Chcete radar? Zaplaťte!

Suverenita našeho státu je bohužel jen náš sen.

    Tak smlouva o umístění radaru na našem území je podepsána. Hrany per Condoleezzi Riceové a Karla Schwarzemberga se opřely do stejného stolu jako při podpisu smlouvy o pobytu Sovětských vojsk na území Československa. Je to jen náhoda, symbol nebo varování? Obě události ovšem nemají společný pouze podpisový stůl. Je zde více okolností, které se sobě nápadně podobají. Ta nejdůležitější je asi ta, že v obou situacích se rozhodovalo o nás bez nás. Vedení státu v obou případech moc dobře vědělo, že naprostá většina obyvatel je proti a s pobytem vojsk cizího státu na našem území nesouhlasí.

    Není to tak dlouho, co z tehdejšího Československa vlakem odjížděl poslední ruský voják. To bylo radosti, to bylo hrdosti, to bylo předsevzetí o tom, že už nikdy na našem území nestrpíme cizí vojska. Asi máme v povaze se vždy někomu podrobit. Německu, Rusku a nyní USA. Nejsme sice velký stát, ale to nám přeci nebrání v tom mít a hlavně uplatnit vlastní názor a postoj. Vzorem nám může být Polsko.

    Naši politici by si měli položit otázku kdo vlastně ten radar chce zda my, nebo bez něho nemůžou být Američani. Možná propásli ohromnou šanci dát aspoň trochu Americe a světu najevo, že nejsme jen jejich kolonie a pro někoho zajímavá turistická destinace, jak kdysi řekl bývalý vysoký představitel USA o Evropě.

    Naši vládní představitelé se nechali uchlácholit účelovým zájmem Američanů o naší zemi. Nechali se ukolébat pocitem moci, kterou pociťovali při komunikaci s vysokými americkými vládními činiteli. J.W.Bush dobře věděl proč poctít naši republiku jeho návštěvou. Naše vládní elita úplně zapomněla na názor lidí, nechtěla slyšet ani o nejčistším nástroji demokracie o referendu. Ostatně to není v oblibě již delší dobu.

    Pokud opravdu není jiná možnost pro USA než postavit u nás radar, myslím, že naše podmínky měli být daleko tvrdší a měli využít finanční možnosti USA. Jedna z podmínek klidně mohla znít takto: Chcete mít u nás radar? Zbavte naší zemi dluhů a dostavte nám všechny dálnice. Jako cena za americkou národní bezpečnost by to bylo stále ještě málo a navíc si myslím, že by se veřejné mínění možná i přiklonilo na stranu radaru…

                                                                       Roman Březina