Použitelní i zneužitelní králové

Král Harald V. dožil svůj život v den, kdy měl se svou chotí oslavit 58. výročí svatby. Král, jenž /jak napsala do kondolenční knihy starostka Osla Anne Lindboeová/ nepotřeboval korunu na to, aby byl králem.

Byl to od 14. století první král, jenž se narodil v Norsku. A věděli jste, že trvalo devět let, než se směli vzít, Harald V. a jeho Sonja, dcera kupce? Porušili tím tradici. V r. 1959, kdy se pár seznámil, si to vyžádalo odvahu oženit se s ženou, jež nebyla královského ani šlechtického rodu. V knize Kongen forteller /Král vypráví/ napsal norský redaktor, komentátor a autor Harald Stanghelle, že král Harald V. prý nebyl připraven se vůči svému zatvrzelému otci zříct práva na nástupnictví, avšak nebyla mu cizí vidina, že pár v krajním důsledku zůstane nesezdaný a tím by se po něm snad nenašel nikdo, kdo by převzal žezlo a zajistil přežití monarchie. Svými životními volbami a výroky ji král modernizoval.

Pro nejednoho Nora byl nezastupitelný a pro mnohé je stále nemyslitelné, aby následník trůnu naplnil své poslání způsobem předčícím očekávání, jak dokázal právě Harald V. Vodil a dále vodí lidi za „neviditelnou ruku.“ Nicméně masmédia nyní až naddimenzovaným krytím přináší tolik o oněch dvou králích, že zastiňují ostatní zprávy jak z Norska, tak ze světa. Jako kdyby se v Norsku nezastavilo jen Norsko, nýbrž i ten svět. Norové, jež postrádají zprávy ze zahraničí, uvádějí prostřednictvím sociálních sítí, že museli sáhnout k zahraničním masmédiím, aby se dozvěděli co je ve světě nového. I tak se politické strany začaly vzájemně obviňovat z toho, že dostatečně nedodržují vyhlášené smuteční období.

Avšak nikoli zanedbatelný počet Norů se prostřednictvím sociálních sítí obouvají do masmédií za údajnou snahu osvojit si slova krále Haralda V. a zneužívat jeho odkaz i následnictví. Pro některé již byla překročena hranice modlářství a mediální krytí přešlo v kult osobnosti. Třeba v pořadu Nyhetsmorgen veřejnoprávní televize NRK či v deníku Aftenposten radili odborníci, jak správně truchlit spolu s dětmi, a dokonce zda je nutné truchlit. Co se za této chvíle má a nemá. To podle ohlasů na sociálních sítích přimělo některé skeptiky pomýšlet na praxi režimů, s nimiž by jinak bylo absurdní se porovnávat.

Moře květin, osobních předmětů, dopisů, pohlednic, vzkazů, básní, kreseb atd. plní prostranství nejednoho norského města a podle komentátorů masmédií je ve výrazech prožití smutků a vděků větší rozmanitost než tehdy, když v r. 1991 zesnul král Olav V. Rodiče berou na vzpomínkové akce s sebou své děti, aby měly vzpomínky na historickou událost. V kostelech se konají pamětní mše, fotbaloví hráči a sudí se sešikovali do tvaru písmene H v středovém kruhu hřišť, přičemž nosili na sobě smuteční stužky, a ctili Haralda V. Stadiony jsou zbaveny reklam a pohárové zápasy jsou odročeny. Projevy přednesli starostové, předsedové městských rad, děti a mládež sólo i v kapelách zazpívali či zahráli na nástroje, podělil se čtenáři www.ba.no, www.dt.no, www.nrk.no a další zdroje. Nicméně Harald V. by si přál, aby se život v Norsku co nejdříve vrátil k normálu, nechal se slyšet prostřednictvím www.aftenposten.no Fabian Stang, bývalý starosta Osla.

Kolektivní strach z doteku podle Norů komentujících na sociálních sítích prý způsobuje, že je mnohem snazší shodnout se na potřebě ve spolek truchlit nad mrtvým králem či fandit tomu nastupujícímu, než aby se národ ponořil do vstřebávání takové skutečnosti, že jejich úřady každý den selhávají, dejme tomu, vůči nejzranitelnějším lidem jako např. dětem, jak se v posledních dnech provalilo ve věci Barnevernet, česky OSPOD. Podle zprávy A-krimsentret /Centra pro kriminalitu na pracovištích/ zprostředkované weby www.nrk.no, www.tv2.no, deníkem Klassekampen a dalšími zdroji má 16 soukromých firem zabývajících se péčí o děti ve jihovýchodním Norsku vazby na zločinecké kruhy. Očekává se daleko větší rozsah, jelikož zatím proběhlo vyšetření jen v jednom policejním obvodu z celkem dvanácti. Davová mentalita je podle komentujících na sociálních sítích v Norsku prý vytříbená, pokud jde o „ošperkování se“ těmi „správnými“ postoji, slovy a činy, zato se tato mentalita jaksi „vypaří“ tehdy, je-li vyžadováno, aby se člověk skutečně otevřel nepohodlným až shnilým systémům ve vlastní zemi.

A nakolik svobodná, samostatná a nezávislá je země, jež postoupila suverenitu jiným a uzavřela úmluvu o Evropském hospodářském prostoru, podle níž mohou jiné orgány než norský parlament rozhodovat o tom, jaké předpisy máme za povinnost, aby se staly součástí naších zákonů? Přestože Norové hlasovali dvakrát ne pro EU, přijalo Norsko zatím 14 000 směrnic EU, přičemž jejich právní moc tkví v Bruselu. Sice máme právo se vůči směrnicím vyhradit, ovšem nakolik je to platné, dokud naši poslanci tohoto práva využijí jen zcela výjimečně? A nakolik suverénně rozhodují mocní za nás bez nás o naších přírodních zdrojích, jako např. ve věci vývozu naší elektřiny na náš úkor? Mnozí Norové jsou proto přesvědčení o tom, že je třeba svrchovanost Norska zrekonstruovat/obnovit.

Nový král Haakon VIII. budoval v letech, kdy byl korunní princ, svou globální politickou síť, zatímco čekal na tzv. apolitickou vůdčí funkci v čele nejtradičnější instituce Norska, tedy monarchie. Podle www.nrk.no, www.vg.no, deníku Dagbladet, YouTube videí a dalších zdrojů se účastnil konference Bilderbergerů, od r. 2005 do 2010 byl jedním z mladých globálních vůdců Světového ekonomického fóra a od r. 2010 do r. 2017 byl ve vedení Správní rady mladých globálních lídrů tohoto exkluzivního elitního soukromého think tanku, jenž podle komentujících na sociálních sítích řeší, jak ovládat svět nad hlavami těch, jež v něm žijí. Proč nosíval čerstvý král Haakon VIII. jednu dobu placku se symbolem cílů udržitelnosti OSN /Agendy 2030/ a nikoli symbol Norska, jako třeba vlaječku? Kudy vedou hranice mezi mezinárodní působností a sítěmi kontaktů hlavy státu a politickou neutralitou, v níž tkví legitimita monarchie?

Těsné vazby mezi královskou rodinou, mocenskou elitou a mezinárodními sítěmi odhalily letos na jaře nedostatek soudnosti při udržování kontaktů se spornými osobnostmi jako s odsouzeným finančníkem a pedofilem Jeffreym Epsteinem, což poškodilo dobré jméno Norska a podrývalo důvěru občanů v spravedlnost a rovnost před zákonem.

Podle komentujících na sociálních sítích je vůbec paradoxní, že někdo nazývá norského krále, královskou rodinu, potažmo monarchii lidovými, přitom se jedná o hierarchickou dědickou soustavu založenou na odstupu odvíjejícího se od třídních rozdílů. Přežije netransparentní monarchie v moderním Norsku, jež si říká, že je demokratickou zemí?

Půldruhý den po úmrtí Haralda V. prohlásil Haakon VIII., že si zvolil heslo svého otce, dědečka a pradědečka: za Norsko vše. Kdysi to znamenalo vůli a odhodlání přijít o vše, aby Norsko zůstalo Norskem. Avšak ve výkladu Haakona VIII. to znamená podle komentujících na sociálních sítích za prvé to, že každý obyvatel Norska má mít možnost žít svobodný život. Za druhé odpovědnost a povinnost, abychom jako národ přispívali kladným způsobem mimo své hranice, tedy po světě. A za třetí, že Norsko má být hostitelem a mít pro každého místo. Z těch tří slov, jež jednou tvořila příslib národu se stal příslib všem a světu z hlediska morálky. Co se tedy stane s Norskem, je-li heslo rozšířeno mimo národ? Nedopadne to snad tak, že má-li mít nějaká země místo pro všechny, přestane dříve nebo později mít místo sama pro sebe, jak se obávají i norští kritici především prostřednictvím sociálních sítí?