Druhá neděle postní - Reminiscere

Bůh, naděje, láska, Ježíš, důvěra, návrat, osobní herod, liška, boj, stát si za svou pravdou, nalézt své hranice

Evangelium Lukáš 13,31–35
Milé sestry, milí bratři,
dnes máme druhou neděli postní, které se nazývá Reminiscere, což vychází z textu Žalmu 25: „Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.“ Jiný překlad začátku tohoto žalmu zní: „Pomni, Hospodine.“ Na tuto neděli se připravovala tzv. pražma – tedy nasucho pečené placky z naklíčeného obilí.
Dnešní čtení ve mně evokuje příběhy z Tanachu, kdy izraelský národ úpěl pod nadvládou okolních kmenů a v nejtěžších chvílích se dovolával Boží pomoci. Připomínal Bohu, že jim přislíbil pomoc, že se jim bude dobře dařit. Je to tedy čtení, které nám má připomenout naše zápasy, které se odehrávají dnes a denně. Zároveň je to také připomínka Boží milosti, tedy že ať se děje se děje, máme jistotu Boží milosti, Boží přízně, i když na to rádi zapomínáme v časech, kdy se nám daří.
Ježíš dostal varování, že se jej Herodes chce zbavit a radí mu, aby odešel. Už nevíme, zda to říkali s dobrým úmyslem, protože mu chtěli pomoci, nebo se ho prostě chtěli zbavit a tato informace se jim takříkajíc hodila do krámu. On jim odpověděl, že mají vzkázat té lišce, že jej to v podstatě nezajímá, že bude dělat i nadále svoji práci, že se bude i nadále věnovat svému poslání.
Postava Heroda je poměrně kontroverzní. Jedná se určitě o schopného politika své doby, který byl ale zároveň známý svou slabostí a nečestností. Proto jej Ježíš nazval liškou, která ztělesňuje zvíře, které je vychytralé a úskočné.
Když se dnes rozhlédneme, vidíme kolem sebe spoustu falešných proroků, politiků, kteří to na první pohled s námi myslí „dobře“, ale to dobře berme, prosím, s rezervou. Ježíš nám prostřednictvím svého příběhu ukazuje, že je nutné si stát za svou vírou, za svou pravdou a jít neochvějně za svým cílem. Napadá mne úžasná píseň od Spirituál Kvintet – Za svou pravdou stát. Přemýšlím, do jakých krajností bych byl schopen zajít, abych si obhájil svoji pravdu, svůj cíl cesty. Toto zažívají lidé v období války, kdy byli zajati a mučeni, aby prozradili důležité informace. Napadá mne situace po atentátu na Heydricha, kdy se rozpoutalo peklo. Bylo pozatýkáno velké množství lidí a byli nuceni prozradit okolnosti tohoto atentátu, včetně úkrytu parašutistů. Někteří odolali a zahynuli, někteří začali mluvit a zachránili se. Ale za jakou cenu? A nemusíme chodit tak daleko do minulosti – např. situace v Izraeli, kdy byli lidé uneseni z hudebního festivalu a mnozí jsou drženi v zajetí do dnešního dne. Aktuální situace na bojišti na Ukrajině, kde jsou lidé zatýkáni na základě udání od svých sousedů a mučeni, aby zradili svou vlast.
Nemusíme se dívat tak daleko, ať už geograficky nebo do minulosti. Každý z nás žije svůj život tady a teď. Jak jsme schopni postavit se za pravdu a hájit ji? Jak bojujeme se svými herody – tedy na první pohled líbivými nabídkami, které nás ovšem zrazují a odvádějí od toho podstatného – Boží lásky.
Líbí se mi obraz kvočny, která chrání svá kuřata a svolává je pod svá křídla. Tento obraz je pro mne symbolem mateřské lásky, kdy matka chrání své děti, aby se jim nic nestalo. Klidně na sobě nechá dříví štípat a udělá vše proto, aby ochránila své děti – kuřátka. Bůh nabízí milosrdenství a lásku všem bez rozdílu. Nezáleží na tom co jsme prožili. Dokonce nezáleží na tom co jsme vykonali, protože Bůh nabízí svou bezpečnou otcovskou náruč, která ochraňuje a poskytuje bezpečný prostor, kde je jenom láska a bezpodmínečné přijetí. Spousta lidí bohužel tuto skutečnost odmítá a vědomě se oddaluje z jeho náruče. Důvěřujeme Bohu? Směřují naše činy, naše skutky do jeho náruče?
Může se se zdát, že nám z toho všeho vyplývá více otázek než odpovědí. Přijde mi to poněkud těžké, ale zároveň důležité si uvědomit jak usilujeme o Boží věrnost, o Jeho milosrdenství. A třeba i proto zde máme postní dobu, během které máme jedinečnou příležitost si uvědomit, že ne všechno naše konání je k Jeho větší slávě a proto bychom měli prosit a volat z hlubin své duše – Bože, zde jsem, pomoz mi a buď milosrdný.
Cesta k tomuto cíli je těžká a trnitá, ale i to patří k životu. Přál bych nám všem, abychom měli stále na paměti, že ať se děje co se děje, ať se ocitneme v jakékoli životní situaci, tak je zde milující Otec, které se své děti neopustí. I když jako děti někdy zlobíme. Každý z nás zažívá své těžkosti. Někdy utíkáme před pravdou. Ale Ježíš nám ukazuje ve svém příběhu, že se nemáme čeho bát, protože Otec nás ochrání. Důvěřujeme mu, svěřme mu své životy a nebojme se jít za svou pravdou. Amen