Mistr Jan Hus

Jan Hus, mučedník, svatý, dědictví otců, minulost, budoucnost, víra, ironie, mluvit pravdu, milovat pravdu, žít pravdu

Památka Mistra Jana Husa
Evangelium: Matouš 23, 29-39
Milé sestry, milí bratři,
dnešní den si připomínáme památku mučedníka – Mistra Jana Husa. Mnozí z nás jej znají z filmů od režiséra Vávry hlavně jako bojovníka proti vrchnosti, zpupnosti tehdejší církve. Ale bylo by škoda, kdyby se celý jeho život scvrkl „pouze“ do boje proti vrchnosti. Mistr Jan Hus byl daleko více. Dle některých křesťanských tradic by mohl být uctíván jako svatý. Dříve byli svatí uctíváni přirozeně – podle toho, jak žili. Mistr Jan Hus nebyl nikdy oficiálně svatořečen, a přece mnozí věří, že svatý je. Ne kvůli papežskému dekretu, ale kvůli životu, který žil – životu podle pravdy. Prvním, oficiálně jmenovaným, svatým byl Sv. Prokop a to díky vtipné příhodě – protože když u papeže Inocenc III. bylo české poselství, moc se mu do toho nechtělo a odkládal to. Načež se mu ve snu zjevil sv. Prokop, který mu sdělil, že jeho svatost je potvrzena na nebesích, takže se nemá otálet s oficiálním potvrzením. Papežem tento sen hluboce otřásl, možná se i polekal, ale vykládal si to zároveň jako Boží vůli. Hned druhý den prohlásil dekretem sv. Prokopa za svatého. Od té doby je zvykem, že papež musí beatifikaci završit právě takovýmto dekretem.
Nicméně u Jana Husa trvalo několik staletí, než církev přiznala, že došlo k omylu a že neměl skončit, jak zemřel. Bohužel se v rozhodnutí o jeho smrti, hrála roli i politika.
Ježíš říká: 'Zabíjíte proroky a stavíte jim hroby.' Tato slova jako by shrnovala i Husův příběh – i on byl hlasem, který varoval, volal k obrácení, a byl umlčen. Nazval bych jej prorokem pravdy. Upozorňoval na nepravosti, které tehdy v církvi panovaly. Nechtěl církev zničit, ale chtěl ji reformovat. Navrátit ke kořenům. Stejně jako zakladatelé naší církve – nechtěli ji zničit, ale reformovat. Měli snahu nalézt a navrátit se ke kořenům, naplnit tak její poslání. Být zde s lidmi, pro lidi.
Bohužel i v dnešní době se odehrávají podobné situace. Sice lidé nekončí na hranici, ale jsou dehonestováni v médiích. Je zničena jejich pověst, osobní život a leckdy jsou donuceni život skončit svoji rukou, protože nevidí východisko. Bohužel situace je v tomto stejná jak tehdy, tak i nyní.
V evangeliu zaznívá i trochu ironie. Hlavně ve slovech – dovršujete tedy míru svých otců. Někdy nevědomky navazujeme na chyby minulosti. Ne protože bychom chtěli, ale protože jsme se v tom naučili žít.
Stejně jako Ježíš, tak i Hus i my bychom měli věřit tomu, že pravda zvítězí – veritas vinicit. Ježíš stále znovu posílá své posly, aby připomínali Boží pravdu – i když je to cesta obtížná. Měli bychom se z minulosti poučit, vzít si to dobré, to zlé neopakovat a vzejít posíleni. Stejně se na nás bude jednou dívat historie – skutečně jsme udělali co jsme mohli, abychom zabránili zlu? Abychom bránili pravdu, nic než pravdu do konce svých dnů?
Příběh pokračuje zvolání, že bude Ježíš stále posílat své proroky, učedníky. Někteří budou pronásledováni – vyhnáni z měst a vesnic. Jiní budou zabiti. Někteří budou dehonestováni a vláčeni bahnem. Stejně jako Mistr Jan Hus, jehož krédo bylo - Miluj pravdu, jednej pravdu, uč pravdu, braň pravdu až do smrti.
Pokud věříme, skutečně věříme z hloubky svého srdce, jak můžeme konat proti této víře? Jsme schopni přiznat ve svém nitru, že jsme se mírnili nebo se budeme schovávat za zvyky našich předků, kteří tak konali?
Dnešní evangelium nás vyzývá k zamyšlení - co jsme schopni udělat pro pravdu. Písmo i Husův odkaz nás volají k odvaze. Pravdu nehledat jen v knihách minulosti, ale uvádět ji v život – i když je to těžké. Mistr Jan Hus byl mužem pravdy. Nejen legendou, ale živým svědkem Kristovy cesty. Kéž i my jsme takovými svědky.
Pane, dej nám sílu, abychom dokázali bojovat ve tvém jménu. Abychom měli otevřené srdce a dokázali přijmout i odlišný názor. Kéž bychom si dokázali vzít příklad z naší minulosti, abychom neopakovali chyby v budoucnosti. Amen