Žně norské archeologie

Jaké převratné objevy a jaké posuny v poznatcích doznala za posledních několik měsíců norská archeologie?

Od nálezu největšího pokladu mincí z doby vikinské v dějinách Norska uplynulo pouze několik dnů. Tisíc let zůstal bedlivě skryt. O jak velký poklad se vlastně jedná? Zatím bylo nalezeno přes tři tisíce stříbrných mincí a kopá se dále. Na objev narazili dva hledači kovu Rune Sætre a Vegard Sørlie a to na poli v Mørstadu za obcí Rena v údolí Østerdalen na jihovýchodě Norska. Následně se nálezci spojili s povolanými pracovníky kraje Innlandet. Poté, co se o nálezu dozvěděla Hanna Geiranová, ředitelka ústředí norského památkového úřadu, podle zprávy úřadu zveřejněného na sociálních sítích nemohla uvěřit vlastním uším. Toto je jak národní, tak mezinárodní událostí a máloco zaujme tolik, jako norská doba vikinská. Mezi mincemi jsou některé vztahující se naHaralda Hardrådeho /posledního vikinského krále Haralda III./, jenž mj. kolem r. 1050 založil hlavní město Oslo. Další mince jsou prý spjaty s anglickým králem Ethelredem Nepřipraveným /Aethelredem II/. Zase další mince se údajně dávají do souvislosti s dánským králem Hardiknutem /Hardaknudem či Hardeknudem, popř. Knudem III./. A poslední část mincí má údajně vazby na německo-římského císaře Ota III. Ovšem tím to podle dosud vyluštěných jmen na mincích nemusí končit, neboť je ještě mnoho mincí, jimž zbývá podrobit zkoumání.

Archeologové mají za to, že mince ležely v jakémsi měšci. Pomocí tzv. georadaru se prý nepodařilo zjistit stopy po budově či konstrukci na místě, kde byly nalezeny mince, proto se badatelé domnívají, že někdo poklad zakopal na poli, v háji či křoví. Anebo u vzrostlého stromu, aby se dané místo snáze pamatovalo/poznalo. Ovšem časem se zapomnělo a kdo ví, třeba někdo od té doby poklad hledal. A co když se jedná o lup? Anebo byly mince snad zamýšleny jako výživné pro posmrtný život? Myslitelné je leccos, vždyť nikdo neví, proč byl Někteří komentující podotkli, že můžeme být náramně šťastní za to, že poklad nebyl nalezen za doby dánské nadvlády. Jinak by nejspíše skončil v Kodani tak, jako mnoho cenných předmětů, kvůli nimž Norové neúspěšně vedli s Dány spor.

Nakolik jsou nálezy takových pokladů vzácné a jak moc dokážou ovlivnit životy nálezců, o tom hovoří příběh o pokladu z Hoenu. Místnímu sedlákovi Halvorovi za obcí Hokksund zůstalo jmění odpovídající 49 ročním platům i poté, co si v r. 1834 přišel na 2,5 kg zlata a perel, tzv. poklad z Hoenu a rozdělil si poklad s majitelem půdy. O výši nálezného v případě aktuálního nálezu u obce Rena ještě nebylo rozhodnuto ani není známo, jaké plány má pro tento týden nalezený poklad Kulturně-historické muzeum v Oslu.

Loni v září byla ze staré do nové budovy na poloostrově Bygdøy v Oslu přemístěna vikinská loď z Gokstadu. Koncem loňského října „doplula“ do svého nového domova loď z Osebergu a letos koncem února dorazila do své nové „základny“ loď z Tune. Podle deníku Aftenposten narostly náklady na přemístění oněch tří vikinských lodí, nalezených před více než sto lety, sto metrů z 89 na 767 milionů NOK. To kvůli extrémním bezpečnostním opatřením, aby se předešlo újmám na velice křehkých lodích, sáňkách, zbroji i nářadí. Přemístění předcházelo 12leté plánování a analyzování dřeva a pohybů v něm a měření vibrací a klimatu, uvedl www.forskning.no. Také se před samotným přemístěním muselo důkladně cvičit simulacemi a testováním operací, aby byla zaručena bezpečnost. Operace se ukázaly být daleko složitější, než se původně předpokládalo. Kvůli rozpočtovému schodku probíhá přezkum vedený Riksrevisjonenem /Nejvyšším kontrolním úřadem/.

Kvůli uskromňování se v ochotě vynakládat prostředky na naše vikinské kulturní dědictví se dlouho hlásí několik kritiků. Komentátor Asbjørn Svarstad napsal prostřednictvím www.nettavisen.no již v r. 2024, že vláda jedné z nejbohatších zemí na světě se k němu a tím ke svým kořenům chová ostudně jako skrblík. Již tenkrát vypadalo, že ho turisté budou muset obdivovat v rozestavěných a střádajících prostorech plných nedostatků. Brutální snížení rozpočtů mělo podle Aud V. Tønnessenové a www.nrk.no vést k odložení zahájení provozu v nové muzejní budově až o čtyři roky, možná více. Svarstad citoval spisovatele Jan Ove Ekeberg, jenž měl svými romány významně přispět k vyššímu zájmu o vikinskou dobu. Podle Ekeberga se sotva najde historik, archeolog či autor textů znalý vikinské doby, jenž není hluboce znepokojen tím, jak se politici zdají být slepí k tomu kulturnímu dědictví, jež mají jménem světového společenství spravovat. Jim jako by nedošlo, že mají v ruce dědictví světového významu. Jak bychom reagovali, kdyby jiný národ z rozpočtových důvodů nechal upadávat či znemožnil přístup ke své nejpřednější památce na dobu neurčitou, zeptal se Ekeberg rétoricky. Má-li přednost bezpečnost vystavovaných předmětů a jejich zachovávání do budoucna tak není úplně snadno proveditelné jen tak škrtat. A tak má kolektiv pracovníků muzea zatím daleko k naplnění původních velkolepých vizí jásajících, slibujících politiků o budově, kde se budou k vědeckým účelům scházet odborníci z celého světa, kde bude laboratoř k určování stavu a stáří předmětu a díky níž bude veřejnost úžeji propojená s bádáním. Zmíněná Tønnessenová prostřednictvím www.nrk.no dokonce připustila, že možná bude nutné muzeum brzy po otevření kvůli škrtání zdrojů uzavřít, jelikož není snadné nalézt sponzory, jež by byly ochotní investovat do projektu, jenž měl vlastnit, provozovat a financovat stát.

Na seznamu kulturního dědictví UNESCO najdeme jak švédské, tak dánské památky z doby vikinské, ovšem žádné norské, a to navzdory tomu, že vikinská doba patří k tomu, co mezinárodně proslulo Norsko nejvíce a přesto, že je s ní do velké míry provázán vznik norské státnosti. Navíc je Norsko známo kvůli největší koncentraci mohyl s hroby se zakopanými loděmi z vikinské doby na světě. Nejbohatší nález z vikinské doby na světě byl učiněn v norské mohyle Oseberghaugen s oseberskou lodí, uvedl www.forskning.no. Ústředí norského památkového úřadu proto pracuje pro to, aby se ze sedmi vybraných mohyl z přibližně patnácti, jež obsahovaly vikinské lodě, stalo památkami UNESCO. Jsou to svědectví moci strategicky umístěna podél tzv. norðrvegr čili cesty na sever. Uvedl to úřad na svém webu www.riksantikvaren.no. Podle ředitelky úřadu, zmíněná Hanna Geiranová, nám ony mohyly a okolní krajiny, jež mohyly provazují, poskytují nedocenitelné vědomosti o tehdejších lidech. Odráží jejich víru a hodnoty a dává nám nahlédnout do toho, co bylo tehdy rozhodující pro posmrtný život. Povídky navazující na mytologii a ságy žijí dále a dělají z mohyl s hroby se zakopanými loděmi kulturní památky hodnoty světového dědictví.

Na ostrově Senja v kraji Troms se loni v hrobě obsahujícím loď přišlo na zachovalé kosterní ostatky ženy datované do let 900-950 /dobu vikinskou/, jež byla pohřbená spolu se svým psíkem, jenž byl pečlivě umístěn u nohou ženy. Právě objev psa v hrobě obsahujícím loď byl podle Håkona Reiertsena Univerzity v Stavangeru nejvzácnější.

Loni v Bjugnu ve středonorské oblasti Trøndelag objevený hrob z 9. stol. /doby vikinské/ obsahující kosterní ostatky ženy a šperky nadchl archeology. Na stopu je podle www.forskning.no opět přivedl laik hledající kovy pomocí detektoru. Ten narazil na brož ve tvaru misky, typickou pro vikinskou dobu a staletí před ní. Nejpozoruhodnější jsou dvě lastury hřebenatek umístěné u úst zesnulého. Jedná se o zvyk, jenž dosud nebyl o předkřesťanských hrobech v Norsku znám. Zatím se neví, co tato symbolika znamená, nechal se slyšet vedoucí výzkumu Raymond Sauvage z Ústavu pro archeologii a kulturní dějiny vědeckého muzea Norského vysokého učení technicko-přírodovědného. Údajně mělo jít o vdanou ženu ze svobodné společenské vrstvy. A kousek od prvního nálezu byly objeveny mimořádně zachovaných kosterních ostatků dalšího člověka z 8. století.

Mnohem starší, dokonce až z mladší doby kamenné, před 4000 až 6500 lety připisují prostřednictvím www.niku.no a www.forskning.no norský badatel Jan Magne Gjerde z Norského ústavu pro výzkum kulturních památek malby, jež byly nalezeny na třiceti místech po skalách podél fjordu Tingvollfjorden v kraji Møre og Romsdal. Podle něj byla dosud odhalena jen pomyslná špička ledovce. Některé z těchto maleb představují záhadné geometrické tvary, další znázorňují lidské a zvířecí postavy. Nové digitální programy pro zpracovávání obrazů a vysoké rozlišení usnadňují rozpoznatelnost maleb, jež nelze vidět pouhýma očima. A jak přežily malby drsnou norské podnebí? Krátce po namalování obrazu se z horniny prý mohl vynořit minerál zvaný křemičitan. Tento minerál tvoří něco, co lze přirovnat k vrstvě laku. Tento „lak“ byl nanesen na malby a zakonzervoval je tak, že se „splynuly“ se skalou. Archeoložka Reidun Laura Andreassenová se prostřednictvím www.forskning.no domnívá, že ony malby mohly být součástí téhož kosmologického pojetí zařaditelného do šamanistické tradice /komunikace mezi šamany a nadpřirozenými silami, respektive šamanovy cesty během tranzu/zeměpisně rozsáhlé oblasti zahrnující části Švédska a Finska a sahající daleko do Ruska.

Loni v létě byl podle www.tb.no a www.nrk.no během kopání za účelem vyřešení problému s povrchovou vodou v městě Tønsberg nalezen středověký zlatý prsten. Letos v únoru získal mezinárodní pozornosti, poněvadž badatelé nikde jinde nenarazili na obdobu norského prstenu. Byl datován do doby před 12. stol. Vyznačuje se složitými filigránovými detaily a je do něj zasazen modrý kamínek. Dává nahlédnout do středověkého šperkařství a odhaluje bohaté dějiny nejstaršího norského města.

Ze středověku pocházely i nálezy města archeology prostřednictvím www.dagbladet.no kvůli svému opuštění v 17. století a znovunalezení pod vrstvami času loni v říjnu označovaného za „norské Pompeje.“ Jedná se o tzv. Hamarkaupangen, zmizelého předchůdce města Hamar nacházejícího se za tímto městem. Šlo o nejméně badatelsky prozkoumané středověké norské město /bylo jich prý osm/ a jediné z nich, jež neleželo u moře a na jehož základech nebylo stavěno v dalších staletích. Na jeho znovuobjevení byla zvláštní i skutečnost, že lokalitu vykopali archeologové na základě badatelského zájmu a podnětu a nikoli kvůli stavbě silnice či dalším velkým zásahům tak, jako v případě téměř všech ostatních vykopávek. Našel se kromě několika předmětů srubový dům i zbytky odvodňovacích příkopů. Letos v létě se bude na tomtéž místě kopat dále.

Jinak, pokud jste dočetl/a až sem a nechcete si nechat ujít ani budoucí nejvýznamnější objevy norských archeologů ani další texty o Norsku, tak prosím čtěte dále můj blog, podle všeho jediný blog psán Norem v českém jazyce!