Symbolika

Symbolika, čísla, Bůh, naděje, nemoc, okraj společnosti, cizinec, pomoc z nečekané strany, společenství

Evangelium: Lukáš 17, 11-19

Milé sestry, milí bratři,
při čtení dnešního příběhu mne zaujala symbolika čísla deset. Hned jsem si položil otázku proč zrovna deset? Zní to skoro jako reklamní slogan: devět z deseti odborníků doporučuje… Ale proč právě deset? Sedm je málo a jedenáct je už moc?
Zní to úsměvně, ale čísla v Bibli nikdy nejsou náhodná. Desítka má hlubší význam. Deset přikázání, které dodržujeme do dnešních dnů – možná by se dalo říct, nejstarší právní rámec lidského chování. V církvích bylo běžné odevzdávat desátky – tedy desetinu všeho co máte, jako dar Bohu. Deset generací od Adama k praotci Noe, od Noe k Abrahámovi. Desítka vyjadřuje úplnost – celek, který zastupuje lidstvo před Bohem. Deset malomocných tak může symbolizovat celé lidstvo, které potřebuje uzdravení.
Ty malomocné si tedy můžeme představit jako představitelé lidstva. Celé lidstvo potřebuje pomoc. Někdo více, někdo méně. Ale všichni jsme společenství. Zkusme to ještě jinak – když se podíváme kolem sebe a představíme s kolika lidmi se setkáváme. Koho z nich považujeme za blízkého člověka? A kolik lidí dokáže přijít za vámi a poděkovat, když pro ně uděláte něco významného? Možná jeden z deseti. Možná to bude zrovna osoba, o které jste si to ani nepomysleli. Neděláme dobré skutky proto, abychom sklidili poděkování. Děláme je, protože v nás mluví svědomí a soucit – hlas, který nám Bůh vložil do srdce. Lidé by se měli ve své komunitě podporovat. Tato podpora by měla být napříč komunitou. Tedy já pomohu dnes Tobě, ty zítra mne. Ale nesmíme zapomenout ani na poděkování. Není to samozřejmé!
Vraťme se ještě k příběhu. Odehrává se totiž v důležitém úseku Ježíše – na cestě do Jeruzaléma. On už ví jak ta cesta skončí. A i přesto si najde čas se zastavit u lidí, kteří jsou na okraji společnosti. V té době, asi nemohlo být horší vyloučení, než malomocenství. Ukázal tedy, že i když se blíží konec, i když řeším nějaké velké potíže, vždy je možnost se zastavit. Vždy je možné myslet na ostatní okolo sebe. Nedávno jsem psal zamyšlení na téma o sdílené bolesti. Myslím si, že je to i tom, že když odsunu svoji mysl jiným směrem, tak se nemusím tak zabývat svým problémem. Umožní nám to trochu zapomenout na ty strasti kolem nás. A hlavně nás to přinutí, v dobrém, se v těch starostech nebabrat. Nezabředávat stále níž a níž. Třeba nakonec zjistíme, že to, co prožíváme je oproti tomu, co prožívají ostatní naprostá drobnost. Jak říká jeden můj kamarád – naprostý peanuts, drobnost.
Malomocní tvoří nové společenství. Zřejmě si nikdo z nich před tím nedokázal představit kam je jejich životní cesta zavede. Spojuje je jejich nemoc, ale zároveň touha uzdravit se a proto společně volají o pomoc. Ale kolik bolesti dnes zůstává bez odezvy? Kolik lidí volá o pomoc a nikdo je neslyší. Každý volá sám a přitom je spojuje jeden silný příběh. Jejich cesta je cesta víry – hledají pomoc, volají o pomoc, snaží se ji získat. Když pomoc získají, tak někteří velice rychle zapomenou, kde ji získali. Jenom jeden, ten nejnepravděpodobnější se vrátí a poděkuje. Ve skupině nemocných byl totiž Samaritán – cizinec, žijící mimo izraelskou společnost. Vděčnost přichází od nečekaného člověka. Naše vděčnost vůči Bohu se projevuje tím, že si opravdu uvědomíme, že žijeme z Jeho milosti. Plně si uvědomíme, že náš Otec nás miluje. A dává se poznat tam kde to nečekáme. Proto mějme oči otevřené, ale i srdce bez předsudků. Nikdy nevíme, kdo před námi stojí, a jaký příběh nese. Nikdy nevíme kdo proti nám stojí, jaký má za sebou příběh. Co ten člověk prožil, co jej přivedlo k tomu co cítí teď.
Uzdravení nemusí nutně znamenat spásu. Protože jenom jeden z uzdravených přišel poděkovat a tím poznal spásu ve slovech Ježíše. Ježíš rozlišuje mezi uzdravením těla spásou duše. Díky spáse, poznáme srdcem zachránce a ten je na nebesích.
Příběh nás má naučit, že pomoc z našeho okolí může potřebovat někdo nečekaný. Možná někdo kdo se na první pohled usmívá, ale za skrývá slzy. A poděkování, podpora může přijít z naprosto nečekané strany. Možná od někoho, kdo vidí za ty slzy a vidí silného člověka, který i přes všechny trápení dokáže pomoci, bezištně.
Bože, děkuji Ti za vše co nám posíláš do životní cesty. I když někdy, jako umíněné děti, nesouhlasíme s tím, co nám posíláš. Ale v hloubi srdce vím, že je to k našemu poznání dobré cesty, která nás vede do Tvého království. Amen