Příhody a poučení z turistiky Norskem

Norsko - kde až je mu konec? Taková akumulace superlativů! Láska jako trám a vy se chcete plnými tupláky (neboť doušky, to by bylo málo) nasytit! Všude dobře, doma nejlépe. Vrátili jsme se plní směrodatných svědectví.

I mí přátelé zjistili, že mají malou slovní zásobu. Pro pěknost, jež se kolikrát nedá popsat slovy. Jen tak mávali rukama a lapali po dechu. Jako třeba z toho, že sluníčko tu určité období v závislosti na zeměpisné šířce vůbec nezapadá. Prostě stejně je celý den i v noci je „den jak vrata“ a sluníčko jako v poledne. Pěkné a neokouká se to. A poté, co po dlouhé době sluníčko zapadne, všichni se sjedou na určitá místa, aby tu podívanou zvěčnili a počkají si na ten sváteční moment. A jakmile sluníčko „šplouchne“ do moře, lidé spontánně zatleskají. A po chvíli se zase rozední. Pro místní je třeba nabrat energii na dlouhou polární noc, kdy naopak sluníčko vůbec nevychází a je tu tma.

Dechberoucí a slovy těžko vystižitelné bývají zážitky z vodáckých či lezeckých akcí, rybolovu, prohlídek velryb, tuleňů, papuchalků atd., o nichž bych se také mohl rozepsat v další sérii článků. Nelze se odtrhnout a třeba úplně zapomenete na to, že se ochlazuje. Anebo se touláte pěšinkami nepěšinkami, někde je stezka označena tyčemi, někde lanem, většinou ale rozcestníky či červeným písmenem „T“ jako turistický svaz, popř. dočervena potřenými kameny. A kolikrát i tam, kde byste ji nečekali, je užitečná budka, krásná, čistá i s papírem. Či grilovací domeček s dřevem na zatopení, někdy dokonce se sirkami a hrnky na vaření. Kolikrát už je předem připraveno na ohýnek s vědomím, že se to někomu příchozímu bude hodit. A nocovat pod stříškou se mnohdy náramně hodí, vždyť nesnadno se hledá místo na postavení stanu tam, kde je to všude podmáčené.

Cestou si užijete pohledů na pěkné i vtipné ozdoby. Obepletené stromy, poštovní schránky, či třeba staré nádoby na mléko vyzdobené troly, květinami, či horami a dalšími krajinami. Jak málo stačí. I stará stodola se dá takto oživit. Mají tu zřejmě dobrého ducha.

„Důsledně za sebou zavírejte vrata, ať Norům neutečou lososi“ zažertoval mi nejeden Čech či Slovák. Inu, rozeznávat losa od lososa může být pro někoho těžké. Deník Bladet Vesterålen přináší případ, kdy kvůli tomu, že turisté zastavili na silnici, aby si pohladili losa vznikla pro tuto novou atrakci fronta a způsobili tak pěkný dopravní frmol.

Kruhový objezd uvnitř několika tunelů s prý „démonickým“ osvětlením dostal nás všechny. Podobně jako nejeden silniční úsek a nejedna plavba trajektem zabodovaly na celé čáře. Že nejste kamzíci zdolávající jednu překážku náročnější než druhou? Nevadí, trajekt vypadající trochu jako ryba rád „schlamstne“ i vás a na druhém břehu vás „vyplivne“ a mezitím si tak můžete občerstvit a dáte si třeba svele, či místní obdobu lívanečků. Ovšem se nezřídka stává, že je nějaký trajekt zrušen kvůli technické závadě, anebo se do něj pro velký nával nevejdete a musíte počkat na další, někdy i do druhého dne. Jedna z nejvíce opakujících se zpráv této turistické sezóny byla nedostatečná kapacita trajektů poté, co se mnoho linek stalo bezplatných. Místní tlačí na politiky a lodní společnosti, aby se zavedl systém, jenž upřednostňuje místní na úkor turistů. A aby se docílilo přiměřených várek turistů, tak by přeprava prý neměla být příliš levná ani jednoduchá.

Ovšem co u řízení mým přátelům prý nejvíce vadilo, to byly dočasné čitrvalé betonové zábrany a to proto, že zužují pruh v němž jedete a je-li to delší úsek, může se vám to začít jakoby míhat před očima - prostě musíte být soustředění ne na 100 %, nýbrž na 200 % - navíc. A když je vedle vás kamion nebo větší auto, tak je to prostě pocitově velice nepříjemné.

A kdybychom nejeli autem, všimli bychom si ještě více obyčejných věcí kolem. Jako třeba náhodou bez kontextu uprostřed ničeho umístěného nábytku. To je nám tedy nějaká open space kancelář. Nejspíše se tu hlásí medvědi při sčítání před zimou, nás napadá.

Uchozeně, ale nadšeně po dlouhém dni plném turistiky jsme nabrali stopaře, jediného, jenž byl vidět za celou výpravu. Ten se nás po nástupu do vozu zeptal Jak to, že jste mi troufli zastavit, vždyť co když jsem sériový vrah? Načež se mu jeden z našich řidičů pokoušel vysvětlit, že by bylo vysoce nepravděpodobné, že by se v tomtéž autě svezli dva sérioví vrazi. Po zbytek cesty raději zůstával zticha.

Pocta či provokace? Je zajímavé, jak mají Češi zapotřebí místa v Norsku umísťovat jinam a prohlašovat, dejme tomu, Hele, norský Říp! Toto jsou Tatry, tamto je Štrbské pleso, tu máme „Mácháč“, tam Plitvická jezera. Ale ale! Jsou vidět Dolomity, Aljaška, Sibiř, či dokonce Chile. A zas jinde, že tohle není ničím jiným, než norský Matterhorn. A stojí-li před sloupovým kostelem tak mi tvrdí, že mají u sebe v České republice i na Slovensku podobné. A vodotrysk v Bergenu? Tak to jsme přece v Ženevě! To je normální Švýcarsko tohleto. No a bergenské nádraží? No přece Washington.

Na rozdíl od takového Chorvatska tu bývají podle četných ohlasů těch, jichž se to týká, vítáni a nikoli odepsáni Čech i Slovák, stejně jako další, neboť neexistuje něco jako „česká“ či „slovenská“ reputace. Mé zkušenosti říkají, že Norové zpravidla nedělávají rozdíl (mnohdy kvůli chabým znalostem zeměpisu, dějepisu atd. neumějí rozeznat jeden národ od druhého) a dívají se na všechny skrze prsty, ale přece jen když už (mají-li dost a rozváže-li jim to jazyky), tak hážou opravdu všechny do jednoho pytle, že jsou všichni takoví a takoví a dělají nepořádek všichni. Ani stále častější veřejné nadávání na přetíženost některých míst nenaznačuje, že bude mít brzy český či slovenský turista v norském ráji větší potíže. Avšak „reklamu“ jednotlivým národům dělá leckterý jejich turista a dlouhodobě nejde pouze o pár jedinců, jež dělají negativní obrázek všem. Norové se tak dost šíří nejen o neslušných, nýbrž i o neopatrných turistech, neboť v létě a na podzimu ne-li denně tak alespoň několikrát týdně se dozví o takových, jež za svá počínání zaplatili zdravím, či dokonce životem a zřítili se z hory, spadli do řeky či se utopili v moři.

I přes to, že na sluníčku to fakt paří i na severu přibývá podle norských masmédií těch, jez před vlny pařáků jižněji v Evropě hledají útočiště v Norsku. Třeba zpravodajský server AbcNyheter jev /tu snahu kvůli horku vypadnout na sever/ pojednává pojmem „coolcation.“ Pro svou propagaci Norska používá tohoto pojmu i oficiální turistická organizace VisitNorway.

Kde je policie, ptají se turisté. Kvůli tomu, jak je málo policie vidět, tak se dá snadno ztratit obezřetnost. Ovšem i tak sem kam vykukuje třeba zpoza křoví. Podle Geira Martinsena, příslušníka dopravní policie prostřednictvím deníku Nordlys je cizí státní příslušník každý třetí, koho jeho útvar pokutuje a bývá zvykem, že ve chvíli, kdy uslyší výši pokuty, ze šoku málem omdlí. Což o to, dokonce se stává, že byla místním uložena pokuta za parkování na vlastním pozemku. O jednom takovém případě informovala televize TV2. Aby si domohl svých práv se musel John Terje Engø, majitel vozu, s parkovací firmou dokonce soudit.

Někteří turisté naší pohostinnosti zneužívají a využívají nás a přiživují se na naší dobrotě/naivitě, mají s sebou vše, co by kdy potřebovali a místním od nich ukápne velice málo peněz. K tomu se pokoušejí z Norska vyvést co nejvíce ryb, ptačích vajíček, předmětů na památku druhé světové války atd.: Velice o tom napovídají masmédii zprostředkované výroky celníků, jež na tyto lidi číhají a pronásledují je. A docházející trpělivost s „čumícími“ turisty, jež parkují a chovají se tak, že překáží přepravě a činnosti místní firmy a bez povolení, fotí jeho i jeho zaměstnance, vede lidi jako např. Bengta Freddyho Pettersena k tomu, že umístí ceduli třeba s nápisem „We don’t like tourists“ /Nemáme rádi turisty/ tak, jak to podle deníku Dagbladet udělal v Kvaløyvågenu nedaleko severonorského města Tromsø.

Někdo ale shání potraviny i v neděli a když jim řeknou, že pro otevírací dobu v neděli musí mít norský krámek menší prodejní plochu než 100 m² anebo se musí každou neděli na tu velikost smrskávat, turisté pokrčí rameny a smutně zakroutí hlavou. A pokusíte-li se v kterýkoli den pár minut před tím, nebo po tom, co je prodej povolen kupovat pivo či limonády obsahující alkohol tak je vám zamítnut a nákup si neodnesete ani kdyby čert na koze jel.

A pak najednou, ještě dříve, než máme/máte vše prokouknuté, nemilosrdně nastane čas zamávat všem lodičkám, slanému vzduchu, krevetám, losům a vůbec.