Mimo společnost

Bůh, milosrdenství, přesah, mimo společnost, nekonvenční chování, jméno, oslovení, být tady a ted

Evangelium: Lukáš 8, 26-39

Milé sestry, milí bratři,
když jsem v dětství slyšel tento příběh, tak mi bylo vždy líto vepřů, že zahynuli, a neuvědomoval jsem si, o co v tom příběhu jde.
Ježíš se potkává s člověkem, který žije naprosto mimo společnost. Žije na nečistém místě – na hřbitově. Nenosí řádný oděv. Prostě člověk, který se naprosto vymyká společenským konvencím. Asi si každý z nás dokáže představit ve svém životě situaci, která se vymykala všemu, co do té doby zažil, jak se choval. Když potřeboval pomoci a pomoc nepřicházela. Naštěstí většina z nás má kolem sebe záchrannou síť v podobě společenství, ve kterém se pohybuje – ať už se jedná o rodinu nebo jiné blízké lidi.
Ale dokážeme se vcítit do člověka, který toto nemá? Je naprosto zoufalý, protože společnost jej léčí tím, že jej svazuje řetězy, ale on ty řetězy vždy překoná. A najednou se objeví Ježíš a on jej žádá o pomoc. On za ním vstupuje do jeho prostoru, kde se pohybuje – tedy do nečistého prostoru, kde leželi mrtví. Tím překonává hranice a ukazuje, že jeho zvěst je pro všechny bez rozdílu. Nezáleží co za sebou máme, co jsme prožili nebo co prožíváme. Důležité je si umět říct o pomoc. Možná ten člověk byl „jenom“ psychicky nemocný a jeho okolí jej nepřijalo, takový jaký je. I v dnešní době lidé, kteří se projevují jinak, než společnost očekává, se ocitají na okraji společnosti. Mnozí propadají zoufalství a bohužel zahazují to nejcennější co mají – to je život. Avšak Ježíš podává pomocnou ruku i v těch místech, kde to nikdo neočekává. Můžeme se s ním setkat v úsměvu neznámého člověka, který v nás projde. Najednou se roztrhnou mraky nad námi a naši tvář osvítí slunce. Zazvoní telefon a ozve se člověk, které jsem dlouho neslyšel. To vše můžeme nazývat zázrakem. To vše můžeme nazývat projevem Ježíšovy lásky.
V příběhu slyšíme výzvu, aby mu řekl jméno – i když to byl zlý duch. Když něčemu, někomu dáme jméno, tak to znamená, že to registrujeme. Říkáme tím: vidím Tě, vnímám Tě, jsi tady a teď. Teď máš mou pozornost. Velké množství lidí v našem okolí je pro nás neviditelných. Nevíme jak jej oslovit, protože neznáme jméno. Co když náš zájem o jméno je začátek krásného přátelství? Co když tím, že někoho oslovíme jménem – zeptáme se ho na jméno – mu zachráníme život? Protože v tu chvíli může přemýšlet o tom nejhorším řešení, že prostě skončí život, který v očích toho dotyčného nemá cenu. Ale já jej oslovím jménem a tím se přiblížím Ježíšovi – projevím zájem.
Když se zvěst o uzdravení roznesla po celém okolí, přicházeli lidé, aby se přesvědčili. Najednou viděli, že ten podivín, kterého se všichni báli, ke kterému se nechovali hezky, sedí u nohou Ježíše. Je oblečený a naslouchá jeho slovu. Pokaždé, když při bohoslužbě vyznáváme své hříchy, můžeme si připadat jako podivíni. Naše chování neodpovídá příkazům Božím, chováme se proti nim. Ale díky tomu, že jej přiznáme a hluboce je litujeme, dostáváme nový šat. Dostáváme novou identitu a v tu chvíli se můžeme stát opět novým jedincem, opět dítětem. Dítě, které má čistou neposkvrněnou duši, které nedokáže ubližovat ostatním.
Tato zvěst může i znamenat, že se bojíme změnit zaběhnuté pořádky. Někdy je nám dobře v tom, jak se chováme k ostatním. Možná je jednodušší hledat chyby na ostatních a je lepší z nich obviňovat své okolí. Na druhou stranu, je silnější si chybu přiznat, litovat ji a říct si – už nechci, už nebudu zraňovat své okolí.
Uzdravený muž chtěl zůstat s Ježíšem, ale on mu dal úkol – jdi a vyprávěj o tom, co se stalo. Vždy je lepší, když někdo může vyprávět svůj příběh. Můžeme prožít jeho život v slovech, která posloucháme. Protože je to lépe uvěřitelné. Lépe to přijmeme do svého srdce. Oproti tomu, když slyšíme, že jedna paní povídala, že slyšela, že v sousední vesnici se stalo to a to. Ale když někdo stojí před námi a vypráví svůj příběh, který je plný emocí, má to naprosto jiný náboj. Dokážeme se s tím lépe identifikovat.
Dnešní příběh je tedy plný kontrastů, jak jen život dokáže. Anonymita – konkrétní jméno, řetěz – svoboda, izolace – svědectví, posedlý – uzdravený.
Kéž každý z nás dokáže ve svém nitru najít to co jej tíží, přednést to před Ježíše. Přiznat chybu a doufat ve spasení. Amen