Neděle po Svatém Duchu - 20 v mezidobí

rituály, Duch Svatý, Ježíš, oběť, zpřítomnění, bohoslužba, prostota, moudrost, jednoduchost, výzva, být tady a teď

NEDĚLE PO SVATÉM DUCHU (20. V MEZIDOBÍ)

Evangelium: Jan 6, 51-58

Milé sestry, milí bratři,

dnešní evangelium je pokračováním z minulé neděle – kdy Židé zpochybňovali, že Ježíš je Syn Boží, protože přece znají jeho rodiče. A dnešní vyprávění v tomto příběhu pokračuje a graduje. Velice hezká jsou i další biblická čtení, které k tomu evangeliu vážou a vlastně ten celý příběh pěkně rozvíjejí.

V prvním čtení slyšíme o moudrosti, která postavila sedm sloupů a zvala prostoduché mezi ně. Zvala lidi, kteří potřebovali pomoci, aby si odpočinuli a nasytili se, a tím získali moudrost. V druhém čtení jsme vyzýváni, abychom zanechali svárů, nechovali se nemoudře a díky tomu poznali co je moudrost a vůle Páně. Také se nám připomíná, že nemusíme pít víno, abychom byli veselí.

V evangeliu hovoří Ježíš o tom, že on je chléb života a jeho krev je nápoj, který nás přivede do věčnosti. Židé reptají a říkají, jak nám může dávat jíst své vlastní tělo? Ano, to trochu zavání jinými praktikami, ale Ježíš to nemyslel doslova. Ježíš říká, že ho poslal živý Otec a on má život z Otce, takže i ten, kdo bude jíst jeho tělo, bude mít život věčný.

Vidím v tom připomínku nebo spíše výzvu, abychom byli přítomni při bohoslužbách, kde dochází mocí Ducha Svatého ke zpřítomnění Ježíše v darech chleba a kalicha s vínem. Na jednu stranu je zapotřebí to brát jako symbolický akt, ale na druhou stranu je zde možnost, kdy se můžeme dotknout a opravdu pocítit přítomnost Ježíše Krista. Můžeme cítit, že on je tady s námi opravdu tady a teď. Není někde imaginárně v nebi, někde u nebeské brány, ale je tady a teď s námi, se mnou. V tu chvíli jej přijímáme do svého srdce, v tu chvíli cítíme dotyk Boha. Přijímáním Ježíše se dotýkáme Boha!

Minulou neděli jsem dostal dotaz, proč se vlastně účastnit bohoslužeb. A teď mi došlo, když jsem četl dnešní evangelium, že je tu další věc, další důvod, proč se zúčastnit bohoslužeb – přijetí Ježíše pomocí darů chleba a vína. Před slavením svaté večeře máme možnost litovat svých hříchů a uvědomit si, co jsme provedli špatného, a litovat toho. Je to krásný začátek, můžeme to přirovnat úklidu. Když si zveme domů návštěvu, tak také nepořádek změníme na pořádek. Setřeme prach a navoníme byt, aby se návštěva cítila dobře. Když půjdeme k přijímání, tak pozveme Ježíše k sobě, přímo do sebe, do našeho středu/nitra – a přece jej nebudeme zvát někam, kde je špína, cítit zatuchlina a povaluje se tam nepořádek. Připravujeme se na jeho návštěvu.

Vyprávění končí přirovnáním, že otcové jedli pozemský pokrm a zemřeli – tedy neměli nikoho, kdo by je spasil. Ale díky Ježíšovi dokážeme mít podíl na věčné slávě Boží, získáváme podíl na vykoupení, abychom se potkali jednou se svými blízkými, kteří nás předešli na věčnost.

Pokud bych měl shrnout dnešní zamyšlení, tak tento úryvek je výzvou k tomu, abychom byli přítomni při bohoslužbě. Slyším tam výzvu, přijďte a přijměte mé tělo – choďte k přijímání, protože tímto způsobem se dokážete fyzicky dotknout Boha a zároveň máte jistotu, že získáte život věčný. Je to vlastně prosté – výzva k tomu, abychom měli důvěru a nehledali za tím nic složitého. Prostě přijďte, věřte a máte život věčný. Zároveň nám toto vyprávěná dává podnět k zamyšlení nad rituály, kterých se s vírou účastníme. Účastí na bohoslužbách si připomínáme a děkujeme za oběť, kterou pro nás podstoupil Ježíš – Ne má, ale tvá vůle, Bože, se staň.

Bože, děkujeme Ti za to, že jsi nám dal svého jediného Syna, že jsi tak miloval svět, že jsi nám dal jeho prostřednictvím možnost dotknout se Tvé božské podstaty. Ježíši Kriste, děkujeme, že přijetím Tvého těla a krve máme účast na věčné hostině. Že nám přinášíš spásu a možnost být se svými blízkými po celou věčnost. Dej nám prosím možnost být přítomni na bohoslužbách a přijímat Tvé zpřítomněné tělo a krev. Amen