2 advent - svíce proroků

Bůh, Ježíš, křest, Jan, svíce, cesta, urovnej cestu, zrno a plevy, očista, nový začátek, špatné kořeny, dobré ovoce

Evangelium: Matouš 3, 1-12 Milé sestry, milí bratři, druhá adventní neděle je tradičně zaslíbena Janu Křtiteli. Velice důležitá postava z doby, která končí. Ale má obrovský přesah do nového období lidských dějin. Dalo by se říct, že je to most mezi dějinami. Dnešní svíčce se říká – svíce proroků. Světlo, které osvětluje cestu. Nese ji ten kdo jde první, aby viděl na cestu, prošlápne ji. A Jan Křtitel říká – Kristus přichází – připravme cestu. Když jsem slyšel o Janu Křtiteli jak křtí, tak jsem si vždy říkal – jak může křtít, když křtem přijímám Ježíše. Ale v Bibli je první kdo křtí uveden Jan. Souvisí to s původním významem slova křtu. V řečtině se používá slovo – baptizo – což může znamenat ponořit, namočit, očistit vodou. A v tu chvíli to již dává smysl. Jan Křtitel nabízel lidem symbolické očištění ve formě ponoření do vody. Vraceli se s nadějí na nový život. Mohli nechat to staré za sebou. Opět krásná symbolika, kdy se staré – rituální lázeň, potkává s novým – křtem, tedy přijetím Boha do svého srdce. Když někoho pozveme k sobě domů, tak se také snažíme uklidit. Umyjeme podlahy, okna, aby se tam cítil dobře. Ale vraťme se k dnešnímu textu. Hned na začátku slyšíme, že Jan hlásal na poušti. Tento prostor byl pro lidi vždy trochu tajemný. Kdo se ocitl na poušti musel se spolehnout sám na sebe. Ale zároveň se musel spolehnout i na Boha. Už od pradávna do pouště odcházeli lidé, kteří chtěli žít duchovním životem, v osamění. V tichu a pod hvězdami. Je to tady místo očištění a začátku nové cesty. Lidé k Janovi putovali, protože se chtěli změnit a hledali pomoc. On je vyzval – Čiňte pokání a poslechli jej. Pokání je začátek procesu na jehož konci vzejdeme posíleni. Proměněni a duchovně na výši. Chce se mi říct, že to bylo módní záležitostí – putovat za Janem. Proto se na něj i obraceli lidé, kteří to nemysleli upřímně. Je to podobné jako když někdo nežije v souladu s Ježíšovými slovy. Je to pouze pozlátko. Fasáda, která vypadá hezky navenek, ale uvnitř je spálená a prázdná poušť. Jan je odhalil a hned jim vyčinil, že nestačí se zaštiťovat, že pocházejí od Abraháma. Je možné nést ovoce, ale když má ten strom špatné kořeny, bude sťat. Jan dále říká, že po něm přijde ten který bude křtít Duchem svatým a ohněm. Oheň symbolizuje nový začátek – spálí to špatné v nás. Obnovíme se, jako země po požáru, když vyraší nový život. Mnohdy lepší, než ten původní. Při křtu získáme i mocného přímluvce – Ducha Svatého. On je naším průvodcem a rádcem. Líbí se mi obrat, že Ježíš shromáždí pšenici do sýpky, kde oddělí zrno od plev. Dříve, když nebyli moderní přístroje, tak sedláci vždy obilí vyhazovali do vzduchu. Plevy, protože byli lehké tak odnesl vítr. Zrno kleslo na mlat, ze kterého jej potom sebrali. To pravé a potřebné zůstalo a to špatné zmizelo. Když zůstane v zrní nějaký nepořádek, nemůže z toho být kvalitní chléb. Stejně jako v našem životě – když neodstraníme to co nás stahuje dolů, nemůžeme žít kvalitní život. Zkuste někdy, až budete sami v lese, na louce – zašeptat (někdo může zakřičet) co nás trápí, co nás svazuje. A vítr odnese ty naše starosti – plevy pryč. Uvidíte jak se nám uleví. Přinese to do srdce radost a možná i očistné slzy. Opět jsme u vody, která očišťuje – baptizó. Zkusme letošní advent prožít trochu jinak. Berme jej jako prostor kdy budeme přemýšlet nad tím co nás oddaluje od toho co je důležité. Připravit cestu Páně – udělat v sobě úklid. Udělat nějaké konkrétní kroky, které povedou k tomu, že naše plody této změny budou sladké. Přinesou užitek a nebudeme jako ten uschlý fíkovník, který nutný vytrhnout i s kořeny, aby udělal místo. Pane, prosíme o moudrost do letošního adventu. Kéž si najdeme a uvědomíme co nás skutečně od Tebe odvádí. Zároveň o sílu a očistný oheň. Abychom dokázali ty špatné věci odhodit a spálit. Díky tomu můžeme nést to správné ovoce. Amen