Ne každý je doma prorokem

Prorok, domov, cizina, přijetí, odlišnost, zde jsem já, osobnost, projít středem, hrdost, cíl, spasení, tady a teď

Evangelium: Lukáš 4, 21-30
Milé sestry, milí bratři,
dnešní příběh začíná poněkud zvláštně: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste slyšeli.“ Musíme se vrátit v příběhu zpět, aby to dávalo smysl. Ježíš se na svých cestách vrátil do Nazareta, kde byl vychováván. A protože nastala sobota, šel do synagogy a byl vyzván, aby přečetl text z Písma svatého. A on četl proroctví z Izaiáše, které vyprávělo o tom, že Bůh pošle někoho kdo bude od něj poslán, aby pomohl slabým.
Ježíš tedy na tyto slova reagoval – Zde jsem, jsem to já. Lidé se divili a říkali, že je přece synem Josefa. V tehdejší společnosti určoval váš rodinný původ to, kým jste a kým budete. A najednou zde byl člověk, který se prohlašoval za proroka, poslaného od Boha.
Napadá mne jeho krásné přísloví: „Nikdo není doma prorokem.“ Spousta nadaných lidí se proslavila ve světě, ale v domově o ně nikdo nestál. U cizích dojdete uznání, ale doma nikoliv. Někdy je snazší přesvědčit o své pravdě cizí lidi než ty, kteří jsou vám nejblíže.
V tomto příběhu zaznívá připomínka, že Bůh mnohdy zachraňuje příslušníky jiného národa než Izraele. Vyvolený národ občas činil pěknou neplechu a nechoval se dle Božího přikázání. Aby jim byla udělena lekce, bylo učiněno na nich bezpráví. Leckdy byli vydáni nepříteli, jejich král začal uctívat falešné Bohy apod. Nemáme to také tak podobně, že potřebujeme dostat takříkajíc za uši, abychom dostali lekci. Bůh nám dává šanci na změnu, na poučení, ale protože jsme jako děti, tak neposloucháme.
V příběhu slyšíme, že Ježíše vyhnali za město, chtěli jej svrhnout ze skály, ale on prošel středem a odešel. To musela být neuvěřitelně silná osobnost, když dokázal přesvědčit dav, aby mu neubližoval a nechal ho jít. Síla davu je někdy hrozivá. Vidíme to i v dnešní době. Stačí, aby vůdce, který dokáže dobře mluvit, ovládne davy, které za ním půjdou. Nekriticky jej obdivují a i kdyby řekl sebevětší hloupost, tak mu budou prostě věřit. Je děsivé, když takovíto lidé, takovýto dav se dostane k moci. Bohužel takový lidé, když se něco stane v jejich jménu, nakonec řeknou – Já to nechtěl, já to neřekl. Ale všechny cesty, všechny jeho činy směřovaly k tomu, aby to lidé udělali. Umetají mu cestičku.
Kaplan u nás v práci mi řekl, že největší ďáblovo mistrovství je v tom, přesvědčit lidi, že neexistuje, že není.
Ve chvíli kdy se dobrá myšlenka zvrhne v zlo, ve chvíli kdy pocítíme moc a zachutná nám, je zle. Bůh nám však dává neustále šanci a neztrácí s námi naději.
Největší poselství, které v tomto příběhu slyším je – Děti, důvěřujte svému Otci, důvěřujte Ježíši a nemůže se Vám nic stát zlého. Vše má řešení, jenom musíte jej chtít najít. Není to o tom, být jenom pasivní příjemce pomoci, je zapotřebí udělat první krok. Potom se nám ukáže neskutečná cesta, neskutečné dobrodružství, které zvládneme s bratrem po svém boku, který nám kryje záda. Můžeme se na něj kdykoli obrátit a on nás vyslyší. A že se nacházíme v situaci, kdy se nám zdá, že je ticho?
Nahlédněme do svého nejhlubšího nitra, do svého srdce a tam najdeme odpověď. Věř a víra tvá tě uzdraví. Přej a bude Ti přáno. Dej a bude dáno. To vše nám nabízí Bůh a jeho Syn. Amen