Paradoxy porodnosti

Úhrnná plodnost (průměrný počet dětí na jednu ženu) v Norsku klesla na 1,44 dítěte (v České republice 1,37 dítěte) a Norové na propad reagují, jako kdyby šlo jen o další spíše špatnou zprávu, jednu z mnoha takových.

Statistické údaje na www.ssb.no, jakožto i průzkumy a další zjištění vypovídají o tom, že Norové pomalu ale jistě vymírají a jakožto národ „uvadají“. Podobně jako mnoho dalších nejen evropských národů má i ten norský daleko k tomu, aby jako etnikum obstáli v převálcování těmi rozpínavějšími.

Novodobý dospělácký život si prý vyžaduje síly, čas, finance i spánek z rádoby skrytých zásob, společnost není pro rodiče malých dětí sestavena. Kdepak. Je stvořena pro lidi, jež si zatrénují před tím, než půjdou do práce, lidi, jež mají přehled o termínech pro podávání přehledů o DPH a „ujíždějí“ na komunikační platformě Teams. Píše to na www.nettavisen.no řadový otec dětí Christian Vik.

Proto, aby vycházel každodenní život rodičů s malými dětmi bez ujm na psychickém zdraví navrhuje, aby byl měli zákonem ustanovený nárok na týden dovolené navíc, k tomu na určité období osmdesátiprocentní úvazek bez krácení platu/mzdy. To proto, že vozit/doprovázet děti do/z mateřských škol se často, je-li někdo na to sám/sama, neobejde bez pomoci druhého rodiče/někoho dalšího. Pracovní doba by měla být pro rodiče s malými dětmi flexibilní tak, že jim bude umožněno docházet do zaměstnání později a odcházet dříve. Větší pružnost by měla platit i tehdy, pokud děti onemocní. Dále by měly být za každé dítě daňová úleva. A v neposlední řadě by měl mít každé dítě zaručené místo v mateřské škole. Tyto body by se daly doplnit o přátelštější politiku rodinného bydlení. Dnes se vám vymstí mít děti, žádáte-li o úvěr na bydlení: musíte mít více vlastního kapitálu, než kdybyste děti neměli.

Některé matky dětí, jak vypráví např. Henriette Lillebøeová prostřednictvím www.tv2.no, zažily v době po porodu, jak moc se ocitnou bez pomoci. Pocity nejistoty, samoty a ohromení. Kontrast mezi předporodní dobou a tou co následuje je prý extrémní. Vyčerpání a bolesti prý způsobují, že některé nepoznají vlastní tělo a nabydou přesvědčení, že se jim nedostává dost informací o zdraví žen. Profesorka Malin Eberhardová-Granová Univerzity v Oslu toto stvrzuje a dušuje se, že to není hodné zemi, jako je Norsko. Paradoxy jsou podle ní v tom, že se nemocnice zaměřují na zefektivnění, doba pobytu v porodnicích se zkrátila více, než je nezbytné minimum a odpovědnost za následnou péči byla přenesena na okresy. Těm ale nebylo kompenzováno poskytnutím většího množství zdrojů. To může u novopečených rodiček vést k psychickým problémům. Kromě toho je méně příležitostí k prevenci a léčbě fyzických onemocnění, jako je únik moči a výhřez. V Norsku mají matky po porodu nárok alespoň na jednu domácí návštěvu porodní asistentky. Pro srovnání jim v takovém Německu chodí na domácí návštěvy po dobu deseti dnů po porodu. V průběhu 12 týdnů mají nárok celkem na 16 návštěv. Ve Francii se matkám dostává 6–8 týdnů pečlivého sledování ve zdravotním středisku a ordinaci lékaře, a navíc deset hodin bezplatného tréninku pánevního dna za asistenci fyzioterapeuta. Eberhardová-Granová se domnívá, že služby poskytované Norkám jsou dnes mnohem horší než před 30 lety. Mimo jiné bylo tenkrát běžné, že v porodnicích byli k mání pediatr i fyzioterapeut, jež se starali o novopečené rodičky.

Mnoho porodních asistentek bije podle www.tv2.no, www.nrk.no a dalších zdrojů delší dobu na poplach. Totéž dělají skupiny aktivistů, jež odkazují na nedostatek/podstavy porodních asistentek, přepracovanost a porušování předpisů o podmínkách pracovního prostředí, zrušené/zcentralizované/v létě uzavřené porodnice, přeplněné zbývající porodnice a zprávy o neudržitelném, nehygienickém a nedůstojném provozu a nezajišťování bezpečných podmínek. Jedna z aktivistických skupin dokonce vyzývá ženy, jež uvažují o tom, že by se mohly stát matkami, aby své rozhodnutí odložily. To proto, aby vyvíjely na politiky a byrokraty nátlak.

Podle www.aftenposten.no se navíc stává, že některé porody navzdory nároku rodiček proběhnou dokonce bez porodních asistentek a dostupné sanitky. Jinými slovy: Žádné šťastné vkročení do nového života. A navzdory tomu, že si porody dovolenou nevezmou, mnohdy v létě není, kdo by suploval porodní asistentky. Mnoho Norek má k nejbližší nemocnici daleko. Tři až čtyři hodiny cesty není nic neobvyklého a kvůli ministrem zdravotnictví vychvalované, byť nerovné a těžko dostupné nabídce jsou nuceny se zbytečně strachovat a stresovat. Podle sloupku, jenž napsala skupina devíti vedoucích představitelek norské organizace porodních asistentek v listu Aftenposten je nátlak na ně vyvíjený větší, dusivější a tíživější než kdy předtím. Schází souvislý, celistvý a bezpečný koncept nabídek péče a škrtá se dále. Porodní asistentky vyhoří a odejdou. Stalo se z nich něco, co se vyždímá do poslední kapky, načež jsou „skartovány“, napsala prostřednictvím deníku Aftenposten komentátorka Synnøve Vereideová Trampeová. Stát se to v průmyslu by závod obratem skončil.

Nejbezpečněji je prý rodit v největších porodnicích. S odkazem na průzkum Přírodovědno-technické univerzity v Trondheimu přinesl www.vg.no zprávu o tom, že čím více porodů se v daném zařízení uskutečňuje, tím je tam bezpečnější. V zařízeních s méně než 500 porodů ročně je riziko, že se dítě narodí mrtvé či zemře krátce po porodu o 55 % vyšší, než v zařízeních s 2000 a více porody. Za každé 30minutové navýšení cestovní doby do porodnice se riziko zdvojnásobí, že se porod uskuteční cestou do porodnice a nikoli v porodnici. Ovšem porod mimo zdravotní zařízení či domácí porod, jenž si podle www.fhi.no zvolí stále více norských rodiček, obnáší podle www.vg.no alespoň čtyřnásobné riziko úmrtí dítěte.

Rodičky si zaslouží více než prázdné sliby. Ani se nedá vyloučit, ovšem ani ne potvrdit, že to někteří vzdali, pokud jde o budoucnost, jakou připravují norští vlivní a mocní potenciálním dětem. Uznali-li jak moc je Norsko historicky a politicky v záklonu, tak si to třeba hezky rozmyslí. Zastrašování válkami a shořením Zeměkoule kvůli „klimatické krizi“ podle diskutérů zajisté v řadě Norů vyvolalo utkvělou představu, stejně jako přelidnění v exotických zemích. Jenže má Norsko pykat za to, že je na tom takhle taková, dejme tomu, Nigérie či Indie? Demografický vývoj je dle statistických údajů na www.ssb.no jednoznačný: Z 54 013 dětí, jež se v Norsku za loňský rok narodilo, mělo 20 046 matku jiného než etnicky norského původu. Jinými slovy 37,1 % čili bezmála čtyři z deseti. Pro někoho diverzita, pestrost a rozmanitost, pro někoho dalšího výměna obyvatel, fragmentace a vykořeněnost.

Dlouhá studia, realizace sebe samých, sebestřednost a perfekcionismus, jaké jsou vlastní nejen Severu, velké změny díky seznamek a způsobu fungování jejich appek, přísná pravidla pro přidělování rodičovské dovolení i úvěrů, zápis do mateřských škol jednou ročně na základě toho, kdy se dítě narodilo a rodinné finance zcela závislé na tom, že pracují oba rodiče, oddalují vize o více narozených dětech. Proč se nepřizná rodičovská dovolená druhému z rodičů, nemá-li k tomu příležitost první z nich? Třeba proto, že dělá v řemeslnické firmě, kde je absence pro existenci firmy mnohdy šibenice. Vždyť každý nedělá ve veřejném sektoru, kde vám někdo může po dobu vaší nepřítomnosti suplovat.

Hedda Aaslandová, novinářka deníku Dagsavisen, dala svému tamnímu komentáři název Moji dělohu nikomu nedám. Podle ní jsou to jen radikálně konzervativní muži-“fosily“, jež „žvaní“ a „remcají“ kvůli příliš nízké a k tomu klesající reprodukci při stárnoucí populaci, jež potřebuje více daňových poplatníků. Pro Aaslandovou a, jak vnímám, mnoho dalších Norek, je na ženách, jež hodily za hlavu to, co se od nich očekává a požaduje, něco svěží feministické. Proč by to byla moje zodpovědnost, aby pokračoval norský model sociálního státu, ptá se Aaslandová.

Politik Chase Alexander Jordal ze Strany středu je prostřednictvím časopisu Subjekt kritický k tomu, že norské sdělovací prostředky věnují tolik prostoru Norkám, jež si žádné děti nepřejí. Normalizace takových příběhů podle něj napomáhá šíření kultury nepřátelské k životu. Argumenty o klimatu, chaotickém světě a válkách je prý sobectví Norek maskované jako altruismus a že jde pravděpodobně spíše o touhu zvolit si ‚snadný‘ život bez starostí a obav, které s sebou obnáší to, přinášet na svět dětí.

Méně dětí znamená méně škol, obchodů, venkova, zkrátka menší výběr pracovních míst a větší urbanizaci. Ovšem i tak se najdou i tací, jež odmítají rodit budoucí „daňové otroky“ a podle některých prohnilého systému a vyzývají k tomu i ostatní. Nicméně další, jako např. lékařka a autorka Sara Lølandová prostřednictvím www.nettavisen.no, vyzdvihují nepopíratelné výhody rodičovství, jako zdravý a aktivní životní styl, jenž se vám dostává díky vašemu dítěti jakožto osobnímu trenérovi a motivátorovi, jenž vám nastaví pevný rámec, více pohybu a s tím spojené spalování kalorií.