Dobrý pastýř

začátek, církev, společenství, život, naděje, chyby, síť, druhá šance, odpuštění, přijetí, Ježíš, ryba, učedníci, znamení, tušení, světlo,

2. NEDĚLE PO VELIKONOCÍCH (MISERICORDIAS DOMINI)

Evangelium: Jan 21, 1-19

Milé sestry, milí bratři,

když jsem si četl evangelium, určené na tuto neděli, říkal jsem si, jak mohu k tomuto příběhu něco napsat – vždyť tam je řečeno vše, tak jak to mohu komentovat. Opět nastala situace jako v životě – když se člověku něco nezdá nebo naopak zdá se mu vše jasné, musí se zastavit, nadechnout, nechat si odstup a podívat se znova. Přečíst si znovu příběh, zamyslet se nad situací, která nastala… V tu chvíli se jakoby rozsvítí a najednou vidíte jinou perspektivu, jiný úhel pohledu. Stejně tak, když čtete příběh z Bible, který znáte nazpaměť. Najednou vidíte to, co tam dříve nebylo.

Tato neděle se nazývá Misericordias Domini – v překladu to znamená: Neděle dobrého pastýře, tak jak se jmenuje náš kostel. A máme tu krásný obraz, který to znázorňuje.

Učedníci se rozhodnou, že pojedou lovit ryby, ale vrátí se bez úspěchu. Ježíš sedí na břehu a učedníci jej nepoznají. Poradí jim, ať hodí síť na druhou stranu. A budou úspěšnější. Už se vám stalo, že potkáte neznámého člověka, se kterým se dáte do řeči. Zjistíte, že s tou dotyčnou osobou máte mnoho společného. Že je s ním vlastně hrozně dobře. A nakonec si z rozhovoru odneste nějaké moudré slovo, které vám v životě něco přinese. Nepřipomíná to tu situaci na jezeře? Co když toho neznámého nebo neznámou nám posílá do cesty Ježíš, jako průvodce, který je v tu chvíli zapotřebí?

Vidím tam ještě jednu zajímavou myšlenku – když jim Ježíš po neúspěchu v lovu ryb řekne, ať hodí síť na druhou stranu. Když uděláme chybu, můžeme ji napravit. On nám dává další šance – máme možnost hodit síť našich myšlenek, našich skutků na druhou stranu. Máme šanci úplně otočit život, bez ohledu na to, jak ta situace vznikla. A toto vše nám nabízí, aniž bychom věděli, že je to od něho! To je přece něco úžasného, že máme takovou šanci na změnu.

Když se změníme my, dá se nám poznat Ježíš, stejně jako učedníkům. A v tu chvíli nám to dojde – to nenápadné postrčení vpřed, to byl On.

Ježíš nám v příběhu ukazuje také svoji lidskou stránku – žádá o jídlo, aby jej učedníci pohostili. V tu chvíli jej poznají, či spíše pochopí, že je to on. Cokoli děláme, cokoli uděláme by mělo mít účel, abychom se přiblížili k němu. Pracujme pro něj. Pracujme tak, jako bychom před sebou viděli Jeho. Ať už připravujeme jídlo nebo hostíme někoho.

Další akt milosrdenství/odpuštění je, když se Ježíš ptá Petra, zda jej miluje. Ptá se ho třikrát, stejně jako když jej Petr zapřel. Petra to zarmoutí – proč se ptá na tak samozřejmou věc, jako by pochyboval zda to tak je. A opět jsme u toho neúspěchu, u chyby. Ježíš nám dává stále šanci, možnost napravit své chyby. Někdy je zapotřebí, abychom opakovali své chyby, abychom si uvědomili, že takto opravdu ne. Na druhou stranu, je dobré opakovat i ty dobré skutky. Přinášet mezi lidi radost, pokoj – to co dostáváme, rozdáváme dál.

Příběh graduje ve chvíli, když mu Pán říká, aby pásl jeho ovce. Aby je měl na starosti, přiváděl je zpět do Jeho náruče. Zároveň jej utvrzuje, že když byl mladší, chodil si kam chtěl. Ale když zestárne, tak jej ostatní budou vodit kam chtějí. Některé výklady říkají, že je to předpověď jakou smrtí Petr zemře. Ne o své vůli, ale násilnou smrtí. Ale co když je to také obraz života, jako takového? Když jsme mladí, tak si leckdy děláme co chceme. Sice občas posloucháme lidi kolem sebe. Přičemž si myslíme co chceme a někdy je to na nás poznat. Ale jak stárneme, tak se najednou role obrací. Jednak začínáme radit my, ale začneme být také závislí na ostatních. Najednou nás někdo může vést tam kam nechceme, ale možná je to nezbytné. Co když v takové péči se vrací co jsme dělali ostatním lidem. Dostáváme zpět co jsme rozdali.

V tomto příběhu je zrod církve. Resp. zrod jejího poslání. Nejedná se o zrod církve jako instituce, ale o zrod společenství, které spojuje Kristus. Apoštolové dostávají mandát, aby se rozešli do celého světa, aby hlásali co prožili. Protože díky tomuto gestu pochopí kdo a co je Ježíš zač. Že jeho příchod už byl předpovězen dávno v žalmech a v textech proroků. Ale lidé na něj nebyli připraveni. Důležité je v životě člověka mluvit, naslouchat. Ukládat co vidí do svého srdce. Zamyslet se, dát si odstup, přemýšlet. Nechat v sobě klíčit semínko, které padlo do úrodné půdy.

Pane, kéž rozeznáme své poslání. Dej, ať díky přijetí tvého slova, do našich srdcí, dokážeme šířit Tvé slovo do celého světa. Amen