Výkonní Norové-pokořitelé

Norsko. Vesměs zmapovaná země extrémů a kontrastů, ať už jde o politiku, počasí, přírodu či společenské jevy. Neopomeňme ale tamní lamače a pokořitele všelijakých výkonů, hranic i rekordů. O těch si dnes povíme něco blíže.

21letá Karen Kyllesøová se minulý týden stala nejmladším člověkem na světě, jenž kdy došel sám na jižní pól. 1130 km a 54 dní se „profackovala“ až k cíli. Kdo ví, zda má v genech nějaké to dědictví po Amundsenovi, buď jak buď, již jako 14letá si v r. 2017 vyválčila jiné vítězství: Stala se nejmladším člověkem na světě, jenž kdy přešel Grónsko. Za impozantních 28 dní ušla na lyžích 600 km. Podle www.utemagasinet.no, www.nrk.no a dalších zdrojů se honí za pocitem zvládání nezvládnutelného.

V době částečně se kryjící s počinem Kyllesøové se výkonem 33 dní stala další Norka Hege Victoria Dypdalsbakková druhou nejrychlejší ženou světa, jež na lyžích samy došly na jižní pól. O 30 let dříve dobyla první místo její krajanka Liv Arnesenová, jenže mezitím ji z tohoto místa sesadilo několik cizinek.

První ženou světa, jež dosáhla jak na jižní a severní pól, Everest i všechny nejvyšší vrcholy každého světadílu je podle encyklopedie Store norske leksikon a www.gyldendal.no Norka Cecilie Skogová. Je jednou z dosud dvou žen na světě, jež zdolaly vzdálenost z pevniny na severní pól bez dodatečných zásob. Též se stala první ženou na světě, jež překročila Antarktidu bez pomoci v podobě dodatečných zásob, lyžařských plachet nebo psů.

Dalším Norem, jenž došel jak na jižní, tak na severní pól a k tomu zdolal sedm nejvyšších hor světa, je Inge Meløy, praví www.utemagasinet.no. Za zmínku stojí i Børge Ousland, jenž podle www.borgeousland.no byl spolu s dalším Norem Erlingem Kaggem prvními polárníky, jenž sami a bez dodatečných zásob, psů či motorizovaných pomůcek přešli severní pól. Každý se zvláště navíc „zmocnili“ jižního pólu a Kagge k tomu ještě Everestu.

To jsou příklady novodobých Norů, jež šli za svými sny a zapsali se do dějin. Že by bylo nutkání zdolávat překážky v poměru k většině dalších počtově srovnatelných národů větší? A že by to souviselo nejen s historickými výpravami Norů, nýbrž s tím, že prostředí, v němž žijí či žili, je mnohdy pusté, „Bohem opuštěné“ a větrem a deštěm ošlehávané? Bezesporu nemalou roli hraje i extrémní pud individualismu a seberealizace.

Do víru vášně pro zcela nevšední výkony se nechal vtáhnout i dnes takřka zapomenutý Nor, námořník Mensen Ernst, též známý pod původním jménem Mons Monsen Øyri. Stal se jedním z největší běžců na dlouhé tratě všech dob a prvním norským profesionálním sportovcem. Dnes by se o jeho běhání prý dalo hovořit jako o ultramaratonu. Povětšinou pěšky, ale i částečně během, se přemísťoval přes velké části Evropy, severní Afriky a Malé Asie. V r. 1832 zdolal za 15 dní trasu Paříž-Moskva, rok nato za 24 dní Mnichov-Nafplio (v Řecku). Největší jeho výkon byl 59denní běh v r. 1836 z Cařihradu do indické Kalkaty a zpět. Autor Bredo Berntsen o Ernstovi pojednával ve svých knihách Løperkongen. Nordmannen Mensen Ernsts eventyrlige liv /Král běžců. Dobrodružný život Nora Mensena Ernsta/ a Løperkongen Mensen Ernst /Král běžců Mensen Ernst/.

Další zdolali útrapy lačnící po nezapomenutelných výšinách: První norská výprava na Everest proběhla až v r. 1985, uvedla encyklopédie Store norske leksikon. První Norkou na této velehoře se stala Randi Skaugová, psal se rok 2004. O dva roky později se Tormod Granheim stal prvním člověkem na světě, jenž na lyžích sjel celou (severní) horskou stěnu až dolů. V letech 2001 se Kristin Harilaová stala první ženou v dějinách, jež stanula na Mount Everestu i na sousedním vrcholu Lhotse v tentýž den. O rok později pokořila oba velikány znovu a pokořila dosavadní rychlostní rekord mezi oněmi nejvyššími body. Zvládla to za osm hodin a 35 minut. A rok nato si tento rekord ještě vylepšila o 35 minut. A nejen to, přepsala světový rekord poté, co za bleskových 92 dní vylezla na všech 14 vrcholů vyšších 8000 metrů.

Celkem stanulo na Everestu 73 Norů, praví zdroj www.peakbook.no. Podle www.nrk.no a www.framtida.no byl dosud nejmladším norským lezcem 23letý Ole Hovstad, dosud nejmladší lezkyní 26letá Moa Hundseidová. Dva další lezci, Tore Sunde-Rasmussen a Arvid Lennart Lahti, na štít vylezli z obou stran. První z nich se navíc v 56 letech stal nejstarším Seveřanem, jenž zdolal Everest. Bez přidaného kyslíku a bez pomoci nosičů /šerpů/ velehoru zdolal z Norů pouze Jarle Trå, uvedl www.tv2.no. Loni se o to navzdory varováním pokusil Norům dobře známý kulturista, dobrodruh a bývalý házenkář (kdysi jeden z nejlepších na světě) Frank Løke, nicméně selhal.

Pro některé není dost dobré jen tak dosáhnout „střechy světa“. Web www.pizpalu.no zmiňuje saxofonistu Håkona Williama Skoga Erlandsena, jenž si sebou na špičku vzal, jak jinak, svůj saxofon, cestou skládal hudbu a až se dostal nahoru tak tam zahrál minikoncert. V r. 2018 udělal totéž na Aconcagui, nejvyšší hoře mimo Asii, a jeho cíl je zopakovat to na všech sedmi velehorách světa. Tam se vydrápala dvacítka Norů. O K2, další a pro lezce ještě náročnější a nebezpečnější velehoře, se obecně říká, že na její špici stanulo méně lidí, než těch, jež byli ve vesmíru. Na K2 podle webu www.norsk-klatring.no a www.nrk.no doteď stanulo pouze šest Norů, mezi nimi jedna žena. Na Annapurnu 1 to podle www.peakbook.org dotáhli čtyři Norové a na Nangu Parbat pouze tři: Zmiňovaná Kristin Harilaová, Vibeke Andrea Seflandová a k tomu Andreas Fredborg, jenž vylezl bez dodatečného přísunu kyslíku. Na svém webu www.gangdal.com praví Jon Gangdal, že stanul na pěti více než 8000metrových vrcholech Himálají: Na Everestu, Kančenjunze, Cho Oyu, Šiše Pangmě a Manaslu. Další Norové bohužel ve snaze o nehynoucí nesmrtelnost naopak smrti neunikli a dopátrat se k ucelenému přehledu nalezených i nezvěstných obětí je složité.

Za to, co dokázali lezci, se jim klaní lidé z celého světa, ovšem zároveň není nedostatek těch, jež nad tím naopak mávnou rukou. Jako lezec můžete přivřít víčka, načež se nemusíte probudit již nikdy, neboť vám došel kyslík. Nescházela varování typu „Zahráváte si se životem“, či hlášky o nesmyslnosti a bezhodnotnosti takového počínání. Navíc někteří lezci podle www.klikk.no a časopisu Vi Menn vyprávěli, že měli pocit, že se jim hory pokoušeli vzkázat něco, čemu nešlo nerozumět: Tady nahoře nejste vítáni.

Namísto zdolávání hor brázdil vody oceánů Jarl Andhøy, jenž se v r. 1997 jako vedoucí výpravy plachtil na lodi Berserk 352 dní až na Jižní ledový oceán. Při další plavbě v r. 2002 se vydával k severnímu pólu. V r. 2007 svou loď směřoval do Kanady, v r. 2011 putovala výprava na jižní pól, ovšem loď ztroskotala a zemřeli tři členové posádky. Andhøy sám, avšak na palubě již nebyl, nýbrž to uháněl na lyžích směrem k nejjižnějšímu bodu. Následovalo soudní řízení o mnoha dějstvích za porušování předpisů o ochraně životního prostředí a bezpečnosti v Antarktidě, uvedly listy Verdens Gang, Dagbladet atd.

Další „borci“ třeba pádlovali podél celého Norska, z nichž někteří, jako Anders Thygesen se dvěma kamarády, na podomácku vyrobeném plavidle. Za 73 dní najeli 3000 km, vyčteme z jejich deníku na www.yourvismawebsite.com/kajakkspesialisten. Další Nor, Joachim Larssen, udělal podle www.utikajakk.no totéž, jen v kajaku a tam i zpět. Výprava mu zabrala 233 dní. Někteří vyrazili již z norsko-švédských hranic, ovšem většina to vzala z Lindesnesu, nejjižnějšího bodu pevninského Norska. Jen v období od r. 1951 do r. 2024 bylo provedeno přes 500 výprav na plavidle, kolečkových lyžích či pěšky, dočteme se na www.norgepaalangs.info. Do toho nejsou zahrnuty cyklovýpravy.

Jedním z největších současných norských objevitelů je ovšem Lars Monsen, jenž jako první v dějinách za 947 dní přešel pěšky sám přes celou Kanadu, 8252 km od západního k východnímu pobřeží, přičemž se vyhýbal civilizaci a nejednou mu dělali společnost vlci. Pořad z výpravy odvysílala norská veřejnoprávní televize NRK. Svým šarmem bořil hranice a dnes je na televizních obrazovkách jednou z nejčastějších tváří, je-li probírána divočina a tipy na drsnější treky. Dnes 61letý Monsen strávil v spacím pytli celkem 6000 nocí, z toho polovinu v zimě a severně od Polárního kruhu, dozvíme se přes televizi NRK i z webových zdrojů.

Paradoxně si tito Norové /na rozdíl od norských sportovců/ až na pár výjimek nevychutnali zdaleka stejný příval pozornosti, uznání či prestiže. Je to s nimi podobné jako v gastronomii: Ač Norsko vévodí statistikám medailí soutěží jako je Bocuse d’Or /kuchařského mistrovství světa/ a vede před kulinárskými národy jako je Francie, tak to jaksi nestačí, aby o nich věděl takřka každý.