Nebát se mluvit

Kámen, stavba, bohatý chrám, prostý chrám, soustředit se, být tady a teď, služba pro druhé, vedení Ducha Svatého

NEDĚLE PO SVATÉM DUCHU (33. V MEZIDOBÍ)
Evangelium Marek 13, 1-11
Milé sestry, milí bratři,
Když jsem si přečetl dnešní příběh, přišlo mi to tak trochu jako rýpnutí do katolické církve a povzbuzení pro protestanské církve, které mají k dispozici spíše prostší chrámy. Ano, bylo období, kdy se stavěly velice zdobné chrámy a leckdy to bylo vystaveno na odiv, aby majitel panství ukázal, „že na to má“. Ale věřím, že všechny chrámy byly postaveny k slávě Boží a pouze odrážejí víru té dané doby. Není třeba kritizovat minulost, ale poučit se z ní. Je jedno, zda je ten chrám zdobný, nebo je prost jakýchkoli ozdob, ale důležité je, že je to místo, kde se můžeme ztišit. Soustředit se na sebe, být sami se sebou a s Bohem. Já osobně mám rád, když je možné v kostele zapálit svíčku a pronést při tom modlitbu.
Ježíš v příběhu stejně říká, že je úplně jedno, jestli obdivujeme kamennou stavbu, protože přijde doba, kdy nezůstane nic na svém místě. Bude úplně jedno, zda je to zdobné, přezdobené nebo jenom prostá výzdoba. Jednou budeme stát před Boží tváří stejně tak, jak jsme přišli na svět. Budeme mít jenom své srdce, svou duši v dlaních. Budeme stát prosti jakýchkoli zdobností, jakýchkoli slov a budou za nás mluvit naše skutky, naše duše.
V příběhu se mluví o tom, že nemusíme mít strach, protože nás povede Duch Svatý, který bude mluvit prostřednictvím našich úst. Když jsem začal uvažovat, že bych začal psát své zamyšlení, že bych své myšlenky přepsal na papír a přednesl je lidem, nejdříve jsem si říkal, jestli jsem na to dostatečně dobrý. Zda nejsem moc drzý a neměl bych být více pokorný, protože kázat/mluvit o Božím slově je velká odpovědnost. Není to stejné, jako když sedíte s přáteli v restauraci u piva. Ale na druhou stranu, i tam lze mluvit o Bohu. Dostal jsem jednu moudrou radu – neuspěchej to. Napiš myšlenky, dej je na papír a podívej se na to další den. Protože, když si přečtu text, myšlenky jsou jak splašené a musí ven. Prostě, přečtu text a já vidím příběh. A ano, mluví skrze mne Duch Svatý, jestli to není moc troufalé takto tvrdit. Jeho moc jsem začal vnímat po biřmování. Nejdříve jsem ho bral jako jakýsi symbol ve formě holubice, který si kdesi lítá a cosi dělá. Ale po biřmování, resp. při biřmování jsem pocítil velkou sílu, která mnou prostoupila a dala mi impuls, že jsem na správné cestě.
Tedy nebojme se, když se nás někdo něco zeptá, když si z nás budou dělat legraci a hanět. Dejme to vše v našich srdcích Bohu a prostřednictvím Ducha Svatého nechme na sebe působit Boží moudrost.
Příběh se nadále dotýká i vydání svědectví. V průběhu časů jsme byli svědky neskutečného množství příkladů svědectví o víře, které leckdy končilo mučednickou smrtí. Nevím, jestli bych měl takovou odvahu, abych vydržel, co vydrželi mnozí. Ale pro svědectví o víře není zapotřebí chodit do takových krajností. Jako je hvězd na nebi, tolik je i možností, jak svou víru dosvědčit. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, ve svých rodinách. Kdy maminky pečují o své děti, na svůj úkor. Pracovníci ve službách, kde se starají o nemocné, postižené, umírající a vydávají tím svědectví o své víře. Tito lidé, až jednou budou stát před Boží tváří, tak k němu budou promlouvat svědectví všech, kterým pomohli. A věřím, že to budou pořádné zástupy těch, kterým takoví lidé pomohli. To je pro mne svědectví o víře, i když si to mnozí neuvědomují a dělají to nezištně, v skryti před zraky světa.
Bože, dej, abychom se nebáli vydávat svědectví o tvé laskavosti, o víře v Tebe, co nám to přináší. Dej, aby díky, Duchu Svatému, z našich ústa vycházela ta správná slova, která potěší. Dej ať vždy najdeme ty správná slova, protože vypovědět vše o tvé slávě je téměř nemožné. Amen