Odpočinutí lehké

A máme tu zase Dušičky. Hřbitovy tonou v záplavě květin a tisíce svíček tiše plápolá s nadcházejícím soumrakem. Je důstojné i spravedlivé, že vzpomínáme na životy těch, kteří nám byli blízcí a něco v našem životě znamenali. A tak mnozí z nás alespoň jednou v roce se pokorně vydávají ve vzpomínkách po stopách těch, kteří je předešli a rty věřících v posmrtný život pošeptají i malou modlitbičku s vroucím přáním, aby se jim dobře dařilo i na onom světě vyslovují i naději na opětné shledání.

Nemohu si však odpustit poznámku, že mnozí z těch, kteří upřímně zaslzí nad hrobem svých blízkých si nenajdou čas na své – dosud žijící – staré rodiče a odkládají to „až“ na jindy. A přece jednou dojde zákonitě i na slova klasika: „Dluh se chce platit – však není věřitele!“