21 neděle v mezidobí

Bůh, Ježíš, Šimon Petr, skála, proroctví, za koho mě pokládáte, předpoklad, poznání, svědectví, církev

Evangelium: Matouš 16, 13-20
Milé sestry, milí bratři,
opět tu máme evangelium, které má přesah do dnešních dnů – otázka, která se v něm řeší – Kdo je pro nás Ježíš? Otázka je to prostá a jak to bývá, na tyto otázky může být poměrně široká odpověď.
Svědectví o tom, kdo je Ježíš, by vydalo na celý život a nedobrali bychom se konce. V tehdejší době mnozí považovali Ježíše za vyvoleného, který přišel, jak bylo příslíbeno. Pokud bychom se podívali do Tanachu, tak nalezneme mnoho odkazů o budoucím Mesiáši. Ježíšovi náleží mnoho titulů, které mohou napovědět, ale ve skutečnosti o něm toho moc neříkají. Mnozí si mysleli, že se navrátil jeden z velkých proroků z Tanachu.
Dnešní lidé potřebují na všechno definici. Popis situací, popis všeho, co je může potkat. Dalo by se říct, že potřebují takovou kuchařku toho, co mají dělat. Návod na život. A pokud si nevědí rady nebo něco pokazí? Je jednoduché říct, že postupovali přesně podle návodu. Vzpomněl jsem si na jednu příhodu – když jsem chodil do učení. Vyučil jsem se kuchařem-čísníkem, tak jsme měli receptury na jídla. A tam bylo přesně rozepsané, že máte přidat 5 g soli, 3 g pepře apod. A jednou se nás mistrová ptala, kolik jsme do té polévky dali soli, protože byla přesolená. A my jsme se vymlouvali, že jsme tam dali přesně podle návodu – tedy 5 g soli. Dali nám za úkol, že musíme doma vařit. Jak jsem byl zvyklý ze školy, tak jsem vzal kalkulačku, receptury teplých pokrmů a nakráčel do kuchyně. Když to mamka viděla, tak se vykráčela z kuchyně ona.
Život se neskládá z přesných návodů a mouder, co dělat. Každý z nás vnímá chuť jinak. Každý z nás má jiné životní zkušenosti. Každý z nás si do života nese něco jiného. Každý se ve škole učí a chápe učivo trochu jinak než jeho spolužák. Toto vše a mnohem více nás utváří pro běžné životní situace, které nás potkávají.
Myslím si, že to souvisí s tím, že člověk nechce přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Bůh nám dal volnou ruku v rozhodování – svobodnou vůli. Záleží jenom a jenom na nás, jak s tím naložíme. Jistě mohou nastat situace, kdy nás nějaký ten návod zachrání. Léky si také nebereme podle toho, jak to cítíme, ale díváme se na příbalový leták a posloucháme lékaře.
V příběhu slyšíme, že Šimon Petr vyznal Ježíšovi to, co mu zjevil nebeský Otec. Byla to prostá pravda, vyznal Ježíš Petrovi, že na něm vybuduje církev. Mnozí z apoštolů říkali to, co slyšeli nebo si mysleli. Ale i to není chyba. My ostatní se tuto pravdu dozvíme až jednou přijdeme před Boží tvář.
Pokud bychom znali pravdu věřili bychom Ježíši víc než předtím? Opravdu potřebujeme ujištění o všem, co koná? Nebyli bychom potom spíše jako stádo hloupých nemyslících bytostí, které běží tam, kam mu ukážou?
Kdybych měl definovat já co pro mne znamená Ježíš, tak bych v první chvíli řekl, že nevím. Slovy někdy nedokážeme vyjádřit, co pro nás druhý znamená. Jsem člověk, který věří na emoce a na první pocit. Takže můj vztah k Ježíši je asi o pocitu, že konám to, jak to cítím v srdci. Je to natolik interní a důvěrné, že to ani neumím popsat. Ne, že bych nechtěl, ale nemohu. Opravdu mne nenapadají vhodná slova. Mám několik oblíbených citátů, které si dovolím parafrázovat – Nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni slovo a jsem připraven. Kdo jsem já, abych soudil. Ne, ze svého nadbytku, ale ze svého nedostatku.
Z toho všeho mi vyplývá, že církev není postavena na lidech, kteří věří bez otázek. Je postavena na lidech, kteří pochybují, ale mají stejný cíl – setkání a život s Ježíšem. Navzájem se na této cestě podporovat. Učit se jeden od druhého. Podpírat při klopítnutí. A společně se radovat z dobře vykonané práce. K tomu všemu ať nám dopomáhá Pán. Amen