Následuj mne...

následování, naprostá odevzdanost, důvěra, změna, Ježíš, víra, Samaří, pomsta, láska, odplata, přímá cesta

NEDĚLE PO SVATÉM DUCHU (13. V MEZIDOBÍ)

Evangelium: Lukáš 9, 51-62

Milé sestry, milí bratři,

myslím si, že dnešní příběh je poměrně drsně a radikálně vyprávěn. Věřím, že je to jeden z nejsilnějších příběhů, který hrál roli v rozhodnutí následovat Krista – bezvýhradně. Zvláště pak v prvních letech křesťanství, kdy docházelo k pronásledování. Nebo i v situaci, kdy se ať muž nebo žena rozhodovali pro duchovní cestu víry, a to buď formou vstupu do kláštera nebo studiem teologie.

Hned na začátku nám dává Ježíš osobní příklad v tom, co dělá. I když ví, že jej v Jeruzalémě čeká mučení, potupení a smrt, přesto jde přímo. Když se dozvíme nepříjemnou zprávu nebo musíme reagovat na nepříjemnou situaci, nechce se nám. Můžeme se dozvědět nepříznivou diagnózu a najednou stojíme před otázkou – co dál? Co mám dělat? Jak se mám zachovat? Univerzální rada neexistuje, protože každý jsme jiný, nikdo z nás není v stejné situaci. Můžeme se tomu postavit čelem nebo rezignovat a nechat se tím marastem pohltit. Když budeme bojovat, neznamená to však za každou cenu. Prostě tak, abychom si mohli říct, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Když se ohlédneme zpět, uvědomit si, že bychom se nerozhodli jinak. Nemá cenu dělat tanečky kolem té situace, ale postavit se tomu napřímo, jít a udělat to. Chvíli to bolí, ale čím rychleji tu nepříjemnou situaci vyřešíme, tím rychleji bolest pomine. Jako když si chceme strhnout náplast – víme, že to bolí a proto je někdy lepší ji strhnout rychle. Třeba nám ujede i nějaké neslušné slovo, ale najednou cítíme úlevu.

V další části příběhu chce Ježíš vejít do samařské vesnice, ale protože měl namířeno do Jeruzaléma, nepřijali jej. Učedníci to nechtěli nechat jen tak a chtěli je zničit, protože to cítili jako urážku. Podobnou paralelu můžeme vidět v dnešní době – například ve vztazích v rodině. Lidé pocházejí z jednoho rodu, ale leckdy se dovedou pohádat a rozkmotřit tak, že při sebemenší zámince na sebe dští oheň a síru. Jsou schopni pronášet kletby, přát smrt svým blízkým. Ale už nedohlédnou na špičku nosu, aby viděli jak je jejich spor malicherný. Ještě větší problém vidím, když přijmou názor někoho kdo jim našeptává, co mají dělat. A neberou do úvahy, že to mohl být jinak. Prostě jsou přesvědčeni o své pravdě a tečka. Samařané pocházejí ze stejného základu, jako Židé. Nicméně mají rozdílný názor na místo, kde má sídlit chrám. A mají také rozpory v svatých textech.

Ježíš, i přes velké rozdíly nechce pomstu. Jeho království není o moci, trestání, ale je o lásce, přijetí a odpuštění. A v této chvíli se také ukazuje, proč mají apoštolové Jakub a Jan přezdívku synové hromu. Byli to asi horké hlavy. Když se jim něco nelíbilo, létaly hromy a blesky. Ježíš, ale přichází, aby projevil milosrdenství. I když má rozdílné názory, přijímá lidi takové jací jsou. Možná i z toho důvodu chtěl jít do té vesnice. Také mne napadlo jedno hezké rčení – komu není radno, tomu není pomoci. Můžete se snažit jak chcete, ale pokud je druhý přesvědčen o své pravdě, tak s ním nehne ani pár volů. Neuzná prostě svoji chybu, aby neztratil tvář. I přesto, že jej to může hnát do záhuby.

Jak už to bývá v životě, tak špatná situace přebolí, člověk z ní vyjde silnější a jde dál svou životní cestou. Ježíš a učedníci odešli do jiné vesnice. Zde se k němu chtějí přidat další následovníci, ale někoho Ježíš odmítne a jinému řekne, ať všeho nechá a jde za ním. U toho odmítnutého to vidím spíše jako výzvu – zůstaň tam kde jsi, dělej svoji práci, jsi v ní důležitý. Jsi potřebný tam kde právě jsi. Není to odmítnutí ve stylu – Tebe nechci, nejsi pro mne dost dobrý. A ostatním, které k sobě povolal říká – nech všeho a pojď za mnou. Nezabývej se okolnostmi, které tě mohou ode mne odvádět. Jsi připraven vzít na sebe tíhu nejistoty, když se vydáš do mých rukou a budeš mne následovat? Jedná se o bezpodmínečné přijetí Krista, následování jeho cesty. A my co jej nosíme v srdci a snažíme se jej následovat už delší čas, víme, že to čeho se nám dostává je sladší odměna, než ta nejistota, která s tím jde ruku v ruce.

Celým dnešním příběhem a zamyšlením se vine myšlenka o výzvě: následuj mne za každou cenu, neohlížej se zpět. Podívej, já jdu vpřed, i když vím, jak moje pozemská cesta skončí. Ale odměna na konci stojí za to!

Bože, leckdy se rozhodujeme intuitivně a rychle. Neponoříme se do svého srdce, kde je ticho a uložena tvá milost. Nečekáme na rozhovor s Tebou, ale jednáme. Dej, ať nám Duch Svatý vlije v takových chvílích klid a pokoj. Abychom se lépe rozhodly v souladu s Tvou vůli. Amen