Boj o pravdu

Pravda,přehodit odpovědnost na druhého, strach,alibismus, slyšet co chci slyšet, dívat se jinam, bojovat za pravdu

Evangelium: Jan 18, 33-37
Milé sestry, milí bratři,
dnes se nám sešlo poměrně zajímavé svědectví o Kristu. V některých církvích je zároveň slavena slavnostn Krista Krále a reformační církve si připomínají den Bible. A v minulém týdnu se připomínal 17. listopad – tedy den, kdy nacisté vtrhli na studentské koleje a pozavírali velké množství studentů. Následkem tohoto činu došlo také k vraždám některých studentů.
Jako spojovací článek všech událostí vidím boj o pravdu. Ano, můžeme konstatovat, že pravda je jediná a neměnná. To, co se píše v Bibli, není možné zpochybnit. Ale kolik je listí na stromě, kolik hvězd na nebi, tolik je lidí na světě, kteří se dívají na svět, na Bibli, na pravdu svým jedinečným pohledem a jsou schopni za svoji pravdu bojovat.
Ať už v době nacistické nebo komunistické totality byla pravda utlačována. Lidem bylo předkládáno to, co se takříkajíc hodilo do krámu lidem, kteří byli u moci. Pravda byla různě překrucována a prezentována tak, aby byla více pravdivá, než ve skutečnosti byla.
V evangeliu slyšíme několik otázek, kdy se Pilát ptá Ježíše, zda je opravdu Král. Pilát odpovídá, že o jeho předvedení přece nerozhodl on sám. Hodil svoji odpovědnost na druhé a přitom to byl on, kdo reprezentoval státní moc. Mohl tedy rozhodnout, jak chtěl, samozřejmě v mezích zákona. Rozprava pokračuje a graduje dohady o tom, zda je Ježíšovo království z tohoto světa. Je přeci logické, že kdyby bylo z tohoto světa, tak by jeho obyvatelé Ježíše bránili. Opověď zazní – přišel jsem na svět, abych vydal svědectví o pravdě. Každý kdo je z pravdy, slyší můj hlas!
Ti kdo chtějí slyšet pravdu, slyší pravdu. Ti, kdo chtějí slyšet to, co chtějí slyšet, jsou hluší k pravdě. Myslím si, že to je veliký apel na to, abychom měli otevřené srdce a mysl, abychom byli schopni přijmout pravdu, kterou nám Ježíš přinesl, ve svém svědectví. Na druhou stranu nám tato skutečnost dává velkou odpovědnost, abychom byli otevření a přijímali i názory druhých. Nemusíme s nimi souhlasit, ale můžeme je respektovat. Ukázat, že jsou moji/naši bratři a sestry, i když věří jinak. I když věří něčemu jinému. Ale jedno máme společné – víru v pravdu. Není dobré věřit falešným prorokům, kteří se nám snaží vnutit svoji „jedinou“ pravdu.
A jak se to pozná? Co vlastně máme dělat, abychom se nestali jejich obětí? Nevěřit slepě všemu, co čteme, ale ověřovat si informace. Zjišťovat si kontext a ověřovat si širší souvislosti, které s tím, co slyšíme, souvisí.
Svátek Krista Krále je poměrně nový svátek, který měl za úkol ukázat, že je nutné oddělit moc státní od moci církevní. Tedy stát by neměl mluvit do toho, co přísluší Bohu – a obráceně. Neměl by zasahovat do toho, v co mají lidé věřit a jak mají věřit.
Opět se vracíme k totalitnímu režimu, kdy nám bylo předkládáno, jak je církev špatná, jak si cpe do kapes majetek. Ale již se režim nezmiňoval o tom, že církev se starala o ty, kteří neměli být viděni ve většinové společnosti. Starala se o ně bez nároku na odměnu. Starala se z dobroty srdce, kvůli víře, že se tím ukazuje základní křesťanské přikázání –miluj svého bližního jako sám sebe. A to je ta největší deviza křesťanství jako takového.
Nebuďme tedy jako Pilát, že budeme konat tak, abychom se zalíbili těm, co na nás přehodili své rozhodnutí. Dívejme se kolem sebe s otevřenou myslí a vroucím srdcem, abychom mohli naplnit Ježíšova slova o lásce.
Pane, jako lidé máme za sebou velké množství historických událostí, které měly za úkol nám ukázat pravdu. Měli jsme možnost se poučit a ne vždy jsme si z toho vzali to správné. Duchu
Svatý buď nám průvodcem naším životem, abychom slyšeli Ježíšův hlas. Amen