Největší Trojice

Bůh, Ježíš, Duch Svatý, naděje, úplnost, vztah, vanutí, dary, průvodce, mít otevřené srdce, tady a teď

Evangelium: Jan 16, 12-15
Milé sestry, milí bratři,
dnes slavíme slavnost Nejsvětější Trojice, která symbolicky završuje velikonočně-letniční období. Je to jakési završení všeho, protože si připomínáme, že Bůh – Ježíš – Duch Svatý jsou jedno a přitom ve třech osobách.
Jako jeden z prvních tuto nauku definoval kapadocký otec Bazil Veliký a samozřejmě i ostatní otcové z tohoto období. V té době se vžil název – μία οὐσία, τρεῖς ὑποστάσεις (mia usia, treis hypostaseis). Tedy jedna podstata, tři osoby. Tím byl dán základ tzv. trojiční teologie nebo Trinitologie. Toto vše vzniklo jako reakce na hereze, které se šířili a odváděli od pravé víry. Protože v té době se začalo hodně řešit jestli byl Ježíš Kristus celý Bůh nebo kdy se vlastně k tomu „božství“ dostal. A kapadočtí otcové tomu dali tomu teologický rámec. A vymezili se vůči herezím, které popíraly plné božství Syna nebo osobnost Ducha svatého. Tato nauka mne velice oslovila. Protože do této doby jsem to nijak neřešil. Vždy jsem viděl na obrazech tři postavy – Boha, Ježíše a někde se vznášel Duch Svatý jako holubice. Ale přitom jsem nikdy nepřemýšlel nad jejich vztahem. Myslím si, že díky tomu každý z nás může najít to co jej nejvíce oslovuje.
Možná máme někdy obavy oslovit přímo Boha. To je jako bychom oslovili toho nejvyššího z nejvyšších. A jsem já hoden toho, abych oslovil toho nejvyššího? Ale máme tu prostředníka – Ducha Svatého. Který si vane kam chce a který projevuje Boží vůli.
Je také zajímavé, že k dnešnímu čtení se vybral opět úryvek z Jana a je to součást, či spíše závěr rozlučkové velekněžské modlitby Ježíše, před tím, než se naplnil jeho pozemský úděl. On říká, že vše bude postupné. Nejdříve musí být oslaven Syn, poté bude vzat do nebe a pošle svého zástupce, pošle svého mluvčího.
Není to tedy tak, že Duch Svatý bude nebo je nový učitel, ale pokračovatel v Ježíšově díle. To co má Ježíš, z toho bude čerpat. Bude tedy jakousi studnicí moudrosti, skrz které proudí jeho slovo ke všem lidem. Napadla mne taková „hříšná myšlenka“ jak bych představil Ducha Svatého v dnešní řeči – Duch svatý by se možná dal přirovnat k takové 'nebeské Wikipedii' – soustřeďuje veškerou moudrost ne proto, že ji lidé vložili, ale protože vychází přímo od Boha. Avšak do Wikipedie dávají slova a poučení lidé, ale Duch Svatý čerpá přímo u zdroje – Boha.
Mezi těmito třemi vládne úžasná symbióza – jeden bez druhého nemají smysl, ale dohromady ten smysl dávají. Všichni víme jak vypadá výsledek, no možná si to někdy myslíme. Nejdříve se koukneme na jednotlivé suroviny, které k sobě možná na první pohled nepatří. Ale když se dají správným způsobem dohromady, tak dají výsledek, který stojí za to.
Když nebudeme poslouchat co nám Duch Svatý říká a budeme tam cpát svoje lidské ego, tak z toho může být nepěkný výsledek. Nebude v tom ten správný základ. Budou z toho jenom suroviny, které k sobě nepatří.
Ještě mám před očima jedno přirovnání – Svatá Trojice jako strom, resp. jabloň. Výsledek víme jaký je – plod v podobě jablka. Bůh je strom – jehož kořeny sahají hluboko, kam nevidíme. Tak daleko, že nám fantazie nestačí. Co všechno přispívá, co všechno si bere ze země, mnohdy nevíme. Ježíš – jsou větvě a listy, které zprostředkovávají život od kořenů k plodům. I když nějaká větev odpadne, listí uschne, je tady neustále. I když jej tímto trápíme, je tady neustále. Duch Svatý – to jsou plody zralé v pravý čas – dary pro druhé i znamení života. Když se na to podíváme jako na celek, na celý ten proces, tak to dává smysl. Jeden bez druhého by neměl smysl – strom bez celku – bez kořenů, větví i péče – by nepřinesl plod. A my ten strom potřebujeme, protože nám dává potravu. Chodíme se pod jeho větvě schovat, když panuje bouřka. Poskytuje nám stín, když praží slunce. Ale poskytne nám i materiál na výstavbu našeho ubytování. Vždy se objeví znovu a znovu. Avšak, když o něj nebudeme řádně pečovat, tak nebude plodit nebo bude plodit špatná jablka. Strom bez péče, sice zůstane stromem, ale nenajde svého poslání.
Stejně jako my. Když nebudeme naslouchat slovům, které k nám promlouvají skrze Ducha Svatého, tak sice zůstaneme stále lidmi, ale bez poslání. Zůstaneme osamocení, bloudíce bez cíle. Ovšem, když budeme naslouchat a pečovat o sebe, svou duši, rozkveteme v úžasný překrásný košatý strom. Který bude poskytovat užitek po mnoho let. Poskytneme stín – útěchu svému okolí. Plody, které budeme vydávat budou krásně šťavnaté, hezké na pohled a budou těšit všechny okolo.
Bože, děkujeme Ti, že s Tebou můžeme mluvit tolika způsoby – skrze Otce, Syna i Ducha. Každý z nás si může vybrat svoji cestu a přesto míříme k jednomu cíli. Každý z nás může spočinout v laskavém stínu Tvého milosrdenství. Díky odpočinku a správnému naslouchání můžeme stále oslavovat a dokazovat Tvoji lásku. Kéž vždy najdeme správný směr a cíl. Amen