Je můj dar dostatečný?

Dar, skromnost, ne ze svého nadbytku, ale z nedostatku, pokladna, první řada, být viděn, co cítíme v srdci

Evangelium: Marek 12, 38-44
Milé sestry, milí bratři,
Dnešní evangelium je jedno z mých nejoblíbenějších a už jsem jej několikrát zmínil.
V evangeliu především slyšíme varování před lidmi, kteří přišli kázat Ježíšova slova, ale dbají spíše na vnější slupku. Kteří se nechávají poklepávat po ramenou a je pro ně důležitá spíše pomíjivá sláva, která toto vše přináší. Někdy je důležité být viděn a ukazovat se na veřejnosti. Nejsme církví, která žije ve stínu, ale která žije na slunci. Proto je důležité být viděn, ale nesmí se z toho stát bezduchá show. Je zapotřebí, aby z toho byla cítit touha po šíření křesťanských myšlenek. Aby z našich slov byla cítit upřímná snaha o sdělení základu křesťanství – láska. Jsem tady pro Tebe, nejsem tady, abych soudil.
V druhé části Ježíš komentuje dar, který vhazuje vdova. Je to dar, který je dán od srdce a pomalu pod rouškou stínu, který se vkrádá do našich srdcí, když si myslíme, že děláme něco, co bychom dělat neměli. Na jednu stranu cítíme, že to, co děláme, udělat máme, že je to správné, ale zároveň máme obavy, co na to řeknou ostatní. Jsem dostatečně dobrý na to, abych to udělal? Je můj dar dostatečně hodnotný, když ostatní dávají více?
Tento celý příběh krásně ilustruje, co bude za chvílí následovat a pomalu to nastává– vánoční šílenství a shon za dárky. Bude na nás útočit ze všech stran, že ten pravý a jediný dárek je ten a ten, to co nabízí tato firma je lepší, než to ostatní. A ještě rychlost doručení – no to je přece jasné, že když to objednáte, tak to dostanete hned ráno. No bodejť ne, když to stojí takové peníze, ale vlastně je to úplně za pakatel. Je to stejné jako v první části příběhu – na první pohled je to pozlátko, lesk, který překryje bídu, jež se pod tím skrývá. Co nejblýskavější, co nejkřiklavější – to je přece znak toho, že chceme člověka obdarovat tím nejlepším, co trh nabízí.
Na druhé straně skromný dar, který je dán ze srdce a je dán s vědomím – je to málo, co dávám. Ale, Bože, víc nemám, nezlob se. Nejsem jako ten boháč, který je vedle mne, bije se v prsa, rozhazuje rukama a dává na odiv – podívejte co jsem dal, co jsem vhodil do pokladny. Já na to mám!
V takové chvíli, když vidím toto jednání, si říkám: „Budiž mu přáno.“ Pokud to tak cítí, ať je mu dopřáno. Pokud potřebuje to divadlo kolem, tak budiž. Jestli jej to naplní opravdovým štěstím a spokojeností, budiž.
Jsem hluboce přesvědčený o tom, že pokud dám něco ze srdce, protože toho člověka znám a vím, že mu to udělá radost, tak to má daleko větší hodnotu, než kdybych koupil sebedražší dárek. Nezáleží přece na hodnotě, ale na obsahu. Nezáleží na vnější slupce, ale záleží na srdci, na tom, co je uvnitř. Na první pohled může být jablko krásné, ale vevnitř může být již shnilé.
Ano, jako děti jsme počítali, kdo kolik dostal dárků – a běda, když sourozenec dostal o jeden dárek více, než já. Ale stejně jsme nakonec byli nejspokojenější, když jsme se sešli spolu, dívali se na pohádky, když jsme spolu hráli hry.
Kéž by každý dal tak málo jako ta vdova. Jak se říká – halíře dělají talíře. Kapka ke kapce a je z toho řeka, která se vlévá do moře. Najednou je z našich darů nekonečné množství dobra, které můžeme vykonat. Vždy bude zapotřebí peníze, aby se mohlo konat dobro. Ale jako to zrno, které musí padnout na úrodnou půdu, aby vydalo své plody. Tak i dar, který je daný ve stínu, s obavami v očích, se strachem v srdci, jestli to není málo, může vykonat nepředstavitelné věci.
Pane, děkujeme Ti za vše co nám dáváš a dáváš to nezištně. Prosíme Tě, aby i naše srdce byla natolik čistá a otevřená, aby naše dary byli dány ze srdce. Amen