Bílá sobota

Bůh, Ježíš, ticho, zahrada, kámen, Máří Magdalská, zjevení, zvěst, evangelium, učedníci, strach, bezmoc, naděje, svítání

Evangelium: Matouš 28, 1-10

Milé sestry, milí bratři,

dnešní den, tedy Bílá sobota, je tak trochu zvláštní den. Dnes se nic moc neděje, většinou se vše odehrává v tichu. Učedníci jsou smutní ze smrti Ježíše. Ten vstoupil do pekel, mezi mrtvé. Zároveň očekáváme jeho vzkříšení. Učedníci jsou smutní, protože nechápou, co se děje. A přitom se děje více, než si umíme představit. Vybízí nás to k tomu, abychom se opravdu ztišili, vstoupili do svého nitra a prostě byli. Nic více, nic méně.

Ženy přicházejí k hrobu. V tu chvíli zasáhne Bůh a provede zázrak – odvalí kámen. Posílá posla, který uklidňuje ženy a sdělí jim, aby se nebály. Ježíš byl vzkříšen! Jděte to říct učedníkům. Toto silné poselství, zásadní věc, předal jako prvním ženám. Bůh si často vybírá svědky víry takové členy společnosti, kteří jsou přehlíženi. A nebo se od nich nečeká nic moc velkého. Protože to co se stalo a děje, je často lidským rozumem nepochopitelné. Dobrá zpráva, spása přichází od Boha.

Ženy se tedy vydaly na cestu zpět, k učedníkům. Cestou se k nim připojí Ježíš, kterého hned poznají a vrhají se k němu. Je to podobné jako s rozením víry. Bůh nás „nějakým“ otřesem vyšle na cestu. Možná v tu chvíli nechápeme, co máme dělat, co se stalo, ale cítím důvěru, že tak máme konat. Proto je tento den jeden z nejvhodnějších pro svátosti křtu. Je to přijetí Ježíše jako Pána a Spasitele. Jako Bratra, který zde s námi bude neustále. A opět jsme u toho neuvěřitelného pocitu, že jsme na správném místě, ve správný čas. Víra často začíná tam, kde končí lidská logika.

Díky tomuto setkání získáváme povolení šířit jeho slovo mezi ostatní lidi. Jít jim příkladem. Vlastně na konci každé bohoslužby dostaneme vyzvání, abychom šli „ve jménu Páně“. Tedy abychom šli s Ježíšem v srdci do celého světa. Když si toto budeme připomínat každou bohoslužbu, každým okamžikem svého života, ostatní to na nás poznají. Budeme světlem v někdy děsivém světě. Věřím, že díky našemu příkladu dojde k zapálení dalších pochodní, které budou tuto radostnou zvěst rozdávat dále!

Pokud bych měl shrnout celý dnešní příběh, řekl bych, že začíná tichem, smutkem. Očekávání není veliké – návštěva hrobu, místa smutku. To se ovšem brzy změní šokující událostí – zjevením posla od Boha. Toto poznání v nás rozžehne plamen víry a v podstatě nás nutí tuto radostnou zvěst šířit ve svém okolí. Bílá sobota je tak trochu den paradoxů. Na jedné straně ticho, které končí hlukem. Na začátku je tma v hrobě, na konci je světlo, které se šíří po celém světě. Zázrak, který překračuje hranice lidského chápání a zároveň dává naději, že se tak jednou stane jednou i nám.

Jedná se tedy o zvláštní čas na pomezí ticha a očekávání. Máme zde poselství, které přinesou ženy učedníkům. A nám, ostatním se vše vyjeví zítra, při oslavě vzkříšení.

Proto je tento den časem víry. Víry, která začíná tam, kde končí lidská logika. A víry, která nás posílá dál. Jděte. Žijte. Buďte světlem. Amen.