Sůl země

Ježíš, dobro v jeho jménu, dobro jako takové, spolupráce, tvrdé přirovnání, vanutí Ducha Svatého, ztráta slanosti, ztráta víry

NEDĚLE PO SVATÉM DUCHU (26. V MEZIDOBÍ)
Evangelium: Marek 9, 38-50
Milé sestry, milí bratři,
při minulé neděli jsem říkal, že příběh z evangelia je jedním z mých nejoblíbenějších a dnešní příběh je pro mne poměrně drsný. Troufnu si říct, že jeden z nejméně uchopitelných. Ale opět pojďme popořádku.
Na začátku vyprávění líčí apoštolové Ježíšovi, že viděli člověka, který konal zázraky, ale protože nechodil s Ježíšem, tak ho vyháněli a odrazovali ho od toho, co dělal. Dostali poměrně trefnou odpověď – Nebraňte mu! Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, nepřijde o svou odměnu. V tomto vidím nádhernou výzvu a potvrzení, že pokud je někdo dobrý, dělá dobré skutky, tak nepřijde o svou odměnu. Myslím si, že by to mohlo souviset s tzv. predestinací, o které učil sv. Augustin i sv. Pavel. Dle této nauky je člověk od své přirozenosti neschopen konat dobré skutky, ale určití jednotlivci jsou z Boží milosti předurčení k věčné spáse. Kdo koná dobro, protože to cítí ve svém srdci, má odměnu jistou! Věřím, že i když člověk není příslušníkem „nějaké“ církve a koná dobro, tak dojde své odměny!
V druhé části už Ježíš říká, co by měl člověk udělat, pokud jej něco pokouší a zle ovlivňuje. Zaznívají tam rady, aby si člověk vyloupl oko, usekl ruku apod. Věřím, že tyto rady jsou myšleny obrazně. I když jsou skupiny lidí, kteří berou doslovně, co je psáno v Bibli. A v minulosti opravdu docházelo k dobrovolnému zmrzačení, protože měli pocit, že tím plní Boží vůli. Není třeba se poškozovat, spíše v tom vidím výzvu, abychom ze svého života odstranili vše, co nám nepřináší užitek a odvádí nás to od Boha, co nás odvádí od života s křesťanskými ideály. Abychom v takových to chvílích byli nekompromisní a udělali rázný krok. Pomohu si jedním přirovnáním – pokud se člověk chce zbavit alkoholismu nebo jiné závislosti, tak musí úplně změnit prostředí. Nepohybovat se v místech, kde docházelo k užívání těchto látek, kde si ubližoval. Je tedy jasné, že nebudeme podporovat ničemné chování někoho ve svém okolí. Když nás něco odvádí od Boha, půjdeme od toho, nebudeme setrvávat v hříchu.
Závěr příběhu obsahuje krásné přirovnání k soli a její nutnosti pro život. Protože pokud sůl ztratí slanost, je k ničemu.
Už od starověku byla sůl synonymem toho, co dává jídlu chuť. Vždy byla symbolem bohatství a obchodovalo se s ní. Zároveň díky ní lidé mohli konzervovat potraviny, aby déle vydržely. Bez tohoto efektu by se nemohly konat mnohé zámořské objevy, stěhování národů apod. Dokonce ve Starém zákoně v knize Numeri najdeme zmínku, že smlouva potvrzená solí, je platná před Hospodinem, pro tebe i tvé potomstvo. Na druhou stranu najdeme informace, že pokud bylo dobyto nějaké území, tak tam byla vysypána sůl, aby půda zůstala neplodná, k neužitku. Lotova žena se proměnila v solný sloup, když porušila zákaz.
Když člověk přijme křesťanství do svého srdce, když přijme víru v Ježíše, tak dojde k úžasné proměně života ve všech směrech. Najednou dostane smysl všechno naše konání. Člověku dojde, že to, co dělá je správné a proč je to správné. A když člověk ztratí chuť do života, stane se mu něco špatného, tak najednou ztratí „slanost“ života a jeho život je bez energie. Ne nadarmo se o někom říká, že je takový neslaný, nemastný. Nesmím také zapomenout na krásnou českou pohádku, kterou známe – Sůl nad zlato.
Pane, prosíme Tě, dovol, abychom byli solí země, abychom díky tomu našli smysl života. Abychom díky působení Ducha Svatého viděli smysl v našem konání. Prosíme, nedopusť, abychom ztratili slanost našich životů a pokud by nám docházela síla, vlej nám do srdcí odvahu a sílu. Ježíši, nedopusť, abychom do našich srdcí pustili to, co nás od Tebe odvádí. Maria, buď naší přímluvkyní, když nebudeme vidět cestu životem a budeme mít pocit, že se ztrácíme. Vždy nás přiveď zpátky, ke svému synu. Amen.