Největší přikázání

Bůh, láska, miluj svého bližního jako sám sebe, střed víry, podívat se věci z nadhledu, myslet na sebe

Evangelium: Marek 12, 28b-34
Milé sestry, milí bratři,
přemýšlím, jak přistoupit k tomuto příběhu, protože se zdá, že je ze všech nejdůležitější. A na druhou stranu, důležité jsou všechny! Všechny příběhy nám připomínají Boží lásku, milosrdenství a dávají nám naději. Někdy je dobré se podívat na věci z nadhledu a zjistíme, že to, co prožíváme, je malichernost. Líbí se mi jedno anglické slovíčko, které se v takové situaci používá – peanuts (burský oříšek). Takový oříšek si roste v zemi. Ve tmě, kdy nevidí světlo a teprve když se vytáhne ze země, tak najednou zjistí, že není sám, že měl vedle sebe spoustu sourozenců. Najednou, po vytažení ze tmy, dostane jeho existence smysl. Je z něho spousta dobrot, ale může i ublížit těm, kdo jsou nemocní – jsou na něj alergičtí.
Zákoník, ten, kdo vykládá zákon, ten, který by měl znát předpisy na sto procent, si přijde pro radu. Ptá se Ježíše – co je nejdůležitější na světě, Mistře? Zákoník, který se zabýval nařízeními, který žil ve svém světě, si není najednou jistý a bojí se co dál? Co má dělat?
Ježíšova reakce je, že vybral dvě přikázání, které jsou nejdůležitější na světě. Ano, z toho nadhledu se přiblížil ke středu křesťanské víry a vybral to, co je základ. Miluj Hospodina, Boha svého celou svou duší, celým svým srdcem. Je zajímavé, že v hebrejštině se používá mnoho jmen pro pojmenování nejvyššího. Dokonce písmenka z hebrejské alfabety nemůžete správně přečíst, protože Boží jméno je nevyslovitelné. Legenda říká, že existují velekněžské rody, ve kterých se traduje, jak se to jméno správně vyslovuje. Ale kdo ví. Myslím si, že to ukazuje na to, že pokud někdo chce popsat Boha, jak jej milovat, co to znamená, tak je to nepopsatelné. To prostě musíte cítit. Možná není ani účel to popsat, ale účel je cítit. Je to natolik intimní, že to nemůže přejít přes lidská ústa. Protože, když se o to pokusíte, tak najednou cítíte, jak to nevystihuje to, co jste chtěli sdělit. Izraelité na to vyzráli – písmena, která znamenají jméno Boha, čtou jinak. Prostě něco vidíte, nutí Vás to přečíst, co vidíte, ale musíte vyslovit něco jiného. Ano, je to matoucí, protože člověk je tvor rozumný a chce tomu všemu rozumět, ale ono to prostě někdy nejde!
Druhý příkaz je – miluj bližního svého, jako sám sebe. Zde vidím apel na to, abychom také mysleli na sebe. Je dobré konat dobro, snažit se pomáhat, být k lidem milý. Ale je zapotřebí také brát někde síly, někde si odpočinout, najít nějaký ventil. Mít se rád taky může znamenat se smířit s tím, jaký jsem. Někdo nemá ideální postavu a trápí se, protože ho okolí tlačí k tomu, že „musí“ být takový a takový. Ale stačí to ke spokojenému životu? Myslím si, že je zapotřebí najít rovnováhu mezi tím mít se rád a mít rád druhé. Je nutné stanovit si hranice, kdy je to už takříkajíc přes čáru a kdy se ještě cítím, v tom, co dělám, komfortně. A jak to poznám? Neexistuje univerzální rada. Ale myslím si, že je to tehdy, kdy mám čas na koníčky, kdy mám čas na rodinu, na práci. Daří se překonávat překážky a výzvy, které život přináší. Ano, je to těžké, je to boj.
Zákoník to okomentoval svými slovy, ale v podstatě pouze zopakoval, co slyšel od Ježíš. Ale řekl to svými slovy, vycházelo to z jeho srdce. Ježíš po nás nechce, abychom papouškovali, co on řekne, nechce, abychom jej slepě a bez výhradně následovali. Vlastně to chce, ale chce, abychom do toho vkládali svá srdce a nešli jak ovce na porážku. Chce, abychom do našeho konání dali svá srdce, abychom to cítili srdcem. Že to, co děláme, je správné.
Někdy se možná cítíme jako ten burák, který roste ve tmě, ale jednou přijde čas, kdy nás někdo vytáhne na světlo a zjistíme, že máme svůj účel, který nás naplní. Který naplní naše srdce.
Pane, stále se k Tobě obracíme a o něco Tě žádáme. Dnes ti chceme hlavně děkovat. Za tvá slova, která nás provázejí životem. Za to, že nám dáváš naději a ukazuješ cestu. Prosíme Tě, abychom se stále hřáli ve tvém slunci, ve tvé záři. Abys nám ukazoval i nadále cestu životem. Z celého srdce Tě o to prosíme a děkujeme. Amen