Školní bohoslužby povinné nepovinné

Musí být ve volném čase tak, že si své ratolesti vezmou s sebou jen ti rodiče, kteří chtějí, anebo vůbec? Někdo nám prý chce odebrat něco, co bývávalo tradicí, přitom jde jen o ani ne hodinu času v roce.

V adventním období je v Norsku každoročně obnovována debata o tzv. školních bohoslužbách, podněcována aktivisty v čele s ateistickou organizací Human-Etisk Forbund /česky Humánně etický svaz/. Má přes 160 000 členů, což je oproti takřka 3,5 milionům členů norské státní církve málo, vliv ale má podle některých nepřiměřeně velký. Často se snaží budit dojem, že není dodržena „inkluze“, že je někdo odsouván. Cíl této organizace se mnohým, jak zní reakce na sociálních sítích i v komentářích deníků jako Dagbladet, Verdens Gang, webu Nettavisen atd., vykrystalizoval jako odbourávání jim „nebezpečného“ křešťanství, zato zejména nejmenovatelné náboženství je úctyhodné a má být tolerován jeho růst, rozpínavost i různé excese. Proč je osvěta o křesťanství tak nebezpečná? Máme-li být důslední, tak prý budeme muset zrušit všechny svátky, jež nám přineslo křesťanství.

Tehdy, když jsem v 80. a 90. letech minulého století chodil v Norsku do školy, to nikdo nekritizoval ani jinak neřešil. Nejen, že se vždy před Vánocemi konala bohoslužba, během níž se zpívaly koledy a vystoupil pěvecký sbor žáků či učitelů či lidí mimo školu a zahrály nám koledy volnočasoví hudebníci, ale křešťanství bylo vyučováno jako školní předmět. Nešlo o kázání ani o čtení (z) Bible či učení se ji nazpaměť, nýbrž o základy dějin křešťanské Církve a Bible a jejich význam pro naši kulturu a dějiny, zabývali jsme se zejména poučnými podobenstvími, etikou a morálkou. Jednou naši školu navštívil biskup a rozdával se Nový zákon. Nikdo nikomu ale nenutil uvěřit to, co zaznělo.

Význam těchto, řekněme, zvyklostí, se podle deníku Vårt Land a televize TV2 stále ještě drží Ministerstvo kultury, avšak ministr pro školství se vyhradil proti novému výkladu norského zákona o vzdělávání z letošního srpna, jenž hovoří o tom, že výuka nemá být kázáním. Strach z doteku tématu jako takového je podle kritiků mírné označení.

Mládežnická odnož zmíněné organizace je přesvědčená o tom, že školní bohoslužby jsou kázáním a přišla podle deníku Vårt Land a televize TV2 s novou nabídkou mladým Norům, jež se chtějí školním bohoslužbám vyhnout. Může jim být uznána absence z politických důvodů. Tento druh absence nebude, na rozdíl od ostatní absence, zaznamenána na vysvědčeních žáků a nemá vliv na limit absencí, jenž je dalším pravidelným tématem diskusí v Norsku. Podmínkou této nabídky je ale členství ve vyjmenované organizaci a aktivní účast na její předvánočních a vánočních akcích. Maja Solerød, předsedkyně oné mládežnické odnože, dokonce viní stát z toho, že podněcuje školy k porušování zákona, a to tím, že školy nepolevují ve zvyklosti uskutečňování školních bohoslužeb.

Kdo chce, tak může zažádat o vyproštění z této povinnosti. Ona mládežnická odnož se ovšem podle deníku Vårt Land a televize TV2 naváží do náplně alternativního strávení času pro ty, jimž školy vycházejí vstříc. Místo bohoslužby musí třeba dělat úkoly z matematiky, a to přesto, že náplň tohoto stráveného času má být rovnocenná trávení času bohoslužbou. Ona mládežnická odnož místo toho usiluje o předvánoční akci pro žáky, „jíž se mohou zúčastnit všichni“. Podle deníku Romerikes Blad je ono alternativní trávení onoho času kolikrát kreativní. Třeba v jisté škole v městě Lillestrøm se museli žáci odepírající školní bohoslužbu za mrazu proběhnout. Politička Zelených Anne-Sofie Oweová Markantová se do této školy obula s tím, že ony žáky trestá a nepřiměřeně se je snaží ovlivnit, aby otočili a tak navýšili účast na bohoslužbě. Ředitel školy na obranu svého rozhodnutí ovšem uvedl, že žáci, jež se zúčastní bohoslužby musí urazit poměrně velký úsek pěšky a onen běh ostatních žáků je náhradou za tuto tělesnou činnost. Kromě toto mají oni neúčastníci probrat v angličtině vánoční pohádky.

Jednotliví poslanci i další politici stran napříč politickým spektrem přispěchali do masmédií zdůraznit význam školních bohoslužeb pro kulturní dědictví a identitu Norů. O náboženství podle deníku Vårt Land a televize TV2 prý nejde. Někteří poukázali na důležitost povědomí o náplni bohoslužby před tím, než se sami ocitnou na křtu, konfirmaci, svatbě či pohřbu. Další odhalili pokrytectví Humánně etického svazu, jež sám pořádá spoustu obřadu. Místo křtu mají svůj vlastní obřad na oslavu jmenin, totéž platí na oslavu konfirmace, a tak by se dalo pokračovat.

Humanně etický svaz se mnohdy vyjádřil hystericky a extremisticky, např. prostřednictvím deníků Verdens Gang, Nationen atd., kdy požádal o odstranění kříže z jedné kaple v obci Løten proto, že může působit na nekřesťany „vnucovačně a hrozivě“. Na takovém pozadí lze „válku“ proti školním bohoslužbám chápat jako součást kulturní války aktivistů.

Zároveň jim nevadí, že některé školy např. během svátků jistého dalšího náboženství - Ramadánu navštíví mešitu, anebo skutečnost, že během onoho svátku bývají kněží norské státní církve zváni na oslavy do mešit a směrodatná masmédia jako veřejnoprávní televize NRK a hlavní deníky jako Aftenposten, Bergens Tidende i další události kolem tohoto svátku kryjí ve velkém. Jenže proč neslaví imámové Vánoce v kostelech a v televizi? Vždyť jeden imám dokonce chválil Alláha v nejdůležitějším kostele v Norsku, v Nidarosdomenu, jak informovaly www.nrk.no, www.kirken.no i další zdroje. Také dívat se na průvody Pride je podle toho, jak se o těchto akcích šíří NRK a deníky Aftenposten, Bergens Tidende atd. v mnoha školách, vč. mateřských, kvůli „diverzitě“ a „inkluzi“ „povinný“, neboť z toho, jak masmédia citovala rozhodnutí vedení jednotlivých škol jménem dětí, vyplývá, že rodiče dětí nebyli konzultováni a neměli možnost reálné volby. A právě Pride je prý zároveň modlou a metlou, před níž mnozí a to nejen věřící ve svých komentářích na sociálních sítích i v papírových a webových verzí masmédií varují.

Zmíněnému Humánně etickému svazu sekundují školy i Církev samotná. Deníky Dagen i Vårt Land se šířily o škole v Oslu a deník Hamar Arbeiderblad o škole v obci Stange, kde žáci i rodiče byli pro konání školní bohoslužby, ale vedení školy bylo i tak proti. V jiné škole téhož města škola podle deníku Klassekampen vyřadila z bohoslužby Otčenáš a vtěsnila do ní recitace z Koránu. Neuctivé vůči všem nehledě na vyznání, zní z reakcí.

Čím větší „diverzita“, tím méně máme společného. Vedou se diskuse o dechristianizaci Norska, zda jde o úmysl či zbabělost a strach z nedostatečné „inkluze“ či nezájem o vedení institucí, měst a obcí, potažmo vlády vyrazit zastávat se odkazu naších předků tehdy, když je jako nyní pod tlakem. Pro mnohem více Norů než ty, jež pravidelně chodí do kostela, je důležitá Církev a kontinuita tradic s ní spojených. Mluví se o „kulturních“ křesťanech. Ústava hovoří o evangelicko-luteránském hodnotovém základě státu a toto vyznání se stále těší určitého upřednostňování, mj. ho musí být následovníci trůnu. Výmluvné jsou navíc statistiky zprostředkované např. deníky Dagen a Vårt Land, podle nichž se mladí lidé opět vrací k duchovnu a třeba budou moci napravit údajné svatokrádeže, jichž se dopouští jiní. Vítr z plachet odpůrcům totiž vzala vzedmutá vlna „konzervativismu“.Před zjevnými nesmysly prosazovanými shora se přece nikdo plazit nebude.

Podle některých máme ustupovat menšinám všech druhů a kontroverze vyřešit a dalším předcházet vytlačováním, zviditelňováním, zkompromitováním a půjde-li to, tak i zrušením naších vlastních tradic. Proč se s takovými lidmi přetahovat? Školství je prý plné kázání o nejrůznějších tématech, přesto je údajně všudypřítomná scházející osvěta a nehistoričnost povědomí Norů kolikrát zarážející a příčinou mnoha z problémů současnosti rozdělujících společnost. Mnozí si nevšimli podstatných rozdílů mezi školní a regulérní bohoslužbou a neví zhola nic o významu křesťanství ani to, že se slavily Vánoce dlouho předtím, než došlo ke christianizaci. A jak to vytyčil třeba redaktor deníku Romerikes Blad: Co by byl sociální stát i jeho HDP, nebýt etiky povinností od Martina Luthera?