Zločin a trest na norské způsoby

Rozhýbali Norsko. Podobně jako řada dalších zemí ani Norsko neví, co s mladými kriminálníky a od politiků je slyšet a číst spíše ohrávaná zaklínadla jako „Zcela nepřijatelné“ a „Tohle v Norsku nemáme mít“.

Sice jim postavili nové vězení, třetí v řadě, jenže s kapacitou jedenácti míst bude záhy zjevně příliš malé na takový rozmach zločinnosti u této věkové skupiny i mladších, o němž se Norové nově dozvídají prakticky denně v hlavní zpravodajské relaci veřejnoprávní televize NRK a nejen tam, a tak nemusí celkem jednadvacet míst vůbec stačit.

V průběhu týdne bylo za různé incidenty s nastražením granátů a střelbou zadrženo osm 12ti až 15letých. Podle informací z webů www.nrk.no, www.tv2.no a dalších zdrojů policie během jednoho roku zabránila dvoucifernému počtu vražd na objednávku, které měli spáchat nezletilí. Norské poměry prý nejsou oproti těm švédským nevinné. Jsou dokonce horší a tohle je teprve začátek. Tvrdí to Diamant Salihu, novinář švédské veřejnoprávní televize SVT, jeden z těch, jež nejdéle sleduje scénu mladistvých kriminálníků. Zaznělo to během norského diskusního pořadu Debatten veřejnoprávní televize NRK. Obdobně se prostřednictvím www.tv2.no vyjadřuje Christer Karlsson, bývalý příslušník švédského zločineckého gangu, jenž si odseděl 30 let a nyní pomáhá lidem dostat se ze zločinecké dráhy pryč.

Tamtéž se posvítilo i na to, že prostřednictvím digitálních platforem jako Instagramu a Snapchatu, ovšem i šifrovaných aplikací, hledají dospěláčtí „ladiči“ nezletilé na „žoldnéřské mise“, konkrétně na uskutečnění likvidací, výbuchů a dalších akcí na zastrašování. Kolikrát ani neobdrží slibovanou odměnu. Podle Grete Metlidové, policejní inspektorky policie v Oslu, prodělají „raketový vzestup“ ze svých klukovských pokojů přímo na „kované“ vrahy a další lotry.

Mnohem větší a mnohem kosmopolitnější: Norský premiér Jonas Gahr Støre se podle veřejnoprávní televize NRK během summitu EU v Kodani vyslovil pro užší evropskou spolupráci v potírání mládežnické zločinnosti. Je prý třeba odbourat překážky pro policejní spolupráci. Prý nemůžeme dopustit, aby politika zaostávala technologicky i z hlediska vyšetřování, pokud jde o prostředí, v němž se oni zločinci pohybují.

V Norsku je minimální věk pro trestní odpovědnost 15 let. Policie dnes prý nemůže dělat nic, je-li pachatel mladší 15 let, a to ani ne tehdy, je-li pachatel pro své vrstevníky a okolí hrozbou. Aby byly takové děti pod zámkem je možné jen tehdy, uzná-li Barnevernet, tedy obdoba českého OSPOD, že je to v zájmu dobra konkrétního dítěte. Policie si posteskla na to, že její spolupráce s OSPOD má velký potenciál pro vylepšení.

Proto policie volá po větší paletu nástrojů, aby jejich zlotřilým kariérám udělala přítrž, avšak ministryně spravedlnosti Astrid Aasová-Hansenová chce jen naslouchat a nechce nyní přitvrzení zákonů, aby měla policie a soudnictví nářadí na tvrdší přístup k mladistvým zločincům. Ani nehodlá snížit minimální věk pro trestní odpovědnost. Informuje o tom veřejnoprávní televize NRK.

Ministryně spravedlnosti Aas-Hansenová chce podle www.nrk.no a www.vg.no, aby byli mladiství recidivisté monitorováni ve dne i v noci, dále prosazuje rychlejší soudní projednání a zvláštní trestní sazby pro ty dospělé osoby, jež přimějí nezletilé k páchání trestních činů. Sociální pracovníci mají nezletilé pachatele ráno vyzvedávat, doprovázet je během školního dne, večer je brát na spoustu aktivit, doprovázet je domů a přitom být v těsném styku s rodiči. Někteří z nich nejsou schopni se o děti starat.

Švédský premiér Ulf Kristersson nedávno prostřednictvím www.aftenposten.no a www.nettavisen.no „naservíroval veřejnosti na stříbrném tácu zakopaného psa“, jemuž se norští političtí korektní politici i komentátoři vyhýbají jako kočka horké kaši. Tématem je skutečnost, že - jak jsem uvedl v předchozím článku – se dané situace téměř vždy týkají dětí migrantů, kteří převážně pocházejí ze zemí spojovaných s určitým náboženstvím, které se nesmí jmenovat - to, které není v norské společnosti běžně konkrétně uváděno v této souvislosti. Policejní předsedkyně Ida Melbo Øystese proto prostřednictvím www.adressa.no a www.politiforum.no hovoří o „minoritetsbakgrunn“, v Norsku eufemismus, jenž znamená někoho pocházející z některé menšiny. A hned dodá zlehčující a omluvné okolnosti, proč se oni mladiství bohužel k lítosti všech vydali na tak zápornou dráhu: Prý byl téměř každý z nich někdy sám vystaven násilí, ať už mimo domov či doma. Navíc kolísá pachatel mezi statusem pachatele i statusem oběti. Nicméně vlastní traumata přece nikomu nedává právo způsobovat nějaká dalším lidem. Norská politika spravedlnosti je podle sloupkaře Almira Martina prostřednictvím www.vg.no politika symptomů. Spočívá na myšlence, že životní podmínky vyvolávají činy. Netáže se na odpovědnost, svobodná volba každého, natož hodnoty.

Byli by tito mladiství takoví zloduchové i v zemích, odkud pocházejí oni či jejich rodiče, ptá se Mahmoud Farahmand, politik a sloupkař na www.nettavisen.no. Vnitřní systémy spravedlnosti v těchto zemích jsou často brutální a důsledky spáchání trestné činnosti mají často značné následky. O to více zarážející jsou podle něj tvrzení o „nedostatečné inkluzi“ těchto problémových mladých do norské společnosti. Částky, které norský stát, okresy a kraje vynakládají na inkluzi, patří k nejvyšším na obyvatele ve světovém měřítku. To sahá od tzv. oblastních iniciativ v rámci problémových městských částí až po zaučování a odborná školení. Mnoho okresů vynakládá miliony norských korun na dobrovolné multikulturní organizace s cílem stmelit. Tyto takzvané dobrovolnické organizace se často nakonec stanou kluby pro určitá etnika a naprosto se mine cíle. Vytváří se tak akorát paralelní společnosti. Je nepravděpodobné, že by ti, kteří jsou zahrnuti do těchto statistik, dostali takové příležitosti ještě někde jinde.

Podle dalšího politika-sloupkaře Jana Bøhlera prostřednictvím téhož zpravodajce jsou dnes zapotřebí „zvláště závažné“ důvody má-li se odsoudit mladé lidi mladší 18 let k trestu odnětí svobody. Jinými slovy i velmi závažné násilí, a dokonce i pokus o vraždu, se může odpykávat na svobodě, případě ve věznici pro mladistvé anebo odpracováním veřejně prospěšných prací. To znamená, že osoby, které byly vystaveny násilí nebo jiným trestným činům, mohou přijít do kontaktu s pachateli i po spáchání těchto činů.

Když jsou dnes dohody o výkonu trestu na svobodě porušeny kvůli dalšímu trestnému činu, neaktivuje se vedlejší trest odnětí svobody a odsouzení mohou vesele pokračovat v páchání řady trestných činů bez jakýchkoli dalších následků kromě dodatečného trestu odpykávaného na svobodě. Pro ně to málo znamená, dokud si mohou „odpykat trest“ na svobodě a ve vlastním prostředí. Takto vychováváme recidivisty. Naučí se nebrat tresty vážně, protože jsou tak mírné. Norsko je podle Bøhlera dokonce jedinou zemí v Evropě bez vlastních uzamčených ústavů péče o děti.

V dalším textu pro téhož zpravodajce vyzdvihuje Bøhler podceňovaného činitele: Scházející či vyhýbající se odpovědnost rodičů dotyčných mladistvých. S odkazem na Ghuláma Abbase, bývalého vůdce gangu, jsou rodiče, jež nejsou přítomní v jejich životech ještě nebezpečnější než chudoba. Avšak podle Bøhlera je ještě horší to, když se jich zastanou místo toho, aby se pachatelství svých ratolestí postavili čelem. Mnozí z mladých kriminálníků jsou z rodin samoživitelek, bez otce. V patriarchálních přistěhovaleckých kulturách proto může být pro muže snazší vzhlédnout k drsným vůdcům gangů a obracet se na ně, aby si našli mužský vzor.

Těch komentujících, jež si posvítili na to, aby byli rodiče popotahováni ke spravedlnosti kvůli přečinům svých dětí, je více. Být dítě neznamená totéž v Norsku vs. jinde po světě. Lily Bandehyová, další sloupkařka www.nettavisen.no, popisuje, jak si chlapci, v příkrém kontrastu k děvčatům, mohou kolikrát bez nepříjemných otázek a omezení do velké míry dělat to, co zrovna chtějí. Podle Bandehyové by v případech selhání rodičovské péče mělo dojít ke snížení nebo odebrání dávek a podpor, případně k uložení pokuty. Pokud děti přechovávají zbraně nebo drogy, navrhuje zavedení trestní odpovědnosti za spolupachatelství.

I v Norsku se pomalu zvyšují hlasy vyzývající k méně milosrdnému režimu: Mládežnická odnož opoziční strany Høyre by ráda snížila minimální věk pro trestní odpovědnost na 13 let, další členové alespoň na 14 let, píšou www.politiforum.no a www.nrk.no. Předsedkyně Erna Solbergová je ale proti. Zato Fremskrittspartiet /Pokroková strana/, další opoziční strana, již má ve svém programu snížení na 14 let tak, jak kdysi pravil dotyčný zákon, dokud platil do r. 1987. Další chtějí špičky zmíněné strany Høyre podle www.tv2.no radikální navýšení maximální trestní sazby z 21 na 30 let. Mohla by se uplatňovat zejména u vícenásobných vražd, závažného násilí a zneužívání dětí. Také bylo navrhováno důsledné zabavování majetku /jmenovitě peněz, luxusních hodinek, aut, šperků a nemovitostí gangům i v případě nedostatečných důkazů, jak informoval www.adressa.no.