Naděje v nejhlubším místě

Bůh, Ježíš, oběť, naděje, obrácení, pokora, světlo, kříž, Král, posměch, pravda, otázky, přiznání

Evangelium: Lukáš 23, 33-43
Milé sestry, milí bratři,
pomalu se nám blíží začátek adventu a konec roku. V dnešním evangeliu jsme slyšeli jeden příběh, který zdánlivě nesouvisí ani s jedním. Nicméně je to o posledních věcech člověka, i když v extrémní situaci. Něco podobného nechceme zažít asi nikdo z nás. Ale hlavní poselství z tohoto příběhu je, že na naději, obrácení k Bohu není nikdy pozdě.
Ježíše ukřižují na místě zvané Lebka – Golgota a mezi dva zločince. On je uprostřed, ne na okraji. Není schovaný někde kde na něj není vidět. Boží láska stojí ve středu všeho ať se děje co se děje. Bůh je vždy uprostřed všeho, i když je to naprostý zmar, lidské selhání. A možná přes tu všechnu „špínu“ a marast není vidět. Protože on je nejčistší světlo. Také se nám možná občas stane, že musíme vyčistit lampu od nánosu sazí, protože není již vidět její světlo. Ve chvíli kdy odstraníme zbytky sazí, objeví se její světlo. Opět rozzáří temnotu.
Ježíš i v této chvíli myslí na ostatní – „Otče odpusť jim, nevědí, co činí“. Dokázali bychom odpustit kdyby nám někdo ublížil? Dokážeme říct – odpouštím, neboť nevíš co činíš? Nebo začneme hned dštít síru a nadávky? Bůh odpouští i ve chvíli kdy si ještě ani neuvědomíme, co jsme učinili. Kdy si ani neuvědomujeme, že odpuštění potřebujeme. Bůh je láska, kterou naším chováním zraňujeme. Už to není ten starozákonní Bůh hněvu a strašné pomsty, ale změnil se na starostlivého a milujícího Otce. Chce se mi říct, že je to naprostá teologická bomba – On učiní akt odpuštění, ještě dříve než to nám dojde!!!
A nyní v příběhu nastává lidský pohled na extrémní situaci. Jeden zločinec začne nadávat, posmívat se. Obviňuje všechny okolo. Kdežto ten druhý jde do sebe. Pozná, že konal špatně a prosí za odpuštění. Když nastane nějaká vypjatá situace, ve které si nevíme rady – jaký typ člověka jsme my? Začneme nadávat a obviňovat všechny okolo? Nebo to přijmeme s pokorou? Přijetí neznamená rezignaci. Akceptace znamená uklidnění naší mysli, přijetí klidu do našeho srdce. Takovýto stav nám umožní nastalou situaci řešit s chladnou hlavou a otevřeným srdcem. Pokud se ocitneme v takové situaci máme v podstatě dvě možnosti – jít cestou obviňování a propadání do stále většího marastu nebo jít cestou klidu a pokoje. Díky tomu můžeme buď vyrůst – posunout své hranice. Nebo nás to může poslat na cestu, ze které není návratu.
Oba dva zločinci byli na konci svých sil a přesto jeden prosil a řekl – Pane, pamatuj na mne. Poslední modlitba, poslední slova ve kterých se projevila obrovská důvěra v Boha. Ten člověk neměl v tu chvíli vůbec nic, ale měl víru. A proto měl možná víc než kdokoli z nás blíž k božímu království. Druhý měl ovšem opačný přístup – plival a obviňoval všechny okolo. Vysmíval se. Možná to byla jeho obrana. Možná nevěděl, že může požádat o pomoc. Možná se prostě bál… V našem životě se objevuje spousta „možná“, spousta věcí, které nás oddalují od Boha, od toho co je důležité. A jednou, na konci života, si budeme říkat možná jsem měl jednat jinak a ono to už nepůjde. Ale ve chvíli kdy si uvědomuje to své „možná“, je možná čas si přiznat svoji slabost. Hledat v té situaci víru a připustit, že jsem udělal chybu a prosit za odpuštění. Po tomto aktu, vždy přijde přijetí a Bůh zašeptá, ale já Tě neopustil, vždy jsem byl na tvé straně. Možná jsi to neviděl…
V obrazu tohoto příběhu je ještě jeden velký paradox. Nápis na kříži, který měl Ježíše zesměšnit. Nicméně ukázal skutečnost, protože On opravdu z kříže kraloval. Bez tohoto aktu, by nikdy nemohlo dojít k naplnění křesťanství jako takového. Nebylo by možné přijmout víru ve vzkříšení. On vládne ne mečem, ale láskou. Ne hrozbami, ale milosrdenstvím a přijetím. Ne triumfem, ale sebepřijetím.
Celý dnešní příběh a poselství i do dalších dnů je, že Bůh je při nás ať se děje, co se děje. Přijímá každého z nás, bez rozdílu. Neřeší s kým žijeme. V životě jsou důležitější věci – jsem dobrý člověk? Konám dobro, protože věřím v Jeho největší přikázání? Mám strach z budoucnosti?
Ano, je to hodně otázek, ale odpověď je vlastně prostá – Já věřím A v tu chvíli uslyšíme slova, která mění i poslední okamžik v naději: Dnes budeš se mnou v ráji. Ame