20 neděle v mezidobí

Bůh, Ježíš, učedníci, žena, láska, drobky, pes, myslet na sebe, být tvrdý, hranice, pýcha, pomoc, být nablízku

Evangelium: Matouš 15, 21-28
Milé sestry, milí bratři,
dnešní příběh je na první poslech poměrně tvrdý a mohli bychom říct, že ta žena je poměrně drzá. Ale myslím si, že tomu tak není.
Přijde mi, že tento příběh je o hranicích, které si stavíme sami. I o hranicích, které se budujeme kolem víry. Stavíme hranice kolem kostelů, sborů jako něco nedobytného. Hlavně, aby nám do toho nikdo nepovídal. A když požádá o pomoc někdo zvenčí, kdo do církve nepatří? Nebo věří něčemu jinému? To je potom panečku boj a vztekání, že ať si jde ten dotyčný jinam. A co když je to zkouška, abychom dali najevo svoji víru? Abychom naplnili největší Ježíšovo přikázání – Miluj svého bližního, jako sám sebe. Pokud odmítneme pomoc, jaký vztah máme sami k sobě?
Žena z příběhu je neoblomná a dožaduje se pomoci. Je zvláštní, že i zvenku vidí, že Ježíš je silný a mocný. Že dokáže zázraky. Pokud to vidí ona, proč to nevidíme my?
Učedníci ji odhánějí. Nelíbí se jim, že křičí – co když je zoufalá, protože už vyzkoušela všechno. Možná obešla vyzkoušela všechny možnosti, které se jí nabízeli. Které znala ze své komunity a nic nepomohlo. Najednou se dozví o zázračném léčiteli, který je prochází krajinou. Kolikrát se i my dostaneme do složité životní situace, kdy hledáme pomoc všude, kde je to možné. Leckdy vyzkoušíme i to co se nám na první pohled zdá jako nesmysl. Odsuzujeme to. Jak se říká – tonoucí se stébla chytá.
Nestalo se nám někdy, že odmítneme pomoc, protože nás to prostě obtěžuje? Ne, že bychom nechtěli, ale protože nemáme náladu.
Následují poměrně tvrdá slova, kdy Ježíš použije v přirovnání zvíře, které je nečisté – psa. Žena se neurazí, zůstane a odpoví – že i pes je živá bytost, která může být živa právě z těch drobků, které popadají na zem. Opět jsme u mého oblíbeného obrazu – drobné věci. To je přesně ta situace, kdy ji můžeme přehlédnout, ale pro jiného je to poklad. Pro nás bezvýznamné, pro jiného živá voda, která zachraňuje.
Někdy je zapotřebí člověka vyslechnout. Ne, aby slova prolétla jedním uchem tam a druhým ven, ale abychom opravdu slyšeli, co ten dotyčný potřebuje. Leckdy jdeme pomáhat s naší představou, ale skutečná potřeba je úplně jiná. Proto Ježíš zareagoval slovy – Tvá víra je veliká, staň se Ti, jak chceš. Ona se nelekla, prvního neúspěchu. Stála si za svým. Možná právě tady se naplno ukázala její víra. Určitě se jí minimálně změnil život.
Další linku – další skládačka příběhu, kterou tam je možné slyšet, je boj za někoho, koho miluji. Toto naprosto mistrně ovládají rodiče. Kolikrát zapomínají na sebe. Nemyslí, co je pro ně dobré. Hlavně, aby byli spokojené děti, event. vnoučata. Pro sebe nechtějí nic, ale pro své blízké překonají i ponížení. Trápení, které je s tím spojené.
Když se na to podíváme touto optikou, tak najednou ten příběh dává smysl – vidíme zoufalou ženu, která hledá pomoc pro své dítě. Pro někoho, koho miluje nadevše. Snese odmítnutí a jde stále za svým cílem.
Kéž i my dokážeme jít za svým cílem. Nejenom pro naše blízké, ale také pro sebe. Kéž dokážeme vidět hodnotu i v tom málu, co dostáváme. Protože i zdánlivý drobek může mít velikou sílu. Drobek k drobku a můžeme nasytit davy.
Dívejme se na svět s otevřeným srdce. S pokorou a buďme vděční za to co máme. Amen