Rodit doma: Když bereme bezpečnost jako samozřejmost

Domácí porody přerostly ve trend. V Norsku jsou v současnosti předmětem intenzivní debaty, ať už za účasti porodní asistentky či bez ní. Měly by se snad zakázat tak, jak jinak máme ve zvyku zakázat vše, co se nám příčí?

Nová čísla Folkehelseinstituttet či Ústavu národního zdraví prostřednictvím webu www.fhi.no i zpravodajského serveru www.nrk.no dokládají, že počet plánovaných porodů doma bez přítomného zdravotního personálu v Norsku stoupá. V několika norských městech se najdou soukromé porodnice řízené samotnými porodními asistentkami a založené na principu ABC /alternative birth care/, či alternativní porodní péči, což podle www.nrk.no obnáší porod v klidném prostředí, téměř prostém technologií. Toto je ovšem údajně pro většinu rodiček podle jejich svědectví zejména v komentářích pod články norských deníků finančně nedostupné.

Podle www.libero.no mají ty ženy, jež si zvolí rodit doma, sice nárok na jednorázový příspěvek ve výši 3450 NOK, to ale pokryje jen zlomek nákladů. Podle rodičky Bridget Pennyové prostřednictvím deníku Bergens Tidende stojí soukromá asistence u domácího porodu rodičku dnes 30000 NOK, jinými slovy svoboda volby není reálná a platí jen pro ty, jež si mohou takový výdaj dovolit. Zato třeba v takovém Dánsku jsou příjezd a odvedená práce porodní asistentky doma u rodičky pro ni bezplatné, jak bylo uvedeno v dalším článku téhož deníku Bergens Tidende.

Lékařka a čtyřnásobní matka Hanne Lossiusová navrhuje prostřednictvím dopisu deníku Bergens Tidende, aby ty ženy, jež si přejí domácí porod, nejprve zkusily domácí extrakci stoliček (zubů) při svíčkách a s partnerem v roli zubaře.

Klíč totiž není dán předem. Normální těhotenství nemusí končit normálním porodem a abnormální těhotenství nemusí končit složitým porodem. Dokud se např. počítá s tím, že by srdíčko vašeho nenarozeného dítěte nezvládlo vaše kontrakce, mělo by se vám pomoci císařským řezem. Císařského řezu je podle Lossiusové v Norsku přítomno jeden nebo dva anesteziologové, dva zdravotníci specializovaní na anestezii, dva gynekologové, porodní asistentka, zdravotník specializován na pediatrii, dva zdravotníci specializovaní na operace a dvojice dětských lékařů.

Pomoci by se vám dostalo i tehdy, dojde-li k přiskřípnutí pupeční šňůry, popř. krvácíte-li více, než se čekalo, anebo nevyjde-li ven placenta. To samé by mělo platit, je-li dítě zaseknuté, ustanou-li kontrakce, či vyleze-li jako první ramínko, popř. zadeček, anebo v případě, je-li barva plodové vody jiná, než má být.

Podle zmíněné Lossiusové nemůžeme dopustit, aby byla pohotovost zdravotnického personálu, jež je ještě ke všemu pro rodičky bezplatná, ignorována a děti byly vystaveny tak velkému nebezpečí. Porody jsou přirozené, ovšem i tak je zcela přirozené při porodu zemřít, pokud zůstanou rodičky odkázány na sebe bez té správné porodnické péče, když se bez ní opravdu neobejdou.

Je to zastrašování zbytečné či nezbytné? Norové si nejsou zajedno. Podle některých jsou domácí porody hazardem, nehledě na zdravotní stav matky a průběh těhotenství a ty, jež se tomu podrobí, bývají vnímány jako náročné potížistky. Helsedirektoratet či Ředitelství veřejného zdraví, lékaři i porodní asistentky se podle www.nrk.no snaží rodičky od rodění doma odradit. Stává se, že děti během nevydařených domácích porodů bez autorizovaných zdravotníků zemřou, jak se stalo třeba na konci březnu, jak informovaly listy Drammens Tidende a Verdens Gang. Podle deníku Aftenposten případ skončil nahlášením policii tzv. duly, ženy, jež emocionálně i prakticky měla podporovat rodičku, aniž by měla lékařské vzdělání a nesla zodpovědnost lékařky.

Ovšem v realitě tomu tak je jen za ideálních podmínek a bohužel ne vždy včas, a to hlavně, pokud máte k porodnici daleko anebo složitou cestu. Centralizace si i v tomto případě vybírá svou nemilosrdnou daň. A kvůli neustálým škrtům mají některé porodnice v létě (!) zavřeno. Norské ženy se nejen kvůli tomu vůči porodnicím vyhrazují ve větší míře než dříve. Mnohdy odkazují na špatné zážitky a zkušenosti. Např. rodička Edel Marie Lillejordová se prostřednictvím komentáře pod dopisem zmíněné Lossiusové čtenářům svěřila, jak během druhého porodu vystresovaní zdravotníci komunikovali za jejími zády a nikoli přímo s ní jakožto rodičkou a neuposlechli její sdělení, a navíc byla ponechána sebe samotné, kvůli čemuž jí prý byly způsobeny újmy na zdraví. Zaměřovali se výhradně na dítě, a ne na rodičku. A to přesto, že žádala o pozornost po svém dramatickém prvním porodu, jenž u ní vyvolal strach z nemocnic. Společným jmenovatelem mnoha příběhů je ten, že personál tlačil čas, a proto nechají rodičky spát, ačkoli by co nejdříve potřebovaly absolvovat císařský řez.

Další pod dopisem zmíněné Lossiusové komentující rodička Bridget Pennyová uvedla, že rodit doma či v porodnici může být stejně bezpečné jako nebezpečné. Klinická porodní péče rodičku prý mnohdy převálcuje a odebere jí důstojnost. Ne všude dají zdravotníci rodičkám vybrat porodní polohu, minimum zásahů a třeba ztlumené osvětlení. Může vadit i nevšímavost zdravotníků, jež včas třeba neodhalí třeba to, že dítě má kolem krku omotanou pupeční šňůrou. Proto Pennyová upřednostňuje porod v klidném, důvěrně známém prostředí doma, přičemž je rodička připravená a osvěcená a využije svých sil ve spolupráci se svým tělem a jeho fyziologií pro bezpečný průběh porodu, jenž sama má pod kontrolou.

Týž deník zprostředkoval příběh jisté rodičky Jennifer, jež chtěla rodit doma, ovšem truchlila kvůli tomu, že v celém třistatisícovém městě, druhém největším v Norsku, je jediná porodní asistentka, jež nabízí asistenci při domácích porodech a ta je plně vytížená již dlouho dopředu. Má se stát jednou z dalších priorit společnosti, aby byla zajišťována dostupnost porodní asistentky, popř. duly každé rodičce, jež o ni projeví zájem?

26letá Aftur Spildoová Nerdrumová odůvodnila prostřednictvím deníku Klassekampen své přání rodit doma takto: „Měla jsem velikou chuť rodit ve vodě. Kromě toho, že mi to připadalo estetické a krásné jsem si představovala, že to mohlo zmírnit bolesti. Další důvod byl, že jsem si po porodu chtěla lehnout do své vlastní postele. Norské porodnice nejsou nejvzhlednější. Podle dvounásobné matky by mohly v nich viset obrazy porodů a těhotných žen a tu a tam být vystavená nějaká ta soška. A ze zesilovačů by mohla proudit vážná hudba s tím, že by si ženy mohly vybrat, zda ji bude mít na svém pokoji utlumena.

Podle pisatelky Tone Angellové Jensenové a diskusního serveru www.nordnorskdebatt.no se v případě domácích porodů jedná o jev vracející se z minulosti, a to zásluhou influencerů a aktivistů horlivě nabádajících k tzv. přirozeným porodům. Odkazuje na pořad Dagsnytt 18 na veřejnoprávní televizi NRK, kdy Kristin Indreeideová z hnutí Frifødsel /Volný porod/ obvinila zdravotníky ze znásilnění a obstetrické násilí tehdy, kdy prsty prozkoumávali vaginální otvor, aby zjistili, jak daleko to s oním porodem bylo.

Čím dále více odborníků i neodborníků se cítí vyprovokovaní a nyní brojí proti „neinformovaným“, „sobeckým“ a „nezodpovědným“. Mezi ně patří političky Marit Veaová ze strany Venstre a Sandra Bruflotová ze strany Høyre. Prostřednictvím deníku Aftenposten. Proti tomu se ozývá např. sloupkařka Heidi Bøhagenová zpravodajského webu www.nettavisen.no a požaduje, aby se utnula štvací kampaň proti těm, jež si zvolí rodit doma. Podle ní nejsou ani potenciální vražedkyně ani retardovaní a veřejné pranýřování není na místě. Připomíná, že ženské tělo již je dlouho politickým bojištěm a nemají se podceňovat ženy, jež činí vlastní rozhodnutí jménem sebe samých a svých těl a k tomu odlehčí zdravotnictví.