Poznatky z Vánoc

Nadílkou dárků neskončily. A je v pořádku darovat použité dárky? Jak byste se cítil/a, kdybyste nějaký takový obdržel/a vy? Potřebujeme křesťanské Vánoce? Nenadešel čas je proměnit v nenáboženskou oslavu zimy, jež nikoho neurazí?

O tom, že lidé na norských portálech podobajících se českému Aukru, Annonci a dalším jejich prodejem poděkují za vánoční dárky, které se jim nezamlouvaly, informuje několik norských deníků. Zároveň se dost rozepsaly o tom našem začarovanému kruhu zvaném nevídaný materialismus a o gigantické tzv. klimatické stopě Norů. Norská spotřeba zboží a služeb je podle www.forskning.no., www.nrk.no atd. druhou nejvyšší v Evropě a podle kritiků tak neúnosná, že budeme potřebovat více planet. Vyšší je jen v Lucembursku a pohybuje se 24 % nad průměrem „sedmadvacítky“. Zvláště velká je spotřeba, pokud jde o nábytek, domovní zařízení a elektřinu. A prý se lidé (patrně z vánočních oslav tak trochu ojínění) letos odváží více utrácet, jak informoval deník Bergensavisen, web Nettavisen a další.

Ovšem nejistá budoucnost přece jen popostrčila Nory ke střídmosti a někteří musí na Vánocích škudlit. Deník Aftenposten pojednává o prudkém pádu v počtu plateb přes karetní terminály. Někteří z těch, jež se kvůli financím na Vánoce netěší, mají z toho důvodu pocit hanby, že jakožto rodiče selhali, uvedl web www.nrk.no. Skupinový nátlak je v Norsku prý větší než v řadě dalších zemí a dopadává hodně na děti a mládež. Celý prosinec je plný „vnucovaného mazlení se“, míní prostřednictvím deníku Aftenposten psycholožka Janette Røseth. Proto, a kvůli drahotě a samotě, se na Vánoce těší jen polovina Norů, píšou list Aftenposten, web www.tv2.no a další zdroje. I v Norsku je mezi pocitem štěstí a osobní finanční situací přímá souvislost. Na www.nrk.no se dočteme, že nejšťastnější jsou prý starší Norové z jihozápadního kraje Rogaland. Jen 59 % Norů mezi 16 a 24 lety odpovědělo, že jsou šťastní.

Společenské akce i rodinné návštěvy a cestování za rodinou třetina Norů o Vánocích oželí proto, že si to nemohou dovolit i navzdory tomu, že jde o jedinou dobu v roce, kdy k tomu mívají příležitost. Kvůli finančním problémům je osamělý jeden ze čtyř Norů, uvedla norská Armáda spásy prostřednictvím deníku Bergens Tidende. A dodává, že čím méně si toho můžete dovolit, tím horší bývá vaše psychika.

Nová realita v Norsku přiměla některé nešťastlivce a zoufalce k tomu, aby veřejně dávali najevo, že si přejí, aby Vánoce skončily. Nemají ani na dárky, ani na jídlo, jak psal např. list Bergens Tidende. Pocit studu a beznaděje je veliká a pochopení pro tyto lidi malé, a to zejména o svátcích. Třeba jim ostatní pokládají nepříjemné otázky. Obrovský je nátlak na kupující, aby nakupovali co nejdražší dárky, stejně jako strach ze zklamání obdarovaných.

Psycholožka Lise Marie Warholmová prostřednictvím deníku Dagbladet vyjádřila, že nejlepší vánoční dar dětem je rozčarování. Aby se jím nenechaly unést, je prý důležité je již v útlém větu učit nemít k nikomu ani ničemu žádná očekávání. Podstatné je místo nervů na pochodu pustit ramena dolů, hluboce se nadechnout a utlumit hysterii kolem stále dražších a okázalejších dárků a vůbec obdarovávání /což prý působí zhoubně jak na darující, tak na obdarované/ a vrátit se k původnímu smyslu Vánoc. Ve slově „ne“ se prý skrývá hodně lásky. Úkolem rodičů je údajně dávat dětem zkušenosti, z nichž porostou jako spoluobčané a přimět je, aby se přizpůsobily tomu a snášely to, že svět je kolikrát nespravedlivý, nezáživný a nepohodlný a život bývá rozcuchaný, kde máloco dopadne tak, jak doufáme, přičemž dokonalé nebývají ani významné chvíle a dny.

Marie, jedna z těch Norek, jež se o Vánocích cítí osamělá, si prostřednictvím časopisu Kvinner og klær myslí, že Norové obecně neumějí zapojovat ostatní a Norové se neradi vnucují ostatním. Někdo si jako záminku, proč vás nepozvat uchýlí k tomu, co byste nazvali „volovinou“: Prý nemají doma dost židlí a jelikož si je vždy sešikujeme do kruhu by ten kruh byl asymetrický… Vánoční gesta některých chytá za srdce. Jsou třeba jednotlivci, firmy a organizace, jež přes sociální sítě zejména na Štědrý den zvou na alternativní oslavu pro naprosto náhodné, cizí lidi /osamělé či méně majetné/ k sobě anebo do jiných prostor, popř. jim zaplatí vánoční dovolenou. V Norsku se říká, že kdo má prostor ve svém srdci, má prostor i ve vlastní „bublince“, v níž žije. Ovšem není vřelost jako vřelost a její projevy se liší. Nelze ani opomenout dobrovolníky, jež rozváží kromě dárků potraviny a další sbírkami financované věci potřebným. Zase další, aniž pro ně něco pořádného udělají, prý jsou s těmi, jež patří k těm, kteří neprožívají hezké Vánoce svými myšlenkami. Avšak myšlenky nikdy nikomu nepomohly, to pouze skutky, jak se namítá na sociálních sítích.

Blesky lidé zpravidla okamžitě metají po vládní garnituře. Pojďme si rovnou zarámovat jeden výrok norského premiéra, jenž jej přednesl prostřednictvím veřejnoprávní televize NRK. Prohlásil, že se koalice tři roky osvědčuje podáváním dobrých a bezpečných výkonů za Norsko. Tomu ale rozporují údaje, jimž disponuje SIFO, či státní ústav pro spotřebitelský výzkum, podle jehož webu musí průměrná norská rodina s dvěma dětmi po třech letech rekordní inflace a rychle stoupajícího úroku centrální banky strpět více výdaje přesahující 177 000 NOK. A to ještě nejsou do této částky zahrnuty náklady na topení, elektřinu a další náklady spojené s bydlením. Premiér také prostřednictvím veřejnoprávní televize NRK prohlásil, že jeho vláda vyrovnává rozdíly, což je ale podle výzkumného serveru www.forskning.no nepravdivé – rozdíly se zvětšují. Tento opak potvrdily i zprávy listu Bergens Tidende, webu www.vartoslo.no i dalších, podle nichž mj. svižně roste počet osob bez domova.

Docela se nám tu do těch naších tradic kdekdo nehezky naváží. Kdo v těchto dnech jako já zavítá do hlavního města Norska tak se třeba nestačí divit: Ulice, na rozdíl od výloh a oken obchodů, hotelů, kanceláří a dalších prostor, nejsou na Vánoce nazdobeny křesťanskými symboly, nebo alespoň zvonečky, sněhovými vločkami, hvězdami atd, nýbrž půlměsíci, jež padnou do očí každému návštěvníkovi tohoto města. Znamená to snad to, že Oslo propadlo jinému náboženství? Prý jsme objektivně špatně nucení obklopovat se symboly podle kritiků v novinách a sociálních sítích i na zpravodajských serverech jako www.vg.no, www.dagbladet.no, www.nettavisen.no atd. naplňující definici pokrytecky reprezentující ideologii pohrdající liberální demokracií a odporující naší západní zahraničněpolitické orientaci. Tato antisystémovost prý bez debat znamená poškozování lidských práv a svobod našich občanů, protože jsou tyto vnucované násilné změny snad demokratické? Kdy budou takové exotické projevy vyřazeny z demokratické soutěže? Podle některých komentujících by měly být dokonce postaveny mimo zákon. Kde je náš pud sebezáchovy? Nejsou náhodou většími exoty této země ti, jež o nás bez nás rozhodují a nikoli, dejme tomu, tzv. internetoví trollové?

Ovšem zpět k tomu, jak svátky slaví lidé u sebe doma. Vánoce jsou v neposlední řadě obdobím projevů sebestředných členů rodiny. Inu, odvalit se od bedny, o to přece nejde, stejně tak, jako se dost dobře nejde odtrhnout od mobilních telefonů. Možná i proto čím dále více Norů dlabe na tradiční Vánoce u sebe doma a vyrazí, jak s tím přišel list Dagbladet, třeba lodí do Dánska a nechají si na lodi servírovat a bavit někým a něčím jiným v rámci bohatého zábavného programu.

A jaké dárky kupují Norové ostatním, nekupují-li použité? Letos podle listu Dagbladet prý nejvíce šly na odbyt AirPody, televizory s úhlopříčkou 75", 85" i větší, sluchátka, robotické vysavače, hrací konzole a sportovní hodinky. Nečekaným bestsellerem se ukázaly být zrcátka na líčení se s vestavěným světlem i hračky pro dospělé a stále se drží knihy a společenské hry.

Zcela na závěr jedna kuriozita: Nemocnice kraje Østfold se dárkem svým 5600 zaměstnancům podle webu Nettavisen nezavděčila. Bez vloženého přání od odesílatele /vedení/ vybalili to, co jim připadalo jako tři vzorková balení nového druhu jablečných chipsů. Prý urážka a výsměch. Komentující jim to vrátili tím, že obdrželi alespoň něco. Anebo by bylo lepší, kdyby vedení věnovalo celý rozpočet na dárky pro charitu. Jenže co dostali k Vánocům lidé ve vedení této nemocnice?