Zamyšlení ke Světovému dni nemocných

Bůh, Ježíš, nemoc, víra, uzdravení, záchranná síť pozemská, božská, přátelé, rodina, sliby, změna, nový začátek

Mk 2,1–12

Milé sestry, milí bratři,

vybral jsem dnešní text evangelia s ohledem na jeho poselství. Také se tak trochu v tom příběhu poznávám. Asi každý z nás, když je nemocný, tak začne slibovat co všechno udělá, zajistí, jenom, aby nemoc byla pryč. A to stačí obyčejná pořádná rýma. Ale někdy může přijít vážnější nemoc nebo úraz a to už je o trpělivosti, odvaze a čase. Přiznejme si, že člověk je tvor netrpělivý. Chtěl by, aby se vše vyřešilo rychle. Aby lékař předepsal „zázračnou“ pilulku a po jednom použití budeme zase skákat přes kaluže. Jsme schopni udělat „psí“ kusy, jenom abychom měli šanci. Naději, že to zvládneme. V dnešní době, když se dozvíme o nemoci či nějaké nepříjemnosti, která nám hrozí. Začneme hledat informace pomocí moderních nástrojů a bohužel to není vždy k užitku. Občas narazíme na zázračné sliby, pochybných existencí, kteří vydělávají na lidském neštěstí. Ono je dobré si zachovat chladnou hlavu a ověřit si informace. Ale rozumím tomu, že když se člověk nachází ve složité situaci, tak má klapky na očích. Jak asi musel působit Ježíš ve své době? Možná jako zjevení, zázrak, který pomáhá. Určitě v tom roli hrála i víra. Víra v Mesiáše, kterého slibovali spisy Talmudu. V příběhu slyšíme vyprávět jak byl někdo nemocný a kamarádi mu chtěli pomoci. Nemohli se dostat přímo k Ježíši pro dav lidí. Tak vylezli na střechu, udělali si prostor a spustili nosítka dovnitř, kde byl On. A Ježíš, když viděl jak překonali překážky, co všechno udělali pro dobrý výsledek. Pronesl slova – Synu, odpouští se ti hříchy. Oslovení synu se používá jenom v rodinách nebo u někoho ke komu máme velice blízký vztah. Nevíme v jakém vztahu byli ti kdo mu pomáhali s nosítky. Ale důležité je mít vždy lidi kolem sebe, kteří pomohou. Vytvářet si sociální síť kontaktů, kteří jsou schopni zajistit pomoc. Nazval bych to takovou lidskou záchranou sítí. A Ježíš patří do té božské záchranné sítě. To je jistota. Někdy prostě pozemská pomoc nestačí a musíme se obrátit na vyšší moc. Něco člověk svými silami nezvládne. Někdy je uzdravení opravdu zázračné. Alespoň to může připadat okolí jako zázrak. Ovšem oni už nevidí jak velké úsilí musel ten dotyčný vynaložit. Co všechno musel překonat, aby se dostal do bodu kde je. Zákoníci slyšeli Ježíše a protože se jim to nezdálo, začali brlbat. To mi přijde, jako když si myslíme co si myslíme, ale na obličeji zapomene vypnout titulky. Všem je jasné, co nám běží hlavou. A co je snažší říct – Jsi zdravý nebo vysvětlovat co všechno máš udělat? Jak se říká, věř a víra tvá tě uzdraví. Někdy je prostě dobré nehledat složitosti, ale přijmout tak jak to je. Prostě se to stane a tečka. Začít nový začátek, bez ohledu na to co má člověk za sebou. A jakými cestami se k tomu cíli dostal. Uzdravení nemusí vždy znamenat konec nemoci jako takové. K uzdravení nás vede i víra. Bůh k nám promlouvá prostřednictvím našeho světa. Setkání s cizím člověkem. Můžeme onemocnět a to nás někdy zastaví. Abychom si uvědomili jak jsme dosavadní život žili. Bůh je přítomen v každém okamžiku našeho života. Možná i jako připomínka toho, abychom dali do pořádku vztah se svými blízkými. Uzdravili se mezilidské kontakty. A díky tomu se můžeme najednou lehčeji nadechnout. Zjistit, že i když prší může být vlastně hezky. Slunce díky dešti umožní vidět duhu. Ta je symbolem naděje, nové cesty. Říká se, že na konci duhy je poklad. Jenom ten poklad vidí každý z nás v něčem jiném. Kéž nám Pán umožní vidět ty správné věci. Duch Svatý nám vlije sílu vše ustát. A bratr Ježíš je naší kotvou, na rozbouřeném moři. Amen