Proto vypukla v okresech krize

Po celém Norsku zapálení jednotlivci mezi rodiči i nerodiči mobilizují, a to počínaje obcházením dveří za účelem vyburcování obyvatel a bouřlivými demonstracemi žáků, učitelů i širokých vrstev obyvatel konče.

Ty se konají ve velkém proti rušení mateřských, základních a hlavně středních škol a omezování nabídky zaměření a vzdělávacích programů středních škol a jejich soustředění na méně školách, přezdívaných srdci a dušemi norských komunit, jež zase vždy bývávaly srdci této země. Takhle to pojal DJ Matoma v pořadu Debatten /Debata/ veřejnoprávní televize NRK. Matoma tato odůvodnění politiků ohánějících se statistikami a „doporučeními odborníků“, kteří se dušují, že nechtějí to které společenství trestat ani být na někoho zlí, smetl ze stolu jako směšné výmluvy. „To, co tvrdíte nedává smysl. Pakliže Norsko dovolí toto, je naše demokracie ohrožená. Koukejte sehnat ty peníze někde jinde.“

Kromě ztrát učitelských pracovních míst povedou již schválené i navržené úpravy k tomu, že někteří žáci budou muset denně trávit čtyři až pět hodin dojížděním na úkor volnočasových aktivit a další se musí proti své vůli přestěhovat do garsonek (internáty již nejsou k dispozici). Na to není připraven a vyzrálý každý, koho se to týká a demonstrující se obávají, že méně žáků dokončí střední školu, čímž rozšíří řady lidí v neschopnosti, což bude pro celou společnost ještě dražší. Týká se to třeba kraje Innlandet, jenž má větší rozlohu, než celá Slovenská republika. Ve výsledku musí být prostředky utráceny na dojíždění žáků a jejich ubytování v garsonkách místo, aby se věnovaly vzdělávání, jak uvádí zpravodajský server Nettavisen. Aby toho nebylo málo, tak nové školy kolikrát nemají kapacitu pojímat nové žáky, a tak bývají postaveny provizória, o nichž politici slibují, že se budou bourat, přitom se paradoxně stanou permanentními dočasnými řešeními. Některé rodiny se budou kvůli rušení škol stěhovat.

Tyto procesy, jež jednotlivá společenství tolik znesváří a rozdělí společnost, se výjimečně povedou nakonec vyvrátit díky těm, kteří křičeli nejhlasitěji. I proto dárci z místních komunit přispívají na jízdné pro žáky do krajských měst, aby svou fyzickou přítomností předstihli politiky, aby na chvíli měli dotyčné žáky na očích, než zase zmizí do budov krajské správy. Politikům se předají petiční listy a v okresech, kde žáci žijí ze solidarity zavírají na den protestů obchodníci i další živnostníci, prý všichni s výjimkou lékárníků a také některé místní podniky, zmiňují se deníky Nationen, Glåmdalen, Østlendingen a další.

Kvůli vyhrocenému debatnímu klimatu do toho byla dokonce zapojená i tajná policie. Podle deníku Hamar Arbeiderblad se o to postaral zejména Kristian Frisvold, nezávislý starosta okresu Lom tím, že se na schůzce okresní rady po přezíravém přehlížení její bezmála pět set námitek krajskými politiky nechal slyšet, že „Nastala válka.... v této debatě je povoleno vše, nemusíme již být věcní, můžeme jít po jednotlivcích“ a spojil se s novináři, aby „vyšťourali všelijakou špínu o politicích krajské rady a nemají-li čistý štít, tak za to zaplatí.“

Pro politické strany je podílení se na tak nepopulárních usneseních politická sebevražda a několik místních organizací se již rozpustilo. Navíc řada místních politiků nikdy nezažila, že by na ně tolik voličů-sousedů soustavně zaútočilo, vynadalo jim v místním krámu či vyhrožovali anebo obtěžovali třeba voláním pět set krát za noc. Mezi pronesenými výroky a odeslanými zprávami patří „Ničíte naši komunitu!“, „Ničíte naši kulturu!“ či „Rozdělíte naši rodinu!“

Navzdory chlubení se, že se nemá proti sobě postavit celá generace, je realita poněkud odlišná: Mladí jsou posledních minimálně 50 let stavění proti seniorům a naopak jakožto výdajové položky veřejných financí a jen takhle. Budou rodiče doma s dětmi a ještě ke všemu dělat práci učitelů? Drolí se základy toho norského sociálního státu tak, jak jsme ho znali, píše např. deník Verdens Gang. Jenže jsou Norové opravdu připravení přebírat si větší zodpovědnost sami tak, jak to takřka jednohlasně podávají masmédia? Jak se mají se změnami v zemi změnit i jeho lid?

Jste-li vlastník s portfóliem skládajícím se z hlavního a vedlejšího bydlení a komerční nemovitostí se vám podle deníku Dagens Næringsliv daně za deset let zdvojnásobily. Zároveň selhává vybírání daní od jiných skupin poplatníků proto, že nemají z čeho. Okresy krvácejí peníze, a to kvůli drahotě, vysokým úrokům a valorizací platů zaměstnanců. Kvůli nedostatku zdravotníků platí okresy personálním agenturám třikrát tolik, než kdyby onen suplující a přesčasový personál zaměstnávaly přímo, informuje zpravodajský server www.nrk.no. Přistěhovalci zvyšují potřebu pracovní síly, zatímco sami do systému přispívají jen zanedbatelně. Oni i jejich děti si vyžadují větší rozsah a míru jazykově i jinak přizpůsobované výuky a další opatření v školách a účet za ně přebírají v stále větší míře okresy a ne stát.

Podle reportáže během hlavní zpráv veřejnoprávní televize NRK se v Norsku roztrhl pytel s potřebou finanční podpory a dávek mladým rodinám migrantů. Jen v okrese Sarpsborg počet potřebných rodin za tři roky stoupl z 168 na 433 rodin. Okres utrácí více na přizpůsobené bydlení a na odbor sociálně-právní ochrany dětí než na základní školy. Právo žádat o azyl je pro norské okresy velice vyčerpávající i tehdy, přicházejí-li lidé bez podlomeného zdraví. Podle toho, co napsal na Facebooku politik Simen Sandelien ze strany Høyre jsou jedním z důvodů rušení norských škol, pečovatelských domovů aj. práva přisuzovaná migrantům. I tehdy, je-li právně potvrzeno, že migrant lhal o svém původu/zázemí, aby získal v Norsku pobyt, mohou být potřeby péče o jejich zdraví, jež nemohou být pokryty v jejich vlasti samostatným důvodem k získání pobytu. Tzn. i tehdy, byla-li lepší péče o složité stavy/choroby jediným důvodem příchodu do Norska, tak mohou požívat práv chráněných Evropským soudem pro lidská práva. Což znamená, že se norští žáci, senioři, nemocní a postižení sesunou dolů na horší místo, zatímco se zhoršují služby poskytované všem. A tyto problémy se meziročně prohlubují.

Jak dlouho ještě mohou politici na všech úrovních dávat přednost globální ambicím před blahobytem vlastních obyvatel? A proč by voliči měli věřit těm, jež opět a zas slibují, že brzy udělají to, na co měli moc udělat již dávno? Vyčítá se jim, že jejich priority již dávno nejsou v souladu s potřebami etnických Norů. Ti dosud jen výjimečně uslyšeli to, co tento pátek na veřejnoprávní televizi NRK, kdy Tommy Johansen, komunální ředitel /norsky kommunedirektør/ okresu Stord s na norské poměry relativně mnoha obyvateli „pohrozil“, že jeho okres počínaje příštím rozpočtovým rokem z finančních důvodů zcela přestane přijímat migranty, a to komunální pokladny dosud sloužily jako zdánlivě neomezený zdroj na řešení problémů světa - na úkor vlastního etnika. Toto si uvědomuje stále více Norů, také proto se norský premiér Jonas Gahr Støre podle agentury Morning Consult umístil až na 16. místě na žebříčku důvěry ke státníkům 25 demokratických zemí. Je tedy v Norsku méně oblíbený, než jsou v Americe Joe Biden a Donald Trump.

Dalším z důvodu krize okresů je podle zmíněného serveru Nettavisen strmý nárůst v počtu úkolů přikázaných parlamentem. Jen za posledních 40 let se jedná o čtyřicet až padesát více úkolů. Zhruba polovina výdajů okresů jde na úkoly v sociální oblasti. Zlí jazykové tvrdí, že z okresů jsou politická smetiště, kam se přesouvají úkoly, jimiž se vláda a poslanci nechtějí zabývat. Z toho důvodu a rovněž kvůli více než čtyřnásobné míře zadlužení za dvacet let a protože okresy mají omezené možnosti si zajišťovat vlastní příjmy, se samy staly klienty „sociálních služeb“ a závislými na dodatečných propláceních výdajů státem. Ten si, pokud jde třeba o rušení škol, dává ruce pryč a namísto toho odkazuje na to, že o těchto záležitostech musí rozhodovat místní demokracie. Ovšem jinak se stát nijak nezdráhá převálcovat místní komunity nejrůznějšími novými opatřeními, ať už v oblasti sociální politiky, migrace, klimatu či jinde. Stát trvá na rovnosti nabídky služeb všem obyvatelům i navzdory naprosto odlišnému složení obyvatel věkově i etnicky a také protikladům v zdrojích obživy. V neposlední řadě vláda odmítá jak slučování okresů, tak rušení krajů jakožto pro některé prodražujícího článku byrokracie.