstoupit do mysliveckého spolku. Tam mohou jako neřízený kat střílet při honech v honitbách po všem co se jen v křoví šustne. Důsledky tohoto jednání známe všichni,  začíná být na denním pořádku, že při honu dojde k zastřelení člověka. Nejedná se pouze o myslivce, kteří se střílí navzájem mezi sebou, ale bohužel to odnášejí i ostatní lidé, kteří se jdou jen projít do lesa.  Nedávno si myslivec zastřelil dokonce své vlastní dítě. Já sám mám rád procházky a vůbec pohyb v přírodě. Poslední dobou se však stále víc a víc bojím nejen o mého psa, kterého raději nevypouštím z vodítka, ale i o sebe nebo své děti. Málo kdo si uvědomuje, že honitby jsou vlastně všude mimo zastavěná území. Myslivci se v nich leckdy chovají jak Ferdinand d´Este u Konopiště. Zůstává mi nad tím rozum stát, opravdu nepochopím lidi, kteří oslepeni touhou po krvi, nevnímají realitu a nebezpečnost svého jednání.

Jediným řešením je zpřísnit kontrolu myslivců nejen před hony, ale i při vstupu do těchto spolků. 

     Samozřejmě nejsou všichni lidé věnující se myslivosti takoví, jaké jsem je právě popsal. Alespoň doufám, že je těch rozumných a zodpovědných většina. Právě ti by měli apelovat na ostatní, aby přehodnotili své jednání a začali se chovat jako rozumně myslící tvorové. My všichni ostatní se poté budeme moci bez strachu o svůj život v klidu procházet lesem, polem nebo loukou.

                                                         Příjemný Nový rok Vám přeje Roman Březina