Takhle vzpomíná na zesnulou norskou legendu nejen fotbalové Norsko

Bývalý hráč, trenér a manažer norské fotbalové reprezentace nakonec podlehl ve svých 72 letech rakovině mozku. Nyní se jen vznášejí slova a vzpomínky, jež hřejí u srdce daleko mimo bublinou, v níž se pohyboval.

To ticho po tomto velikánovi bolí a truchlí nad ním nejen fotbalové Norsko. Ten přesah do klubů napříč Evropou je značný a jeho prohraný poslední boj s přesilou /rakovinou/ mnohým otevřel oči, jaká to byla osobnost. Nejen podle veřejnoprávní televize www.nrk.no šlo o jednu z největších v dějinách nejen norského fotbalu. Podle bývalého komentátora sportu veřejnoprávní televize NRK Arneho Scheieho byl Åge Hareide jedním z nejvýznačnějších na celém Severu. Málokterý fotbalový trenér se prý tolik jako on zajímal o a vyznal ve všech sportech, nejen ve fotbale.

Na bezpočet Norů dovedl přenést spoustu radosti z fotbalu a vzpomínek na něj. Jeho bonmot údajně zněl Mám co získat - nemám co ztratit. Začínal jako hráč v místním klubu Hødd ve vesnici Ulsteinvik na severozápadě jižního Norska. V nedalekém městě Molde si zakládal na funkci střední obránce a v r. 1980 byl deníkem Verdens Gang vyhlášen hráčem roku. Později se stal trenérem téhož klubu, díky němuž vyhrál klub v r. 1994 poprvé pohár. Ovšem ještě předtím se stal druhým Norem, jenž se stal ve Velké Británii profesionálním fotbalistou a to nejprve v klubu Manchester City a posléze v Norwich City. Než ukončil kariéru jakožto hráč měl za sebou celkem 50 zápasů pro norskou národní reprezentaci.

V r. 1999 se pak ujal trenérské funkce v jihošvédském Helsingborgu, kde poprvé za 58 let dovedl klub k vítězství v sériovém mistrovství. Helsingborg si ale záhy vyměnil za kodaňský klub Brøndby, načež se vrátil do Norska, aby vedl trondheimský klub Rosenborg, jenž Hareideho vedení korunovalo vítězstvím jak v sérii, tak v poháru. Načež to přesměřil do Göteborgu a klubu Örgryte Idrottsällskap. Ten ovšem potažmo vyměnil za klub Viking v norském Stavangeru. Pak opět cvičil švédský klub Helsingborg a později nedaleký Malmö.

Poté dvakrát z dvou možných pokusů dánskou reprezentaci dotáhl jak k mistrovství Evropy, tak i světa. Za své zásluhy byl dva roky za sebou dalšími dánskými trenéry ověnčen titulem trenér roku a navíc mu dánská královna udělila rytířský titul dannebrogského řádu. Ovšem na rakovinu kolikrát nestačí ani mimořádné síly rytíře. Nicméně stihl, dokud mu nebylo nejhůře, ještě trénovat opět norský Rosenborg, pak zas švédské Malmö a nakonec islandskou národní reprezentaci. Ještě byl v Norsku poctěn čestným vyznamenáním Kniksens hederspris.

Hareide je jeden z pouhých pěti trenérů v celé Evropě, jež ve třech zemích dovedli své kluby k sériovému vítězství. Navíc působil v letech 2003 až 2008 jako manažer norské mužské fotbalové reprezentace, funkci, v níž ovšem po jednom z nejhorších let v historii norského národního týmu nakonec zrezignoval. Národní tým prošel rokem 2008 bez vítězství v jediném zápase, což se nestalo od roku 1978. Na druhou stranu měl Hareide to štěstí, že byl letos v listopadu přítomen na zápase na stadionu San Siro v Miláně, kde se Norsko kvalifikovalo na své první mistrovství světa od roku 1998.

Prý byl nezaměnitelný svým temperamentem, humorem, velkorysostí i transparentností. Vyzařoval přívětivostí, jež motivovala, ale i silou a vlivem. Podle Jana Pettera Saltvedta, sportovního komentátora norské veřejnoprávní televize NRK, se Hareide nejenže pokaždé vracel, nýbrž činil tak s novou silou a novými vizemi toho, jak se mohl zdokonalit jakožto trenér. Vůle lidi nahlížet a vnímat a rozvíjet sebe samého způsobila, že dosahoval těch znamenitých výsledků, jakých docílil. Podle Ståleho Solbakkena, současného trenéra norské reprezentace, měl Hareide až nekonečnou zásobu historek, jež vyprávěl. Spolu s Hareidem se opakovaně smál fóru posledního, jenž si střílel z toho, že „opičky z hor“ /čtěte: v širším smyslu Norové, v tom užším parťáci Solbakken a Hareide/ dobývají placaté Dánsko a trénovali a poroučeli největšímu dánskému klubu, respektive národní dánské reprezentaci. V roli trenéra prý vždy věděl, co chtěl, přitom se ale prý choval jak gambler a hodně hazardoval. Svůj systém hraní předložil na poslední schůzce o taktice před zápasem, jímž byli hráči nezřídka zaskočení, nicméně se tyto jeho plány na hřišti kolikrát odměnily. Hareide si odvážil leccos, na co si netroufnul nikdo jiný.

Opravdu je znát, jaké stopy Hareide jakožto vyhraněný profil s výjimečným charisma zanechal. Na www.nrk.no mu měli lidé možnost vkládat své poslední pozdravy. Proud soustrastí stále ještě neustál. Norský autor detektivek Jo Nesbø, jehož knihy jsou podle www.adressa.no přeloženy do bezmála šedesát jazyků, vč. češtiny a slovenštiny, a prodány ve více než šedesáti milionech výtiscích, složil Hareidemu prostřednictvím www.tv2.no dojemnou poctu a popřál mu přeneseně naposledy šťastnou cestu. Tehdy, když oba žili v městě Molde hráli spolu fotbal. Lise Klavenessová, prezidentka norského fotbalového svazu, se nechala slyšet, že odešel „menhir“ norského fotbalu. Takto se v Norsku běžně vyjadřuje o pilíři ve svém oboru, neochvějné a mohutné osobnosti. Tato ovlivnila zdaleka největší sport v Norsku tolika způsoby a pro tolik lidí hodně znamenal. Jedinečným způsobem kombinoval ambice, ctižádostivost, humor, a přitom lidskou dostupnost. Fotbalový klub Molde se svou soustrastí připojuje k těm, jež se shodují na tom, že Hareide byl mnohem víc než jen tituly a triumfy. Byl sjednocující silou, inspirací a člověkem s jedinečnou schopností pomáhat lidem kolem sebe růst.

Klubu Molde patřil i hráč a trenér Ole Gunnar Solskjær, jenž trénoval i turecký Beşiktaş, britský Manchester United i Cardiff City. Čtenářům www.tv2.no vyzradil, že Hareide byl jeho mentor a že jeho průlom na hřišti přišel díky Hareidemu jakožto trenérovi. Ten prý měl energii jako napájecí zdroj a nejnakažlivější nadšení, úsměv a smích na světě.

Kasper Schmeichel, brankář dánské národní reprezentace a skotského klubu Celtic, sdělil norskému listu Verdens Gang, že Hareide vybudoval fantastického týmového ducha, kde každý dával všechno pro Dánsko, pro své spoluhráče i pro trenéra, a tým zůstal roky neporažen. Převelice mu záleželo na úctě k ostatním lidem a věřil, že když se budete chovat tímto způsobem, dostanete z lidí to nejlepší, a to se mu jistě podařilo. Vytvářel sounáležitost, jež je po mnoho let svorníkem úspěchu dánského národního týmu.

Fotbalový komentátor Carsten Wenge dánské televize TV2 poukazuje na to, čeho dosáhl Hareide s dánským národním týmem. Prohrál pouze tři ze 40 zápasů a stal se tak jedním z nejúspěšnějších trenérů, jaké kdy Dánsko mělo.

A neopomeňme prý nejbohatšího Nora Kjella Ingeho Røkkeho, jenž spolu s Bjørnem Rune Gjelstenem sponzoroval Hareideho hvězdný tým Molde a mj. zafinancovali nový stadion. Prostřednictvím www.nettavisen.no prohlásil, že Hareide byl přítel, vizionář a inspirátor a že se spolu dělili o sny a plány. O to hůře se bude zacelovat tato ztráta.