O trosečnících podél norských břehů

Ať již jde o namáhavou obživu na obtížně dostupných statcích vysoko nad fjordy či o lidi žijící mezi napětím a nadějí mezi rozmary moře: Málokterá evropská země je tak „prošpikovaná“ symboly zápasení člověka se živly přírody.

Zatímco některé lodě se potopily již u přístavu, další nebyly nikdy nalezeny, vč. stop po jejich posádkách. Všude můžete narazit na pamětní desky či památníky připomínající, dejme tomu, otce-rybáře a jeho tři syny. Kdo byli ti čtyři? Co se s nimi stalo a jak se život odvíjel jejich pozůstalým a jak se se ztrátami a žalem vyrovnávaly osady a městečka?

Navzdory majákům /ukazatelům cesty/ téměř nevyhnutelně četné mořeplavce nepotkalo nic jiného, než jistá smrt. Za bouří i bezvětří byla nejedna posádka zkoušena a nucena změřit síly na širém moři či se záludnými podmořskými útesy a příboji podél drsně-dramaticky vypadajících norských břehů.

Podle www.nrk.no se podél norských břehů nachází přes 30 000 vraků lodí. Někteří si z lovení historie a drahých kovů vybudovali kariéru. Ovšem ze všech nalezených ztroskotaných lodí byla dosud jen jedna vikinská. Podle profesora a potápěče Fredrika Søreideho se jedná o jednu z nejzajímavějších vraků lodí nalezených u Norska. Vezla spoustu mlýnských kamenů, jejichž bylo Norsko kdysi velkým vývozcem. Ztroskotala u Kvåsenu, jednoho z nejobávanějších úseků moře nedaleko nejjižnějšího cípu Norska.

Mořské dno trochu západněji, u Skjernøysundu, se ukázalo být klenotnicí zájemců o historii. Podle archeologa Jørgena Johannesena a www.nrk.no jsou nejlákavější dva vraky středověkých lodí. V téže oblasti byly nalezeny mj. čínské mince a také mnoho dílů jídelních souprav.

Jak moc se lodě mohly odchýlit od trasy, jde poznat na osudu benátského obchodníka a šlechtice Pietra Queriniho. Během cesty z Kréty do Flander v roce 1431 se jeho loď potopila v Severním moři, přeživší se ale zachránili v záchranném člunu a začátkem ledna r. 1432 se ocitli na neobydleném ostrůvku severonorských Lofot. Odtud se přepravili na ostrůvek Røst, kde strávili tři měsíce a Querini si udělal zápisky o životě místních, načež se vydal na dlouhou výpravu domů s mnoha zastávkami. Protože sušené norské tresky (vč. těch z ostrůvku Røst) jsou v Itálii dodnes významným dovozním artiklem a ve snaze o družbu a spolupráci s Italy a oživení turistického ruchu se v posledních letech na Røstu koná festival i operní představení na památku Queriniho, jak uvádí mj. i encyklopedie Store norske leksikon a web okresu Røst.

Podle www.nrk.no. byla jedna ze světově největších mincovních pokladů ztroskotanců objevena nedaleko ostrůvku Runde v oblasti Sunnmøre na západě Norska. Tam ztroskotala v r. 1725 nizozemská obchodní loď Akerendam naložená mj. 19 truhlami plných stříbrných a zlatých mincí. Badatel Nils Roar Hareide nám návštěvníkům muzea Runde Miljøsenter přiblížil, jak byl nalezen tzv. Rundeskatten, poklad z Runde: 19. 1. 1725 vyplula zbrusu nová loď patřící holandské východoindické společnosti od nizozemského ostrova Texel v doprovodu dvou dalších lodí. Loď měřila 145 stop a měla posádku činící 200 mužů. Kromě toho mělo několik z velitelů sebou i své ženy.

V Lamanšském průlivu řádili piráti a ti číhali zvláště na bohaté nizozemské posádky obchodní flotily mířící do tehdejší Východní Indie. Plavba byla proto vedena okolo Skotska. Během bouře v Severním moři se loď Akerendam oddálila dvou doprovodním lodím a ztratila je z dohledu, táhla severovýchodním směrem a potopila se 7. či 8. 3. 1725.

Ráno 8. 3. 1725 si obyvatelé statku Goksøyr na severním břehu ostrůvku Runde všimli toho, že bouře, jež trvala dlouho, vyplulo na břeh velké množství předmětů a zbytků vraku lodě, jež byly v dalších dnech a týdnech nalezeny roztroušeně poměrně daleko od sebe spolu s mrtvými námořníky. Nezachránil se nikdo. Podle tehdejších zákonů a praxe byla 19. 3. 1725 uspořádána dražba některých z nálezů, mj. plachtoviny, lanoví, kovových obručí sudů i řady 50litrových sudů francouzského vína.

Jednotlivé mince byly nalezeny mezi kameny na břehu, nicméně o velkém pokladu penízků neměl nikdo ani ponětí. Ten byl objeven až 6. 7. 1972 a to díky třem volnočasovým potápěčům, jimž nález obrátil život naruby. V průběhu tří týdnů, a to částečně pod dozorem police se jim povedlo vynést na povrch půl tuny či přibližně 60 000 zlatých a stříbrných mincí v dnešní hodnotě 40 milionů NOK. Mince měly být vynaloženy na nákup žádané zboží jako např. koření ve východní Asii, určené na prodej po celé Evropě. K tomu se podařilo pro budoucí generace zachránit spoustu nejrůznějších předmětů od křídových dýmek přes výšivkové nůžky až po kule z muškety. Rok poté byl nález prozkoumán námořnickým muzeem v Bergenu. Největší nález mincí a nejvíce skloňovaný poklad byl na svou dobu jeden z největších v Evropě a hodnota odhadována na 30 až 40 milionu NOK. Pak prožil anonymní „život“ v Bergenu, načež byl po mnohaletém boji přemístěn „domů“ do Runde, kde skončil v prostorách Runde Miljøsenter. A ještě se sem tam stává, že se z lodi Akerendam objevují další předměty.

Neměli bychom ale opomenout tahanice o vlastnické právo na poklad mezi norským státem a oněmi třemi nálezci. Po peripetiích s vládním zmocněncem bylo nálezcům přiznáno 75 % pokladu a zákony byly upraveny, aby se do budoucna vyhnulo podobným průtahům . Od té doby platí, že není-li znám jiný vlastník, tak je každý vrak starší 100 let i jeho obsah majetkem státu.

Badatel ztroskotaných lodí a potápěč Morten Stridh se prostřednictvím zmiňovaného serveru www.nrk.no zmínil o lodi podle pověsti nazývané Borgia či nepřemožitelným hradem, lodi, jež měla být pět až šestkrát větší než Akerendam a šla ke dnu na konci 16. století u ostrůvku Skorpa několik desítek kilometrů severozápadně od zmiňovaného ostrůvku Runde. Borgia má obsahovat cennosti za 300 až 400 milionů NOK a k tomu mezi 60 a 90 bronzových děl. Pověst praví, že urozené paní v hedvábných peřinách byly vyplaveny na břehy. Přístřešky pro loďky si lidé stavěli pomoci naplavených součástí lodí a ty měly obří rozměry. Do velké míry měli místní lidé „žít z vraků“. Nedostatek písemných pramenů ovšem mate hledače pokladů, mj. skupinu Němců, jež se na totéž místo vrací přes dvacet let.

Ovšem o největším lodním neštěstí většina Norů ani nemá ponětí. Podle norského rozhlasu podnikly britské letouny 27. 11. 1944 nálety na norskou nákladní loď Riegl u moře nedaleko Tjøtty v oblasti Helgeland na severu Norska. Přes 2500 osob se potopilo, o tisíce více než na Titaniku. Jinými slovy bylo ono lodní neštěstí jedno z dosud nejhorších na světě, největší tragédie v Norsku za druhou světovou válku a jedna z největších pohrom v dějinách Norska. Proč zaútočili spojenec na loď spojence s norskou vlajkou vozící především sovětské, polské a srbské válečné zajatce? Nejen, že byly podniknuty nálety, přeživší vyprávěli o tom, že Britové stříleli na lidi v záchranných člunech. Z Norů přežil jediný člověk. Podle místních obyvatel vyplouvaly mrtvoly na povrch ještě několik let poté.

U Norska byly potopeny i některé z největších a nejznámějších německých válečných lodí, jako např. Tirpitz, Scharnhorst, Blücher, Karlsruhe atd. Jen u města Narvik bylo posláno ke dnu 40 lodí.

Jindy se na dně moře pátrá po něčem zcela jiném. Norská policie podle zpravodajských webů jako www.nrk.no, www.tv2.no a dalších ještě do minulého týdne znovu hledala v hloubce více než 260 metrů na dně fjordu Sagfjorden v severonorském okrese Hamarøy mrazák. Poprvé byl náhodou objeven letos v dubnu, a to v souvislosti s prací v nedalekých sádkách na chov ryb. K nálezu došlo v téže oblasti, kde byl od loňského léta vyhlášen jako nezvěstný Nor jménem Stian Hole. Co se mu stalo, je policii i nadále nejasné a podezření na vraždu trvá. Mrazák vzbudil u policie pozdvižení, jelikož byl obvázán předmětem prý podobajícím se lanu a policie chtěla vyloučit, že záhadný mrazák měl souvislost se kriminálním případem. Ač se potápěli až do úmoru ho dosud ani za asistenci armády nenašla. To trpké rozčarování z toho, že mrazák nebyl ze dna vytažen, aby se nalezlo odpověď na otázku, co obsahuje, je v posledních dnech citováno napříč masmédii. Proč uběhlo sedm měsíců od policejního zveřejnění nálezu a plánu o vyzdvižení mrazáků do listopadového pátrání?