Ti, kteří raději kroje

Je v pořádku vybrat si takový kroj, na jaký mám zrovna náladu, ptal se deník Aftenposten. Na to ale platí přísná pravidla. Loni byly norské kroje zapsány na seznam UNESCO.

Norové disponují okolo 450 různými kroji, praví web Norského ústavu krojů a lidových oděvů www.bunadogfolkedrakt.no. Svůj vlastní kroj má okolo 70 % norských žen a 20 % norských mužů. Velmi se liší v závislosti na tom, o jakou variantu jde, některé, a to především mužské kroje, bývají jednoduché, zato řada ženských o dost složitější, proto běžné lze očekávat kolem 120-200 hodin strávených vyšíváním. Také je potřeba kroje sešít, a to zabere dalších 30-50 hodin. Navíc je každý jednotlivý exemplář vyroben přímo pro konkrétního nositele. Nejkrásnějším krojem byl podle www.sol.no opakovaně zvolen ten ze severonorského kraje Nordland, jenž existuje jak v modré, tak i v zelené verzi.

Pokud má někdo za cíl si stihnout obléknout kroj do státního svátku 17. května, měl by být pro jistotu objednán již kolem Vánoc, což znamená 5měsíční dodací lhůta. Mimo toto magické datum bývají ti, jež šijí a vyšívají kroje schopní dodat v kratších termínech, obvykle kolem 6-8 týdnů, dočteme se na www.emblabunader.no. Kromě 17. května se kroj nosí především při rodinných oslavách, jako jsou křtiny, biřmování a svatby. Jsou i ti, jež chtějí skládat poslední poctu zesnulému tím, že se na pohřeb dostaví v kroji. Tímto způsobem se stane těsně spjatým s vlastní rodinnou historií každého jednotlivého Nora, resp. té které Norky. Abych to vyjádřil slovy Barbro Tronhuusové Storlienové, výrobce krojů a předsedkyně Norsk Husflidslag či Norského svazu tradičních řemesel a www.klikk.no si obléknutím kroje obléknete lásku k těm, jež ho ušili, místu i rodině.

Obvykle stojí mezi 40 000 a 50 000 NOK. Nejdražší je ženský kroj z oblasti západní Agder, jenž vyjde na 73 000 až 80 000 NOK. Podle odhadů na www.bunadogfolkedrakt.no je celková hodnota všech krojů v Norsku okolo 30 miliard NOK. Pojišťovny hlásí, že nejčastější poškození bývají potrhané kroje o ostré hrany, potřísnění potravinami, místa propálená od cigaret či zmizelé stříbrné brože a další doplňky. Mnozí věří, že kroje jsou pojištěny pojištěním interiéru či cestovním pojištěním, avšak tato jsou jen částečně platné, což se kolikrát vymstí, pokud nejsou známé všechny podmínky.

Na kroje má svůj názor kdekdo a ventilují ho všude možně: O tom, jak mají správně vypadat, panuje mezi Nory-laiky mnoho neoficiálních, byť silně veřejně hájených názorů. Pustit se do diskuse o krojích je jako vydat se na minové pole. Na to, nakolik jsou kroje pro Norsko stěžejní symboly je paradoxní, jak moc jsou pro spoustu lidí z několika důvodu nedostupné. A tak by si někteří raději sami vytvořili slavnostní oděv svých snů, kde meze klade pouze vlastní představivost, v čemž jim pochopitelně nikdo nebrání.

Bývávalo běžné si vybrat kroj podle oblasti, z níž pocházíte anebo k níž se jinak váže příslušnost, ovšem jsou i tací, jež si ho zvolili podle vlastního vkusu. Když už má být oděv, v němž se má člověk cítit pohodlně a z jehož užívání má být pyšný, tak je stěžejní, aby se líbil. Zároveň je veledůležité srovnávat se s ostatními a pořídit si co nejlepší snímek v krojích.

Málokdo zná dějiny „svého“ kroje dopodrobna. Na druhou stranu není málo těch, jež si pletou kroje s módou. Buď jak buď, mnozí jsou na kroje a jejich pravidla zvědaví, o čem svědčí množství dotazů na tuto tématiku. Na diskusním fóru www.forum.klikk.no najdeme mnoho názorů, podle nichž je výběr kroje závažná věc, neboť byste měli být schopní uhájit svou volbu skrze příslušnost k místu vůči lidem, jež potkáte. Výjimky tvoří případy, kdy jste kroj zdědili třeba od své matky či babičky (třeba proto, že přibrala natolik, že ho sama již nemohla nosit.

Ovšem požadavky na příslušnost nejsou mezi diskutujícími jednotné. Někteří se domnívají, že abyste nosil určitý norský kroj, stačí být Norem/Norkou, zato další se domnívají, že byste měl/a pocházet alespoň z oblasti, odkud pocházejí alespoň praprarodiče. Pro další je nezbytné, že jste na dotyčném místě musel/a vyrůst, jinak je to trpné přisvojování si. Zato podle veřejné informační služby www.ung.no na to, abyste nosili kroj, můžete být klidně migrantem a ani nezáleží jak dlouho žijete v Norsku.

Norské kroje, jimž se norsky říká bunader, nejsou chráněné značky, nicméně stále existují určitá pravidla, co lze nazvat krojem a co je teprve fikce. Kroje by měly mít své zázemí ve starších místních zvycích nejen slavnostního oblékání se. A tak odborníci smetou ze stolů veškeré pochybnosti a celou řadu novodobých odchylek, výmyslů a doplňků neuznávají. Kolikrát „musí“ zvednout prst i hlas, že se kroje se nemají míchat ani nemají být ušity v cizině. Až si něčeho „protiprávního“ porušujícího symbolické zastupování regionu a jeho kultury všimne samozvaná „krojová policie“, pukne vzteky.

„Krojovou policií“ jsou totiž označováni ti, jež písemně i ústně plamenně hájí to, že na autentičnosti nic pranic neubere skutečnost, že kroje bývají novodobé rekonstrukce mnohdy neúplných původních vzorových prvků a jsou náchylní k tomu, aby vás podrobili křížovému výslechu ohledně vašeho původu, aby si ověřili vaši oprávněnost mít na sobě ten který kroj. Jako kdybyste měli u sebe každou chvíli svůj rodokmen na předložení komukoli, kdo si ho umane. Norsko je „kmenovější“, než si mnozí myslí.

Ke kroji patří nevzorovaná košile i čapka, jejichž barvy se někdy různí podle rodinného stavu nositele. Je ovšem vidět mnoho protietiketního nevkusu, jako např. pestrá hedvábná košile místo lněné, či dokonce tričko pod krojem, punčochy červené, růžové anebo v pleťové barvě, mokasíny, lodičky či tenisky ke krojím, ač existují speciální slavnostní nízká a diskrétní obuv, o níž se ale tvrdívá, že je příliš nepohodlná na to, aby v ní někdo chodil celý den. Rovněž se ke krojům prý nehodí jehlové podpatky ani sluneční brýle ani hidžáb. „Krojová policie“ nerada vidí ani příliš velké a nápadné šperky, hodinky. Či křiklavě velké tašky místo měšce v barvách a vzorech kroje.

Někdo se za každou cenu musí odlišovat od své matky, babičky, či jiné(ho) příbuzné(ho). Podle odpůrců pravidel se musí vše mermomocí rozvíjet a měnit či alespoň se s tím musí nějak hýbat, jinak jste rasisté, zpátečničtí či „jen“ zatvrzelí či omezení. Podle některých dokonce nic skutečného norského neexistuje a míchání třeba norských a afrických krojů je druh složení pocty naší kultuře. Jenže kdyby tomu tak bylo by nebyl norský kroj 5. prosince 2024 zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO! Kulturní dědictví je snad něco, co by se mělo ctít a oslavovat a to, zda toto kulturní dědictví Norska obstojí, je jen na samotných Norech.

A stříbrné doplňky ke krojům nejen že jsou dekorativní, nýbrž mají důležitou funkci. Nosí se, aby držely kroje pohromadě, označuje místo bydliště a rodinný stav a tradičně označovaly i postavení nositele. Kromě krojů se stříbrné filigránové brože s ozdobnými plíšky používaly také ke každodenním oděvům a jsou důležitým symbolem tradic norského stříbrnického řemesla.

Paradoxně vás před r. 1905 údajně mohli poplivat, pokud byste ve městě vůbec nosili některý z tradičních norských národních krojů. V té době byl symbolem vzpoury proti elitám a Švédské nadvládě. Byl to oděv radikální, podobně jako za druhé světové války, a nese v sobě hloubku historie. Ovšem od 90. let minulého století, jak uvedl např. list Dagbladet či web www.minmote.no se čím dále více krojů šije v Číně, Vietnamu, Thajsku, Estonsku a jinde. To proto, že se stalo příliš drahým vyplácet za práci norský plat. Ironií osudu se opět stalo to, že cizí činitelé a zájmy, jež nás a naše tradice posouvají kamsi jinam, mimo Norsko. Nahradíte-li řemeslo průmyslem, tak již nejde o kroj, podotkl prostřednictvím www.adressa.no Torbjørn Urfjell z Kulturdirektoratetu /norského úřadu pro kulturu/.