Svátek Rodiny

Marie, Josef, Ježíšek, jesličky, útěk, rodina, Egypt, cesta, návrat, péče, rodiče, rodičovství,láska

Evangelium: Matouš 2, 13-23

Svátek Rodiny

Milé sestry, milí bratři,

dnešní příběh je aktuálnější, než by se nám mohlo líbit. Je to příběh uprchlíků, kteří musí utéct před zlobou. Někdy je lepší utéct, schovat se, než bojovat. Počkat, až bouře přejde a začít znovu.
Opět se potkáváme s člověkem na pozadí, který poslechne hlas ve snu - Josef. Je to tedy on, kdo rodinu odvádí do bezpečí. Musí utéct daleko od prostředí, které znají.
Ale vraťme se ještě k Ježíšově narození. Vánoční svátky nejsou jenom o narození dítěte, ale i o tom kam se narodilo, do jakého prostředí. Říká se, že si rodinu nevybíráme. Nevíme kde se narodíme, do jakého prostředí. Ale každý je odpovědný sám za sebe. A jenom na nás záleží, jak se rozhodneme naložit se svým životem.
V hospici jsem už několikrát slyšel složité životní osudy. Rodiče leckdy nefungovali, ale z dětí vyrostly úžasné osobnosti. V životě můžete začít, co chcete, ale když přijde rozhodující okamžik, kdy je zapotřebí se o ně postarat, prostě to uděláte. Věřím, že je to z dobroty srdce. Jak říká Tomáš Akvinský: „Dobro je to, po čem všechno touží.“
Jenom ten hlas, který nás z této cesty odvádí, je více slyšet. Dobro je tiché a spinká v jesličkách. Vše začíná v temnotách - vzpomeňme na začátek světa. Ale světlo nakonec převládne. Na začátku je jenom stín, který předchází tmu. Snaží se přikrýt závojem pochybností vše, co člověk vybudoval. Zahalí mlhou oči, aby si myslely, že jsou ve tmě. Ale v koutku srdce je jiskřička. Zárodek světla. Plamen, který když se rozdmýchá, dokáže roztavit i ta nejtvrdší okovy. Možná je přetaví v překrásné šperky nebo sochy, které budou vyprávět náš životní příběh. Umění má vzbuzovat emoce. Emoce vedou ke skutkům. V konečném důsledku může z utrpení, z mlhy vzejít veliké dobro.
Nemusíme hned jít a překopat celý svět. Stačí se zachovat jako Josef, který důvěřoval a změnil se. Rozdmýchat plamen, který v nás dřímá. Zapálit se pro dobrou věc.
Nezáleží na tom, k jaké církvi se hlásíme. Dnešní svátek je o důstojnosti, úctě k životu a rodině. Je úplně jedno jestli žijeme v rodině, která má tradiční model, nebo v rodině kde vychovávají dítě dvě ženy či dva muži. Nebo je tak rozbitá, že se možná už nikdy nedá dohromady. Tento svátek ukazuje, že Bůh vstupuje do jakékoholi společenství. A nejlépe je to vidět tam, kde je tma. Protože Boží láska osvětluje jakýkoli temný kout našich životů. A Duch Svatý toto světlo roznáší jako hvězdný prach. Částečky světla všude tam, kam si zamane. My jenom musíme otevřít oči. Nebo možná naopak, klidně je nechat zavřené. Nechat se osvítit, očistit tímto světlem, které je léčebné.
Ježíš také vyrůstal v netradiční rodině. Víra roste ve společenství kde vládne láska a sounáležitost. Víru nenajdeme v chrámech. Tedy jenom tím, že tam budeme chodit. Ale musíme otevřít svá srdce a dovolit světlo, aby nás prostoupilo. V rodinách, společenstvích - tam roste víra, kterou živí láska. Musíme začít u sebe samých - přijmout jací jsme. Dovolit si mít rád sami sebe. Nechat se osvítit světlem a díky tomu můžeme zářit v našich malých společenstvích.
Kéž bychom v tom nadcházejícím roce dokázali pečovat o to své světlo. Bylo do nás vloženo při křtu. Nedovolme, aby stín vyrostl v tmu. A co dělat, když se někdy budeme pohybovat údolím plném děsivých stínů? Zavřít oči, otevřít srdce a zaposlouchat se. Uslyšíme tenký, tichý hlas. Bude říkat - Jsem s Tebou. Dovol mě Tě vyvést opět na světlo. Dítě narozené v jesličkách, ve tmě. Amen