Bezpodmínečná láska anebo musíme myslet také na sebe

Bůh, láska, co nás spojuje, příběhy, jedinečnost okamžiku, osoby, svůj díl skládačky, zrada, pomoc druhým, pomoc sobě

Evangelium: Jan 1, 10-18
Milé sestry, milí bratři,
přes vánoční svátky jsem se díval na svůj oblíbený fantasy seriál Hra o trůny. Občas je to hodně drsné, nicméně to krásně ukazuje povahu člověka – ve chvíli, kdy ochutná moc, hrozí, že jej to pohltí. A na druhou stranu víra – tedy konání dobra – se nesmí také přehoupnout do fanatického následování. Ono konání dobra pomocí ubližování druhým to asi není moc v pořádku, i když se to zahalí do blýskavého obalu. Jedna z postav, kterému se přezdívá Skřet, se na konci snaží o kompromis a hledá, co lidi spojuje. Říká tam krásnou repliku – Lidi spojují příběhy. Slyší vyprávění a věří jim. Dodávají jim odvahu. Každý tam může vidět něco jiného, slyšet něco jiného, ale základ je stejný.
Podobná myšlenka se táhne jako červená nit celým dnešním příběhem. Na svět se narodil Bůh, chodil mezi námi. Mnoho změnil k lepšímu, ale svět jej nepoznal, nepochopil. Přišel mezi vlastní a oni jej nepřijali.
Naše životy žijeme ve svých rodinách, komunitách. Leckdy se můžeme snažit, jak moc chceme, ale nejsme vyslyšeni. Podáváme pomocnou ruku a když potřebujeme sami pomoci, tak se nám dostane odmítnutí, a ještě je okolí udiveno, že už nepomůžeme my, i když jsme to doteď dělali. Bylo to považováno za automatické. Ale co s tím? Ano, hodně to bolí, když zjistíte, že někam, pro někoho investujete svůj čas, ale nedostanete pomoc, když ji potřebujete. Myslím si, že je důležité uvědomit si, proč tak konám, proč dělám, co dělám . Činím tak, že očekávám něco za něco? Tedy dělám to s úmyslem – já pomohu, tak ty musíš pomoci mě? Nebo to dělám, protože to považuji za správné a prostě to tak cítím? Možná je to naše konání podrobeno zkoušce a účelem je naučit se, že ne každý si pomoc zaslouží . Naprosto bezištně nás miluje jenom Bůh a chce, abychom ho milovali také. Také nechci, abychom se stavěli do role soudců kdo si zaslouží naši pomoc a kdo ne. Někdy je těžké se rozhodnout, zvolit nějaké řešení, ale i to patří k životu a k rozhodování o našem konání.
Je důležité si připustit, že musíme myslet také na sebe a určitě není účel se rozdat do posledního dechu. Myslet na sebe pro mne znamená stanovit si hranice. Kdy sdělím svému okolí – toto udělám, ale toto už je moc a to neudělám. Naučit se říkat ne. A panečku, to najednou uvidíte, jaké okolí máte kolem sebe. Vždyť jsi vždycky pomáhal a najednou odmítáš? Co se to děje? Nic se neděje, jenom musím také někde dobít baterky, také si potřebuji odpočinout. Také potřebuji pomoc, a ne jenom dávat.
To, že přišel Ježíš na náš svět, bylo naplnění celého Božího plánu, který má s námi od stvoření světa. V průběhu let dostali lidé mnoho možností, jak poznat, co s nimi Bůh zamýšlí ve své dobrotě. Mohli poznat jeho lásku k nám. Ale lidé si občas dělají, co chtějí a neposlouchají. Jsou jako děti, ale Otec s námi má neuvěřitelnou trpělivost. Prostřednictvím Mojžíše nám daroval zákon. Stanovil zákonné hranice, ve kterých se můžeme pohybovat a bude se nám dařit. Ale lidem toto nestačilo. Možná to bylo příliš realistické – nazval bych to pozemské a potřebovali něco, co by je povzneslo na vyšší úroveň. Aby jim to ukázalo, že existuje i něco více než jenom pozemský život. A proto k nám byl poslán Ježíš. Jak slyšíme v příběhu – Boha nikdo nikdy neviděl, ale Ježíš nám o něm řekl. Dostalo se nám neuvěřitelné výsady – mezi lidi vstoupil Bůh ve své lidské podobě, aby mohl vyprávět o svých činech, o svých záměrech. Pohyboval se mezi námi a žil naše životy. Získal zkušenost s pozemským životem.
Jan svým vyprávěním dává rámec příběhu, který se možná ani nedá vyprávět. Protože zjistíte, že lidská slova nestačí na popis, toho, co s námi Bůh zamýšlí. Není možné jimi obsáhnout plnost jeho počínání. A proto, jak jsem řekl na začátku – to co nás spojuje jsou příběhy. Máme možnost číst o tom co se stalo a dává nám to možnost vidět každý trochu něco jiného. Každý z nás je jedinečný, každý z nás si nese svůj životní osud, svůj příběh. Bůh je jeden, a to je to co nás spojuje a z čeho můžeme vycházet.
Vycházejme tedy z toho, že všichni máme něco společného a do nového roku můžeme přinést každý z nás něco jedinečného. Začněme u sebe a buďme každý originál, který svým příběhem, svým postojem dokáže přispět do pestré mozaiky Božího plánu se všemi námi.
Kéž každý z nás najde svoji cestu, která jej bude naplňovat. K tomu nám dopomáhej Bůh. Amen