Přišli o vedení, avšak přišli si k bronzu

Čáry máry. Zázrak ve hostitelském Curychu se stal skutečností: Norský tým dokázal, že umí čarovat. Nepřestává šok a extáze po norském bronzu na Mistrovství světa /první norské medaili v tomto klání vůbec/ rezonuje dále.

Ani hokej již není tím, co bývával. Norové ho dokázali hezky otočit, pokud jde o země na chvostu vs. země v čele a kdo ví, třeba mají na víc: Minutu a 16 vteřin před koncem třetí třetiny skórovala Kanada a aby toho nebylo málo, tak jen pár vteřin před přestávkou se znovu ujala vedení a remizovala s Norskem. A tak se v tu ránu stalo z 0-2 2-2. A jé! Záhy se sice ukázalo, že medaili mělo Norsko jistou, nicméně do srdcí Norů bodly dva kanadské inkasované góly. Takhle to pojal zpravodajský web www.nrk.no.

Norsko si to sice v závěru základní hrací doby pokazilo, ovšem v podání hráče Noahu Steenovi v zápase o bronz na mistrovství světa porazilo o prodloužení hokejovou velmoc Kanadu 3:2. Za to, o čem se členům týmů zdálo od té doby, co byli malí klučinové a hráli o okresní přebor, mohou být dnes právem hrdí.

Nejlepším hráčem byl podle www.nrk.no či, dejme tomu, Jørgena Klema a Oleho Eskilda Dahlstrøma, komentátorů streamovací služby Viaplay, zvolen Sander Hurrød. Kolektivní nasazení týmu nazval šíleným. Prý se obětuje, vrhá se za každým pukem. Podle Dahlstrøma se bronz významově pocitově rovná zlatu.

Po zápase Nory chválí do nebes Kanaďan Sidney Crosby, jeden z nejlepších hokejistů světa, jež kdy žili. Způsob, jakým v turnaji hráli, ukazuje, že jde o chlapy schopné bojovat o medaile, budou-li pokračovat ve stejném stylu. Disciplinovaný tým dal světu najevo, že umí získávat body a vyznamenal se i jeho brankář.

Jaké mužstvo je v norském hokeji nejlepší? Úřadujícím norským mistrem je Storhamar. Klub z Hamaru získal titul v dubnu po dramatickém finálovém zápase Elitní hokejové ligy proti týmu Frisk Askeru. Avšak historicky vzato je Vålerenga s 26 zlatými medailemi z Mistrovství Norska nejúspěšnějším norským hokejovým týmem. Dlužno ale dodat, že od roku 2009 nezískali žádnou trofej. Od r. 2010 je s 9 zlatými medailemi z Mistrovství Norska nejvíc branek střílející mužstvo Stavanger Oilers. Uvedly to www.nitten.no, www.icehockey24.com a další zdroje.

V Norsku je lední hokej podle www.nitten.no z hlediska zájmu za běžeckým lyžováním, fotbalem a házenou čtvrtým největším sportem, nicméně je, pokud jde o počty diváků během zápasů hned po fotbale druhým nejpopulárnějším sportem.

Specificky bych zdůraznil skutečnost, že Norsko má podle licenčních statistik dostupných na www.hockey.no, webu Norského hokejového svazu, při polovině obyvatel ve srovnání s Českou republikou, pouhou desetinu registrovaných hráčů.

Proč bylo Norsko dosud v hokeji liliputem, souvisí podle mnoha diskutérů s nedostatkem zimních hal. Norsko jich má 54, zato Švédsko cca. 365 a Finsko okolo 300. Dostupnost zimních hal napříč zemí bývá zdůrazňováno jako jeden z hlavních předpokladů pro rozvoj talentů a to, aby se konkrétní hokejový národ stál lepším. Jen ve Stockholmu je více zimních hal než v celém Norsku a v severním Norsku najdete pouze dvě haly, a to v Narviku a Tromsø.

Jako důvod, proč je stav dlouhodobě takový bývá, stejně jako v tolika dalších případech pro vysvětlení jádra problému vyzdvihována finanční tíseň. Minulé Mistrovství světa v lyžování, jež se na přelomu února a března konalo v norském Trondheimu, stálo 1,8 miliard NOK, což byly podle kritiků peníze, jež místo toho mohly jít na alespoň deset nových zimních hal nezávislých na přízni sponzorů. Ovšem není vyhráno ani tehdy, nabídne-li se sponzor, že zafinancuje novou zimní halu. Protože i tehdy, má-li se to realizovat za pro okresní, popř. městský rozpočet nulový účinek tak může okres zpochybnit celý záměr, zda má smysl a pak to dopadne jako v městě Drammen, kde radní cíl takhle utnuli. Přitom čerpám z webů www.dt.no, www.drammenhockey.no, www.nrk.no a dalších zdrojů. Za tréninkem se musí jezdit daleko, a tak se hráči dostávali do křížku s hráči v jiných městech, jež mají přednostní právo na přidělování časů v tamních halách.

Zatímco takové Finsko má v NHL, nejprestižnější lize světa, 51 aktivních hráčů a Švédsko dokonce až 101, Norsko jich má shodně s Dánskem pouze tři. Jedná se o Matse Zuccarella hrajícího za Minnesotu Wild, Emila Martinsena Lilleberga v Tampa Bay Lightning a Michaela Brandsegga-Nygårda v Detroit Red Wings, jak uvedlo www.nhl.com. Celkový počet Norů, kteří si kdy zahráli alespoň jeden zápas v rámci NHL, je ovšem devět. Nejzkušenější z nich s dosud více než 960 zápasy a 740 body v základní sérii je Mats Zuccarello, jenž dříve hrál za New York Rangers. Dostal se i do finále Stanleyova Poháru a čtyřikrát vyhrál zlatý puk, nejvyšší vyznamenání norské hokeje, dočteme se na www.snl.no.

Avšak výkon z minulého týdne je napříč norskými i zahraničními masmédii považován za jeden z největších úspěchů norských týmových sportů v moderní sportovní historii. A stejně tak jako tolikrát předtím poté, co vyhráli výteční norští sportovci či celý tým, usilují někteří komentátoři, aby vysvětlili mimořádné úspěchy a jako v tomto případě takřka nad rámec možného specifickými rysy norské společnosti. V tomto duchu napsal Jan Åge Kristensen, sportovně-psychologický poradce a docent Univerzity v Agderu prostřednictvím www.fvn.no o tom, že historický norský bronz nebyl získán jen na ledě, nýbrž díky větší síle, a to kolektivní víře ve soudržnost, sounáležitost a zvládnutí výzev. Kristensen přitom odkazuje na Pettera Thoresena, hlavního trenéra norské hokejové reprezentace, jenž vytyčil psychologické bezpečí, kolektivní víru v projekt a sdílené cíle jako klíčové předpoklady historického úspěchu letošního mistrovství světa. Ve výzkumu se tomu často říká „mestringstro“, tedy víra ve zvládnutí, což odkazuje na společné přesvědčení skupiny, že se může vypořádat s úkoly, kterým čelí, a to i tehdy, jeví-li se soupeř nepřekonatelný.

Norský zápas o bronz tak prý byl projevem norského výrazu a identity, jenž ukázal světu, jak se mohou tyto hodnoty stát konkurenční výhodou tehdy, stojí-li v klání proti sobě v dotyčném sportu tzv. trpaslíci a obři. Z pohledu sportovní psychologie se však jednalo o více než jen o sportovní zázrak. Byl to výsledek dlouhodobé práce na týmové kultuře, vztazích mezi hráči a víře ve vlastní schopnosti, nikoli napodobování stylu soupeřů. Hráči, jež se těší úcty, podpory a důvěry od svých spoluhráčů podle Kristensena a jeho týmu s větší pravděpodobností převezmou iniciativu, otevřeně komunikují a jednají bez obav z napáchání chyb. Norský bronz se tak stál inspirací pro útoky na vyšší mety v budoucnosti.