Pošta na odpis

Kolem České pošty je dlouhodobě rušno a žádný názor na ni nemá jen málokdo. Heslo té norské je „Ingen kjenner Norge bedre“ čili česky „Nikdo nezná Norsko lépe.“ Ovšem jestli se něco změnilo k nepoznání je to právě norská pošta.

Sotva něco provázalo Norsko více, než jeho národní pošta. Nyní se o ni, instituci bezmála 400 let starou, lidé dost bojí, a proto jim dost vyčinili a dále bijí na poplach. Je pošta snad nějaký přežitek? Skrze norská masmédia v čele s www.nrk.no, se dozvídáme, jak moc si Norové klepou na čelo jak jejich politici, potažmo vedení norské pošty ujíždějí na posedlosti být co největšími škrty, přitom sami berou rekordní odměny. Třeba Petter-Børre Furberg si jako ředitel pošty podle deníků Asker og Bærums Budstikke a Dagens Næringsliv ročně přichází na 6,45 milionu NOK, třikrát více než norský premiér. I další poštovní špičky jsou královsky placení.

Zároveň jediným škrtem pera v r. 2000 seškrtali pošty tak, jak jsme je znali. Norsko je, navzdory vládám „levice“ škrty a útlumy přímo prolezlé a základní principy pošty jsou od té doby soustavně podkopávány. Doručování bylo v r. 2016 omezováno z 6denní na 5denní /zrušili soboty/ a v r. 2020 na ob týden střídavé 3denní a 2denní. „Pošty“ v pravém slova smyslu vůbec neexistují, podle webu www.posten.no bývají od r. 2001 v krámě s jídlem, kde obsluha prodává chleba i máslo a do toho ještě řeší poštovní tajemství. Nutí nás dělat to, co pošta dříve dělala za nás, jen platíme stále více. Začátkem minulého roku přišel z komise pověřené ministerstvem spojů návrh, aby si lidé poštu namísto ve svých schránkách vyzvedávali na výdejních místech. Ovšem reklamu pošta nadále ráda roznáší.

Ozývají se hlasy, že když už jednou pošta existuje, tak ať se stará. Proč se nemůžeme věnovat věcem podle svého? Kdysi nějací velcí myslitelé přišli s královskou vizí, že pošta je zbytečná, a tak klesá připravenost a ochota ji dále udržovat. Seběhlo se to strašně rychle a o jejím zrušení bez náhrady se klidně bavme, vzkazují poslední dobou mudrlanti jako třeba prostřednictvím deníků Aftenposten a Dagsavisen a webu Nettavisen. Ovšem podle www.nrk.no již v r. 2016 předpověděl tehdejší ředitel pošty, Dag Mejdell, že povolání listonoše nebude od r. 2030 či 2040 existovat.

Podle deníku Dagens Næringsliv pošta v letech 2012 až 2022 získala celkem šest miliard NOK dotací za nerentabilní služby, jež je pošta po celém Norsku povinná poskytovat. Zároveň si jí podle všeho vyplatí veškerou podávanou poštu nejprve převážet na ústřední třídírnu za Oslem, načež je převážena do místa určení. A to i tehdy, má-li být doručena do adresy v téže osadě či městě. Časté narážky na tuto absurditu ovšem nikoho ve vedení pošty ani politiky neuzemnily.

Diskuse na toto téma je typicky vedená způsobem Podle sebe soudím tebe. Řada komentujících nebere v potaz to, že různí lidé mají různé potřeby. Především opomenou to, že opravdu kdokoli z nás se může ocitnout v situaci, kdy se nám nesmírně přitížilo a vyžádá to z nás příliš, abychom se dostali na náhradní výdejní místo, jež může být vzdálené desítky kilometrů. Kdekdo se může stát indisponovaným a nebude moci řídit, má-li auto, a pokud ho nemá, třeba nebude moci ujít těch několik metrů anebo i kilometrů na nejbližší zastávku veřejné dopravy, je-li v okolí vůbec něco takového. A v zimě bývá leckde tak kluzko, že si hlavně starší lidé netroufají ven. Nemluvě o digitálních výpadcích /jak nás naše masmédia jako Nettavisen, Dagbladet, Verdens Gang atd. informují pravidelně/ v Norsku bývají cca. týdně, a to se několik hodin nemůžete přihlásit do internetového bankovnictví/. Navíc je na četných místech Norska tak špatný signál, že nemá cenu mít internet a chcete-li si zavolat, tak musíte vylézt na kopec či popojet kousek autem.

Roznášení pošty lidem do schránek přispívá k pocitu bezpečnosti a mnohdy společenskému kontaktu, což si podle ohlasů velice cenili hlavně senioři, píše v listu Oppland Arbeiderblad Lars Nilsen, pověřený zástupce odborového svazu Post og finans /Pošty a finančnictví/. Jenže většina vládou sestaveného poštovního výboru navrhla škrtnout pravidelné roznášky pošty do schránek a zatnula novou službu tzv. „předávání zásilek přes práh“ šitou na míru zranitelným skupinám.

Ne, že by Norové milovali poštu jako instituci, to ne, stejně jako v dalších zemích je oblíbeným otloukánkem, na poštovní služby se sypou stížnosti ze všech stran a krev Norům pijí neúměrná zdražování, svévolné zadržování si zásilek, zmizelé zásilky a fronty zejména před Vánocemi. Balíky mají možnost si nechávat posílat prostřednictvím soukromých dopravců a důchody a jiné platby chodí všem bez rozdílu na účet. Složenka pomalu ani nikdo neví, co to bylo. A norskou obdobu datových schránek má drtivá většina. Přesto si podle www.nrk.no 144000 Norů vyhradilo proti tomu, aby jim byly zasílána důležitá pošta digitálně a k tomu příjemci neotevřou čtvrtinu digitální počty, která je jim zasílána. Smolaři jsou ti digitálně nekompetentní, jež potřebují domů doručovat jiné druhy zásilek. A jak se uvedlo třeba v deníku Raumnes: Poštovní schránka je více než místo doručení. Je to součástí našeho všedního dne a naších životů, kontaktní bod a symbol normality.

Pustit k vodě to chtějí proto, abychom všichni byli digitální, jenže t.č. je podle www.aldersvennlig.no, www.nkom.no, www.digdir.no a dalších zdrojů nedigitálních 600 000 Norů, čili bezmála jeden z deseti. Jak povolat lidi bez počítače a dalších digitálních pomůcek, vč. e-mailu, na vyšetření, vyrozumět jim o výsledcích vyšetření, předat jim informace od obce/města či komunikovat s nimi ohledně jiných záležitostí? Zejména tu běží o úřední poštu s neodkladnými termíny vykonání, mnohdy pod pohrůžkou finančních sankcí, nezareagujete-li či nepřistoupíte-li k patřičným úkonům včas.

Pošta vykonává společenské poslání s celonorským pokrytím a je součástí pohotovosti pro případ mimořádné situace. Loni na podzim distribuoval Direktoratet for samfunnssikkerhet og beredskap /Úřad pro bezpečnost a pohotovost společnosti/ leták s veledůležitými pokyny, jak jednat v případě války, který je určený všem domácnostem - a jak proběhla ona distribuce? Samozřejmě prostřednictvím pošty. Jak by se asi doručovaly, pokud by se na tom nepodílela pošta? Odejmutím úlohy pošty se odejme spousta možností uživatelům. Objem dopisů sice klesá, nicméně se jich podle www.nkom.no ještě posílá přes 300 milionů za rok. Nemluvě o balících, ovšem pokud jde o ně, tak se o trh dělí více kurýrních společností. K tomu je stále dost těch, jež dávají přednost tištěným předplaceným časopisům i novinám. A právě pokud jde o noviny, je doručení v určitý den z perspektivy svobody projevu rozhodující, upozornil mj. deník Dagbladet a dodal, že nedoručování pošty může ublížit i dalším součástem veřejné debaty.

Slyšeli nebo četli jste snad někdy o nějakém jiném státě na světě, který by zrušil poštu? Co je na Norsku tak zvláštní, že si již nemůžeme dovolit služby, jež jsou neoddiskutovatelné dokonce v nejchudších zemích světa? Norsko nebylo nikdy bohatší, avšak zároveň skoupější, pokud jde o běžnou občanskou vybavenost, služby, na něž ale mělo peníze i tehdy, když bylo nesrovnatelně chudší. Třeba si říkáte, že těm Norům fakt „hrabe v bedně“. Inu, Norsko je, jak jsem vám ozřejmil v řadě předchozích článků, se svým výstředním až neurvalým, surovým přístupem nejen k alkoholu, elektřině či přidáváním potenciálně nebezpečné látky do krmiv skotu anebo, dejme tomu, k sociálně právně ochraně dětí a lecčemu dalšímu více méně „měkkou silou totalitní“ země, kde to mají různí extrémisté v politické korektnosti, sociálním inženýrství, experimentování s naší budoucností a dalších násilných změnách snadné. Ti se musí tetelit blahem. Nicméně plány jim sem tam někdo rozcupoval, takže nikdy vyhráno mít nemusí, a to zvláště ne dokud kontroverze neutichají.

Podle listu Nidaros pošta nemá vycházet se ziskem, nýbrž vyjíždět a roznášet poštu. Deník Nationen píše, že po staletích to byl lidský rozum, jež cílevědomě budoval infrastrukturu a služby po celém Norsku a tím soudržnost a pocit sounáležitosti.

Podmínky pro provozování pošty soukromníkem jsou o dost jiné, než třeba v České či Slovenské republice, a to hlavně kvůli řidšímu osídlení a velkým vzdálenostem. V Norsku je plno odlehlých míst. Dnes listonoši zajíždějí k některým adresám i desítky kilometrů. Těžko by se celou zemi vyplatilo obsluhovat soukromníkovi, jehož služby by stát vysoutěžil.